Přeber si to znovu
[Analyze That 2002]

Vzpomínáte si ještě na psychiatra dr. Sobela a jeho mafiánského pacienta Paula Vittiho z komedie Přeber si to? Tak tihle dva jsou zpátky. Podle nepsaných pravidel Hollywoodu totiž muselo díky komerčnímu úspěchu prvního dílu vzniknout i pokračování. Vitti je sice po zatčení na konci minulého dílu ve vězení Sing Sing, ale to mu nebrání ztrpčovat Benu Sobelovi dál život. Ve vězení se jej totiž někdo snaží zabít, a to si velký boss Vitti nenechá jen tak líbit. Pod záminkou pomatenosti a následné katatonie se dostane ven z vězení do Sobelovy péče. FBI samozřejmě moc dobře ví, jak to ve skutečnosti s celým jeho „bláznovstvím“ je, ale od jeho pobytu na svobodě si slibují odhalení dalších zločinců.

Paul ubytovaný v doktorově domě vezme zdvořilostní frázi „chovej se tu jako doma“ až příliš vážně a s úspěchem svého hostitele (i jeho nevinné příbuzné, včetně manželky Laury) ničí. Benovi se sice podaří jej přimět, aby si našel normální práci, ale gangster se na nových (klasických) pracovních místech příliš dlouho neohřeje. Nakonec získá post technického poradce u seriálu z mafiánského prostředí a zdá se, že je konečně ve svém živlu a spokojený. To by tu ale nesměli být jeho bývalí přátelé – mafiáni. Události se dají do pohybu a Paul i Ben jsou opět ve víru přestřelek mezi zločinci a FBI.

Přeber si to znovu je naprosto typickým pokračováním, které trpí všemi nedostatky „dvojek“. Veškerý humor je v podstatě jen recyklovaný z jedničky, ovšem zatímco tam spolehlivě fungoval, tady se potácí mezi trapností a totální nevtipností. Což je u komedie dost zásadní problém. Ono jak se říká: „Opakovaný vtip už není vtipem“. To v případě Přeber si to znovu platí dvojnásob, protože i samotná zápletka je vlastně nastavovanou kaší, bez nápadu. Režisér Harold Ramis (Na hromnice o den více, Smlouva s ďáblem) se tentokrát projevil jako pouhý rutinér, a na jeho snímku je značně nepříjemně znát, že vznikl „na objednávku“ velkého studia, které chtělo z úspěšného snímku vytřískat nějaký ten milión navíc.

Potom ale dost udivuje, proč herci tak velkého formátu jako jsou Robert De Niro nebo Billy Crystal tyhle role vzali. Na druhou stranu, právě jejich komediální kreace jsou jediným kladem snímku. Přestože toho prostoru na rozehrání velkých komických scén tentokrát příliš nemají, místy je jejich vztah doktor neurotik – pacient mafián zdrojem alespoň trochy té zábavy. Jenže těchto scén není příliš a zbytek je jen nuda a šeď, s dialogy, které jsou zoufale umělé a nezajímavé.

Je celkem zbytečné řešit fakt, že celá zápletka je přitažená za vlasy a nedá se o ní mluvit ani jako o mile absurdní tak jako v případě jedničky. Prostě celý scénář je jakoby vycucaný z prstu, bez větší logiky a bohužel i vtipu. Navíc tvůrci se ani neobtěžovali vnést do filmu více „zápletek“, takže si po celou dobu vystačí se základní premisou a dále už na sebe pouze nabalují jednu scénku za druhou, z nichž jen minimum zaujme a dává větší smysl. Nejde o vyloženě hrozný film a ti, co neviděli první díl se možná i slušně pobaví. Pro ty, co si oblíbili původní film, kvůli jeho komickým situacím a vtipným dialogům, bude tohle pokračovaní obrovským zklamáním. Už ani vykreslení toho půvabného kontrastu mezi životem Židů s určitým postavením a komunitou italských mafiánů, není to, co bývalo, a co dělalo z jedničky povedenou komedii.

Přeber si to znovu se stává zbytečným pokračováním zdařilé komedie, která by se bez svého nástupce bez problémů obešla. Je velká škoda, že tahle nová hollywoodská komedie nejde ve stopách prvního dílu a stává se jen nudnou snůškou rádoby vtipných scén. Těch pár dobrých okamžiků, mezi něž patří například De Nirův zpěv písně z West Side Story, nemůže celkový matný a nudný výsledek zachránit.

[Kateřina Grosmanová, 26. 2. 2003]

Statistické údaje: Scénář: Harold Ramis, Peter Tolan, Peter Steinfeld. Režie: Harold Ramis. Hudba: David Holmes. Kamera: Ellen Kuras. Střih: Andrew Mondshein. Kostýmy: Aude Bronson-Howard. Hrají: Robert De Niro (Paul Vitti), Billy Crystal (Ben Sobel), Lisa Kudrowová (Laura Sobelová), Joe Viterelli (Jelly), Cathy Moriartyová (Patty) a další. Barevný, 95 minut. Dolby Digital, DTS, SDDS. České podtitulky. USA 2002. Distribuce v ČR: Warner Bros. Premiéra v ČR: 27. února 2003.



--------------------jiná



Paul Vitti (Robert De Niro) býval jedním z nejvýznamnějších mafiánských hlavounů. Jenže pak se mu všechno to zabíjení a intrikování jaksi vrazilo do hlavy a chtě nechtě se svěřil do služeb zkušeného cvokaře Bena Sobela (Billy Crystal). O hromadu komplikovaných a vesměs vtipných šmodrchanic později putoval coby o něco lepší člověk do vězení a Ben si mohl v klidu užívat novomanželskou pohodu se svou láskou Laurou (Lisa Kudrowová).
Odehrálo se to před čtyřmi lety skutečného času či před neurčitou dobou času filmového. Tehdejší (v rámci možností) happy end zkrátka vzhledem k monstrózním tržbám a úplatnosti ústředních aktérů nemohl být „endem“ definitivním. Pročež… Ben právě předstírá truchlení na svatbě svého otce, když mu zařičí telefon a na druhém konci pomyslného drátu se ozve jeho starý známý, jemuž jde v Sing Singu o kejhák. Sice se stále těší pověsti, díky níž si všichni dvakrát rozmyslí, než přepnou televizi na program, který se mu nezamlouvá, nicméně už má za sebou i nějaký ten pokus o vraždu. Ben sice zavěsí, jenže už po příjezdu domů na něj čeká partička agentů, jejichž hlavounem je mu po chvíli předložena nabídka, již nelze odmítnout.

Vitti se v kriminále zhroutil a na střídačku vězí v tupém katatonickém stavu či prozpěvuje fláky z West Side Story. Ben jej důkladně vyšetří, dospěje k závěru, že to „boss“ nefinguje, a je šéf-agentem donucen vzít jej do svého domu pod svá ochranná doktorská křídla. Během pár týdnů jej musí připravit na pohovor o podmíněném propuštění. Ale běda, pokud by snad znovu začal páchat nekalosti! Už během cesty domů začne Paul páchat nekalosti. Samozřejmě, že to všechno jenom fingoval. Samozřejmě, že měl Ben na svých protestech („Klukovi jsem zakázal psa a teď si mám domů přivést Paula Vittiho!?“) trvat. Protože přivést si do domu (byť napůl vyléčeného) mafiána není žádná legrace. Po pár trapasech se Benovi přece jen podaří přimět Paula k pokusům o slušné živobytí, jenže všechny pochopitelně bleskově selžou. Jistý potenciál má až místo poradce na place televizního seriálu o mafiánech. I to se ale vzápětí změní v rejdiště jeho bývalých kumpánů – a co je horší: vědět o sobě dají i hlavouni, kteří jednoduše nevěří, že by se takové eso, jakým byl Paul Vitti, mohlo nechat přebít zákonem a dát se na cestu nudné poctivosti. Není divu, že se začne intrikovat až na půdu a že z toho doktor Sobel, který si svůj díl zabijácké šlamastyky také bude muset vylízat, brzy bude na prášky…

Čtyři roky stará komedie Přeber si to zaujala především svěžím pošťuchováním vážného mafiánského žánru, korunovaným obsazením jeho krále Roberta De Nira do role, jež mu umožnila tropit si ze svého image náramnou švandu. Nebyla to taškařice k popukání a přiznejme si to, její zápletka mohla být dotaženější. Ale přinejmenším měla svěží šarm. Ten oproti tomu její nástupce postrádá. Pravda, je tu stále De Niro, jenž se musel úžasně bavit, a je to vidět – přinejmenším jeho pseudomuzikálové výstupy a scény, v nichž přemáhá svou gangsterskou náturu a neúspěšně se snaží polepšit, jsou báječné – a Billy Crystal, který je mu velmi suverénním spoluhráčem, jenže „sitcomovost“ příběhu je ještě evidentnější než v jedničce. A to prosím stále mluvím o první půlce příběhu. Ta téměř nemá děj, ale když dá scénář mistrům příležitost utrhnout se ze řetězu, využijí ji se vší vervou.

Jenže od chvíle, kdy se skutečně začne formovat jakás takás zápletka, odkulhávají spát s rybami i šmrnc a legrace a film odhaluje svou pravou tvář lakonicky vyplivnutého produktu, postrádajícího fantazii na cokoli zajímavějšího než jen na upocené klopýtání vstříc upachtěnému závěru. Jistě, pravidelně v kinech cucáme mnohem hůř přelité lógry, ale od tak špičkového týmu, jehož nikoli nepodstatnou částí je i spoluscenárista, režisér a bývalý Krotitel duchů Harold Ramis, bychom přece jen čekali mnohem víc. Zbývá jen doufat, že se nedočkáme trojky (vzhledem k mizivým zaoceánským tržbám je to velmi pravděpodobné), a čekat, jak se De Nirovi vydaří obdobně zbytečné pokračování další z jeho „jen přijatelných“ komedií Fotr je lotr.

[Ondřej Vosmík - Cinema]