Pravá blondýnka 2
[Legally Blonde 2: Red, White & Blonde 2003]

Druhá komedie o americké živé podobě Barbie Elle Woodsové, hrané s elegancí a smyslem pro nadsázku Reese Witherspoonovou, přichází dva roky po prvním dílu. V něm se mondénní znalkyně módy, kosmetiky a zkrášlovacích salonů proměnila v úspěšnou absoventku práv na Harvardu. Nyní stojí před prvním ukolem své praxe. Shodou okolností se jím stane boj proti užívání živých zvířat pro kosmetický výzkum. Elle pronikne do washingtonského světa politiků a lobování; zdejší zákulisní machinace jsou hlavním zdrojem zápletek a gagů. Dobře obsazený a s přehledem režírovaný film nabízí lehkou a nevázanou, přitom však stravitelnou a občas i vtipnou zábavu.

Elle Woodsová si má brát snoubence Emmetta (viz první díl) a chce mít na svatbě všechny - i rodiče své čivavy Bruisera. Najatý detektiv zjistí, že Bruiserova matka se nachází v laboratořích firmy V.E.R.S.A.C.E., která provádí výzkum pro kosmetické firmy. Elle se rozhodne osvobodit všechna zvířata užívaná k pokusům. Vydá se proto do Washingtonu, aby prosadila zákon zakazující tuto činnost. Zde zprvu nad Elle drží ochranou ruku poslankyně Ruddová a dá jí k dispozici tým svých asistentů. Elle ale použije opět svou osvědčenou metodu: nejedná podle vžitých zvyklostí, ale dle svého přesvědčení a svých instinktů. Úkol je ale téměř nad její síly: musí ovlivnit stovky poslanců, senátorů a úředníků...

V centru všeho dění je Elle, které Reese Witherspoonová propůjčila nejen charisma, ale i vtip a odlehčující sebeironii. Mladá dívka tak na plátně kupodivu působí jako reálná (americká) postava, a to i přes slabý námět a ne vždy sourodý scénář. Obsazení vedlejších rolí je kvalitní: Ruddovou hraje hvězda první velikosti Sally Fieldová, v malých ale důležitých rolích se objevují Bruce McGill, Bob Newhart i méně známí mladší herci (Regina Kingová, Mary Lynn Rajskubová). Herecké souznění z povzdálí "jistí" představitel Ellina snoubence Luke Wilson. Důležitou postavou je pochopiteně čtyřnohý Bruiser Woods.

Film běží jako dobře promazaný stroj (i zásluhou jednoho z nejlepších střihačů současnosti Petera Teschnera). Přes úskalí oproti prvnímu dílu podstatně naivnějších zápletek přenesou diváka herci, hudební doprovod Rolfa Kenta a atraktivnost Kapitolu, v jehož prostorách se vše odehraje. Se skutečnou politikou ale nemá tato kostýmní romance nic společného. Občas sice zabrousí do aktuálnějších témat (např. hrdinné comming out senátora Markse ohledně homosexuality jeho psa), ale jen proto, aby jednoduchý příběh oživily vedlejší motivy. Tvůrci mírně ustoupili od tematiky Elle skutečně vlastní - kosmetické a módní alchymie (připomene ji hlavně Paulette, dobrosrdečná manikýrka z prvního dílu).

Kostýmy opět navrhla Sophie de Rakoff Carbonellová. Elegantní účesy, které Elle mění s každou novou scénou, jsou dílem Anne Morganové. Witherspoonová, která jejich umu využívá, dotvořila v komické nadsázce typ, který je hodně odlehčenou obdobou pan Smitha z doby Big Dealu a je pro řadu Američanů synonymem vlastenectví (na televizní obrazovce v Emmettově bytě je citace z Caprova snímku Mr. Smith Goes to Washington, Elle se vydá rozjímat k Lincolnovu pomníku atd.). Blondýnka č. 2 svým bojem za Bruiserův zákon mnohde sklouzne k patetickému patriotismu, který u publika mimo USA oslabí humorné vyznění. Tomu prospívají spíše drobné nápady a gagy vsunuté často mezi dějové repliky (např. kostým ve stylu Jacqueliny Kennedyové, kterým chce Elle dobýt Kapitol).

Pravá blondýnka 2 je i přes mnohé slabomyslné momenty stále ještě vděčným oddechovým filmem, určeným především americkému publiku, který lze sledovat až do konce (a pak zapomenout). Potvrzuje, že Reese Witherspoonová patří k herecké elitě Hollywoodu. Dokáže zahrát téměř vše, i když v současné době dává přednost komerčním projektům tohoto typu. Mužským průvodcům žen a dívek, které si film jistě nenechají ujít, právě tato plavovlasá herečka vynahradí "oběť" jít na film, kde kritické okamžiky řeší rozpoznání užité rtěnky...

[Stanislav Buzek - tiscali]



---------------------jiná



Hrdinka romantické komedie inspirované románem Amandy Brownové sice neříkala: „Já se vrátím“, neuplynuly však ani dva roky a je zpátky: s neúprosností Terminátora, usměvavou roztomilostí, platinovým přelivem a vražednou zálibou v cukrátkově růžové. Ty už z dálky signalizují, že se jedná o další blbou blondýnu, jejíž IQ nestačí na nic složitějšího než na to, jakou si má ráno vybrat kabelku...
Film Roberta Luketice s kouzelnou Reese Witherspoonovou v titulní roli dívky, která svou chytrostí a umanutostí vehementně vyvrací pověry o hezkých, ale hloupých blondýnách, byl příjemnou a inteligentní zábavou kombinující prvky studentské komedie s klasickými motivy. Dvojka trpí neduhy většiny pokračování: původní nápad je rozmělněn, zápletka je slabší a přespekulovaná, hrdinka méně konzistentní… Je to samozřejmě stále ještě naše stará známá Elle Woodsová, Harvard ovšem už úspěšně absolvovala a má těsně před svatbou se štramáckým Emmettem z minulého dílu. Když se ovšem ambiciózní právnička rozhodne pozvat na obřad matku svého psího miláčka – čivavy Bruisera, dostává se do problémů. Ta totiž úpí coby pokusný pes v laboratoři jisté kosmetické firmy… Elle rázem pozapomene na svatbu a vyrazí – s posvěcením snoubence i přítelkyň a samozřejmě s metrákem růžově výstředních oblečků a Bruiserem v taštičce – z Bostonu do Washingtonu, aby prosadila nový zákon zakazující testování kosmetiky na zvířatech. Slaďounká, švitořivá a zjevně připitomělá vetřelkyně zapůsobí v prostředí upjatých vládních úředníků jako svěže fuchsiová nálož semtexu. A nemusíme se ani sázet, že na konci bude všechno jinak. Mezi úvodem a šťastným koncem ovšem spolu s hrdinkou překonáme žlučovitou aroganci nových kolegů i cynické intriky protřelých politiků v čele se zdánlivě přátelsky naladěnou senátorkou Ruddovou (již hraje relaxující Sally Fieldová).

Způsoby, jakými Elle v jedničce dosáhla svého, byly průzračně jednoduché: hrdinka díky své píli a inteligenci dala za vyučenou svému bývalému, získala muže svého srdce a učinila v soudní síni spravedlnosti zadost v růžovém kostýmku. (Ale už dost o růžové, sakra!) Ve dvojce nachází Elle cestu k zatvrzelým srdcím senátorů nejen prostřednictvím jejich pejsků, kosmetiky, dávných kamarádek a starého hotelového vrátného Sidneyho, ale i díky členství v podivném harvardském univerzitním spolku Delta-Nu. Což pro vás bude ještě rozlehlejší španělská vesnice, až uvidíte, že všechny jeho členky vypadají jako spolek barbín. A aby to bylo ještě zapeklitější, dojde také na Bruiserovu sexuální orientaci a roztleskávačský taneční výstup stážistů… Především ke konci se scenáristka Kate Kondellová pokouší příliš tlačit na pilu, takže se nevyhneme ani opravdicky růžově blbému patosu, a to dokonce v přímé upomínce na klasickou Caprovu komedii Pan Smith přichází (1939). Na rozdíl od protagonisty v podání Jamese Stewarta, který senátory (i diváky) dojal svým umanutě dlouhým projevem, ovšem Elle Woodsová vystačí s kratičkou historkou o tom, jak jí jednou v salonu krásy zkazili vlasy...

Jak asi na Ameriku zabere státotvorný apel o tom, aby si „nenechala udělat hrozný účes“? Pochybuji, že ho vůbec někdo zaznamená, protože přeplácaný film Charlese Hermana-Wurmfelda není nijak památeční podívanou. I občasné jemně satirické šlehy jdou jaksi mimo. Výsledkem je směsice vtípků velmi nevyrovnané úrovně, v nichž se ztrácí záměr a smysl: hrdinka postrádá silného protihráče a její cíl je (Fukův čivava Albert promine) tak stupidní, že vůbec nestojí za to ho brát jako jakoukoli metaforu čehokoli. Takovou změť by nedokázala stmelit ani herečka s větším charizmatem, než jakým vládne Witherspoonová. Nakonec ani hra s růžovou (a už je zase mezi námi!) není důsledná: zatímco na minulém filmu jsme mohli ocenit, že Elle si za všech okolností trvá na svém, tentokrát v klíčových okamžicích např. zbaběle opouští svou erbovní barvu a stylizuje se do smetanově bílé! Naštěstí si nenechá přebarvit vlasy – to asi až v dalším díle.

[Alena Prokopová - cinema]