Slzy slunce
[Tears of the Sun 2003]

Nový americký válečný thriller Slzy slunce přichází v době, kdy jsou USA ve válečném konfliktu. Vedle Čety, Údolí stínů či G. I. Jane je to další film, který přibližuje divákům práci speciálních vojenských jednotek. Tentokrát zasahují do občanské války v Nigérii.

V Nigérii vypukne občanská válka a postupující povstalecké armáda vyvražďuje jednu vesnici po druhé. Elitní jednotka americké námořní pěchoty SEALS pod vedením poručíka A. K. Waterse dostane za úkol odvést doktorku Lenu Kendricksovou z lékařské mise Doktoři bez hranic do bezpečí. Pro členy jednotky zdánlivě rutinní úkol. Situace se však značně zkomplikuje. Doktorka odmítá misii opustit, pokud s ní nebude evakuováno asi 70 domorodců. Poručík Waters se musí rozhodnout mezi splněním rozkazu a záchranou civilistů. Svědomí, které se ve vojákovi probudilo po dvaceti letech automatické poslušnosti, ho nutí pochybovat, zdali to, co činí, je správné.

Dobrodružný film o lokální africké bojůvce, navíc vymyšlené, se může zdát snadno přehlédnutelný, přesto si zaslouží pozornost z několika důvodů. Vojáci amerických speciálních sil dostanou jasný rozkaz - nezasahovat do konfliktu. Pouze když na ně bude pálit nepřítel, mohou se bránit. V jedné z klíčových scén filmu se velitel ptá členů jednotky, co si myslí o tom, že by měli porušit rozkaz ve jménu „vyššího principu mravního“. Vojáci souhlasí, až na jednoho, i ten však do toho jde, neboť velitele staví nad svůj vlastní úsudek. Zpočátku jsem tyto správňácké výlevy nemohl překousnout. Ale něco mi tam chybělo: americká vlajka. Skutečně tam nikde nebyla, tito muži totiž nebojovali za svou vlast, ale zasáhli do vnitřních záležitostí cizího státu.

"Tento snímek je poctou Navy SEALs a všem lidem, kteří nás ochraňují a podnikají odvážné činy, aniž by se o nich mluvilo. Bojují a umírají, aniž bychom znali jejich jména," říká o filmu režisér Fuqua (mohli jsme vidět již jeho předchozí snímek Training Day). V průběhu vyprávění je zdůrazněno, že kdyby Američané skutečně plnili jen to, co se po nich chce, trpěli by tím nevinní lidé. Skutečnost, že dělají mnohem víc ve jménu záchrany života je opravňuje občas zastřelit nějakého zlého povstalce. V současné situaci, kdy jsou USA ve válce s Irákem je ospravedlnění jednání Američanů veřejností velmi žádané. Bojové scény filmu jsou silně naturalistické. Vzhledem k tomu, že se film odehrává v Africe, k autentičnosti by přispěly záběry typických zčásti obnažených domorodkyň. To by ale nesměl být americký film, aby místo toho neškodnou nahotu nenahrazovaly hektolitry krve. Velkým přínosem pro atmosféru filmu je orchestrální hudba Hanse Zimmera.

Role poručíka Waterse se zhostila hollywoodská superstar Bruce Willis. Navzdory tomu, že je Willisova tvář dost okoukaná, je jeho výkon velmi dobrý. Willis zvládlá zejména vývoj poručíka z bezbarvého vojáka–robota na rozpolceného člověka–hrdinu. Na tom má hlavní zásluhu doktorka Kendricksová (Monica Bellucciová – Malena, Bratrstvo vlků, Dracula, Byt; brzy se představí v dalších dvou dílech Matrixu). Emotivní lékařka je zpočátku protipólem chladnokrevného Waterse, pod vlivem událostí ale tvrdne a po boku mariňáků se z ní stává neohrožená bojovnice.

Film má v lecčems podobný charakter jako fotografie válečných zpravodajců: informuje nás o něčem krutém a nutí nás o tom přemýšlet. Zároveň nás dojímá. Citový útok je užíván propagandou jako manipulace s veřejným míněním, proto je dojemné obrazy nutné vnímat opatrně. Jestliže jednotka SEALs představuje dobro, snažící se zabránit masakru civilistů, zlo by měla představovat moc, která je za zabíjení zodpovědná. V tomto ohledu bohužel sáhli filmaři po laciném klišé. Povstalečtí vojáci jsou prototypem démonizovaného zla. To vyvolává otázku, kdo je režisér, aby soudil, zda v komplikované občanské válce jsou „ti dobří“ povstalci, či armáda bývalých vládních představitelů. Přece by Američané nestáli na špatné straně.

[Petr Horký, 24.4.2003]

Scénář: Alex Lasker, Patrick Cirillo. Režie: Antoine Fuqua. Kamera: Mauro Fiore. Střih: Conrad Buff. Hudba: Hans Zimmer. Hrají: Bruce Willis (por. A. K. Waters), Monica Bellucciová (dr. Lena Kendricksová), Tom Skerritt (kapitán Bill Rhodes), Cole Hausder (James "Red" Atkins, Eamonn Walker, Nick Chinlund, Fionnula Flanaganová a další. ŠU, barevný. 118 minut. Dolby Digital, DTS, SDDS. České podtitulky. Distribuce v ČR: Falcon. Premiéra v ČR: 24. dubna 2003.



--------------------jiná



Kde jsou ty doby, kdy byli tuleni pokládáni za mírumilovné ploutvonožce, kteří se maximálně starají, aby nikdo neubližoval tučňákům, neboť s nimi sdílejí společnou kru. Hlavně ti z výběrového chovu Navy Seals dnes kalí drsnou ploutví stojaté vody v každém podezřelém rybníce a vždycky je naštve, když si někdo někde daleko vyšlápne třeba na veverky v domnění, že na to nepřijdou. Tohle je vždycky vytočí k odvetné akci, jež se zpravidla nazývá záchranná mise, po níž už není koho ani co zachraňovat, a v dočasně zpitomělé přírodě je opět nastolen řád, neboť: zparchantělí trýznitelé veverek jsou posláni do kytek a zachráněné veverky do aquacentra, aby se naučily plavat jako tuleni...
Síly Dobra vs. síly Zla

V hlavních rolích: DOBRO: V tradičním khaki dresu a kamufláži U.S. Navy SEAL, takto elitní sedmičlenná jednotka, jež nahradila již scenáristicky vyždímaný Tucet špinavců a Sedm statečných. Kapitánem týmu je sice „jen“ poručík A. K. Waters (Bruce Willis), který ovšem přežil už tolikrát svoji smrt, že mu na nějaké další nesejde. Teď má před sebou rutinní záchrannou misi v nigerijském deštném pralese, kterou zkušený „tuleň“ dokáže zmáknout na půl plynu. Jenomže to neznáte zabijáka Waterse, jeho čestný smysl pro neuposlechnutí rozkazu a čistá zákoutí okoralé duše, jež z téhle akční zívačky mohou udělat ušlechtilé drama. ZLO: Náboženští fundamentalisté (snad dokonce muslimové!), kteří zatočili s křehkou nigerijskou demokracií (nebo čím?) a nahradili v soupisce hollywoodských scenáristů severovietnamské, všeho (nízkého) schopné rákosníky, o kterých by Rambo mohl Watersovi vyprávět. Zanechávají po sobě vyvražděné vesnice, ženy s amputovanými ňadry (aby nemohly kojit své děti) a mrtvé děti, což činí předchozí poněkud samoúčelným a dokumentuje, že když začne krvežíznivý scenárista tlačit na pilu, neví kdy přestat.

A když uprostřed této apokalypsy čeká na křesťanské misii dr. Lena Hendricksová (Monica Bellucciová) na svůj konec, je jasné, že je nejvyšší čas, aby Watersův tým nakopl vrtule svých bojových vrtulníků a vydal se zachraňovat nevinné.

Píská se podle hollywoodských scenáristických pravidel

Takovýhle příběh s poselstvím – dokud za vás budou Watersovi chlapci Kelly, Zee, Flea, Slo, Silk, Red a Doc nasazovat svoji tuhou tulení kůži, můžete si klidně dát každé ráno kafe s loupákem – musí být vyprávěn přehledně a s jasným tahem na správnou bránu. Nikoli náhodou tenhle „instrukční“ projekt podpořilo americké námořnictvo a ministerstvo obrany, což se nestává tak často, a antimilitaristickým hnidopichům, jako byli Francis Ford Coppola či Oliver Stone, se o tom mohlo jen zdát. A nikoli náhodou svým vyzněním Slzy slunce evokují poselství Zelených baretů a Top Gunu: Buď se takovým pašákem staneš sám, nebo to nech odmakat ty, co na to mají, a budeš se mít alespoň na koho spolehnout. Scenáristická firma Lasker & Cirillo se nepárala s logikou ani anatomií příběhu, natožpak s tím, aby vypotila něco, co tu ještě nebylo. K triviálnímu schématu (záchranná mise) se hodí jednoduchá zápletka (když můžeme zachránit doktorku, zachráníme i ostatní) a snadno čitelné charaktery, které poté, co se rozhodnou, že se zpátky vrátí pěšky, už nemají čím překvapit. A tak sveřepě pochodují deštným pralesem ke kamerunské hranici, a když je třeba přitvrdit, zatne se tipec maniakům, co zrovna likvidují bezbrannou vesnici, nebo alespoň domorodce, zhýčkané pobytem na misii, začnou bolet nohy a doktorka může opruzovat Waterse, aby udělal přestávku, několik stovek pronásledovatelů je dohnalo a konečně začal nerovný boj do posledního muže. Komu se takové schéma líbí, bude si užívat, protože režisér Antoine Fuqua (Training Day) se svým kameramanem Maurem Fiorem tuhle pralesní road movie o vojenské cti a sebeobětování natočili v pohodě havajských exteriérů zručně, a to jak v šedozeleném rauši promoklé tropické džungle, tak i v dramaticky explozivních akčních scénách, k nimž všechno celou dobu směřuje.

Ústřední figurou a tím nejlepším, co Slzy slunce nabízejí, je prozřevší veterán námořní pěchoty Bruce Willis, který už všechno viděl a prožil a jehož robustní, temné a málomluvné figuře uvěříte i předepsaná klišé. Tahle parketa odolného hrdiny, který to nikdy nevzdá, mu sedí – a možná se ledacos přiučil i u své exmanželky Demi Mooreové, když pilovala formu na G. I. Jane. Ostatní včetně slibně rozehrané, ale rychle dech ztrácející Bellucciové jsou tu jen proto, aby měl komu velet a za koho bojovat.

Mám rád válečné filmy, akční filmy i Bruce Willise. Nemám rád nedotažené a zjevně výchovné žánrové mutace s halasnými pseudohumanistickými kontexty a pokusy o psychologické fígle tam, kde se věci řeší tichou ranou bajonetem. Slzy slunce na téhle hraně balancují. Jsou něco mezi válečnými variacemi Údolí stínů a Černý jestřáb sestřelen – ale také cosi mezi Kosovem, Irákem a dalším kolapsem tohoto nemocného světa. Je to film spíše ke koukání nežli k zamyšlení, pakliže si ovšem nechcete dobrovolně udělat díru do vlastní hlavy.

[Michal Šobr - Cinema]