Policajti na baterky
[National Security 2003]

Pokud se nějaký žánr těší velké oblibě především u amerického publika, jsou to akční komedie, většinou takzvané „buddy movies“, o nesourodé dvojici, která se musí spojit, aby vyřešila nějaký případ. Po nedávném Jsem agent tu máme další, kde opět onu dvojici tvoří černoch a běloch. A opět to nedopadlo dobře. Hank Rafferty je takový normální polda, kterému při přestřelce právě kdosi zabil parťáka. Earl Montgomery je takový normální černoch, snažící se stát policistou. Tihle dva se setkají v nesprávný okamžik na nesprávném místě a jejich vzájemné nedorozumění a následná potyčka končí Hankovým půlročním odnětím svobody za napadení nevinného občana. Jejich životní cesty se však protnou znovu, když se oba jakožto zaměstnanci National Security (bezpečnostní agentury) dostanou do přestřelky hlídaného skladiště. Oba se nyní i přes nelibost místních policistů snaží na vlastní pět pátrat po zlodějích, mezi nimiž je i vrah Hankova parťáka.

Když se podíváme kolik podobných akčních „buddy movie“ komedií v poslední době vzniklo, dojde nám, že tenhle žánr už je absolutně vyčerpán. Hollywoodští tvůrci však jakoby setrvačností stále dál plodí další a další filmy, které jsou čím dál tím příšernější. O absenci nápaditosti a originality je zbytečné se zmiňovat, ta už se stala prakticky neodbytnou součástí těchto snímků. Policajti na baterky jsou příkladem právě oné vyčerpanosti tématu, ve které nenajdeme žádný povedený vtip ani scénu, která by se alespoň na chvíli mohla označit jinak, než nudnou. K tomu si připočtěme jméno komika Martina Lawrence (Modrý blesk, Agent v sukni), jehož herecký projev má jednu velkou vadu, jíž je nulová komičnost a je nadmíru jasné, že před sebou máme další „skvost“ komediálního žánru.

Tvůrci těchto komedií rovnou na smysluplný příběh rezignují a celý film vyplňují jen vatou v podobě nudných scének, trapných dialogů a stokrát provařených vtipů a gagů, které opravdu vtipné nejsou. Navíc si tvůrčí tým v čele s režisérem Dennisem Duganem (Velký táta, Pekelná ženská) z nějakého – pro mě nepochopitelného – důvodu rozhodl místy odkazovat k jiným filmům. Těžko lze ale tyto náznaky označovat jako čistokrevnou parodii, protože ne každému dojde, na co tím poukazují. Například jeden z hlavních hrdinů se jmenuje Hank, jeho mrtvý parťák zase Charlie, což jsou jména schizofrenní postavy Jima Carreyho v Já, mé druhé já a Irena, přičemž Hank nosí také úplně stejný příšerný účes. Těch odkazů je tu více, ale působí stejně samoúčelně jako vše v tomhle nepovedeném a nudném filmu. Mimo jiné tu například v jedné „akční“ scéně Martin Lawrence udělá stejnou „otočku“ jakou předvedl v Mizerech.

Základem dobré komedie je jednoznačně herecké obsazení. Bohužel to bychom v Policajtech na baterky hledali marně. Celý scénář je prakticky postavený pouze na Martinu Lawrencovi, který si prostě odmítá připustit, že rozhodně není legrační a zmítá se většinu času v křečovitém pitvoření se, které by diváka zřejmě mělo rozesmát. Steve Zahn (Joy Ride, Láska přes internet) je sice poměrně dobrý herec pro vedlejší role, ale jako aktivní součást komické dvojky nemá šanci film utáhnout. Ostatní herci jsou už jen figurky, které nemají mnoho prostoru něco předvést.

Nevtipní herci a mizerný scénář bez jediného nápadu – z toho by mohl vzniknout slušný film jen zázrakem. A na ten je skutečně zbytečné se spoléhat, za necelou hodinu a půl se nic nezmění a snímek proplouvá nudou, stereotypem a trapností až do svého „slavného“, stejně ubohého závěru. Pokud se toužíte nechat unudit k smrti, jsou Policajti na baterky film pro vás, pro ty ostatní doporučuji zůstat raději doma.

[Kateřina Grosmanová, 5. 3. 2003]

Scénář: Jay Scherick, David Ronn. Režie: Dennis Dugan. Kamera: Oliver Wood. Střih: Patrick J. Don Vito, Debra Neil-Fisher. Kostýmy: April Ferry. Hudba. Randy Edelman. Hrají: Martin Lawrence (Earl Montgomery), Steve Zahn (Hank Rafferty), Colm Feore (Frank McDuff), Bill Duke (poručík Washington), Eric Roberts (Nash), Timothy Busfield (Charlie Reed). ŠU, barevný. 82 minut. České podtitulky. DTS, Dolby Digital, SDDS. USA 2003. Distribuce v ČR: Falcon. Premiéra v ČR: 6. března 2003.



----------------------jiná



Hank (Steve Zahn) je bílý policista, kterému právě zastřelili partnera. Earl (Martin Lawrence) je černý idiot, který se chce za každou cenu stát policistou. Hank náhodou načapá Earla, jak se snaží dostat do auta, ve kterém si zabouchl klíče. Ovšem náhodou to vypadá, jako by ho chtěl vykrást. V tu chvíli náhodou přiletí včela (nebo čmelák?) a Hank se po ní začne ohánět obuškem tak nešťastně, že to náhodou vypadá, jako kdyby Earla tloukl. Náhodou to nafilmuje náhodný kolemjdoucí a je to odvysíláno v televizi. Vypukne velký skandál, Hank je propuštěn od policie a na půl roku uvězněn, díky svědectví Earla, který je hrozně opuchlý, ale nikoliv díky obušku, nýbrž díky tomu, že má náhodou alergii na včely (nebo čmeláky?).
Když je Hank propuštěn, stane se náhodou hlídačem u stejné firmy, u které pracuje Earl, a jedné noci se náhodou potkají v jednom skladišti, které náhodou právě vykrádají ti padouši, kteří zabili Hankova partnera. Jakýmsi šíleným řízením osudu se Hank a Earl dají dohromady a vydají se po jejich stopě, která je dovede až k pivním sudům, vyrobeným ze supertajné kosmické slitiny, ukradené NASA...

Komedie Policajti na baterky (český název je poněkud zavádějící, protože valnou většinu filmu ani jeden z hrdinů policajtem není) je ze všeho nejvíc důkazem toho, v jaké krizi se nacházejí hollywoodští scenáristé. Nedokáží už ani vymyslet nějakou trochu rozumnou zápletku, která by mohla svést dohromady oblíbenou komickou dvojici „černý plus bílý polda“, musejí si vypomáhat neuvěřitelnými kličkami a náhodami, a přesto se jim nepodaří nijak aspoň trochu rozumně vysvětlit, proč by se ten sympatický bílý polda měl dát dohromady s obhroublým černým rasistou mdlého rozumu, který ho úmyslně připravil o práci a poslal za mříže. A evidentně mají problémy s odlišením včely od čmeláka. Pokud znáte předchozí opusy režiséra Dennise Dugana (Pekelná ženská, Velký táta, Ninja z Beverly Hills, Happy Gilmore), bude vám styl humoru Policajtů povědomý a budete mít více jasno v tom, zda na ně jít do kina. Podobně jako v jeho předchozích filmech se dočkáme scén, kdy herci strašlivě kulí oči, křičí, padají, mlátí kolem sebe rukama, ale všechna ta energie vychází do značné míry naprázdno. Mohou za to především výše zmínění scenáristé, ale ani Dugan a improvizující Lawrence nejsou bez viny. (Zahn je docela dobrý a s jiným scénářem a jiným partnerem mohl doslova zazářit.)

Zajímavým překvapením jsou akční scény, které jsou poměrně zručně natočeny (extrémně zpomalené záběry se nikdy neomrzí!) a především jsou značně seriózně míněné, v ostrém kontrastu s komedií (nebo snahou o ni) ve zbytku filmu. Možná si tvůrci představovali, že výsledkem bude něco jako Mizerové 2, ale doporučuji raději počkat si do října na „pravý artikl“...

[František Fuka - Cinema]