Piráti z Karibiku - Prokletí Černé perly
[Pirates of the Caribbean: The Curse of the Black Pearl 2003]

Extravagantní kapitán Jack Sparrow a šlechetný kovář Will Turner na stopě zlotřilého kapitána Barbossy a jeho armády kostlivců! Velkovýpravná podívaná, která se pokouší vzkřísit zašlou slávu pirátských dobrodružství - a světe div se, docela se jí to daří!

Vysokorozpočtový velkofilm o pirátech inspirovaný pouťovou atrakcí z Disneylandu - to byl pro nejednoho škarohlída zaručený recept na katastrofu. Vždy? Ostrov hrdlořezů (1995) patří k největším propadákům filmové historie a pirátskému prostředí, na němž si kdysi vylámal zuby i Roman Polanski (viz jeho Piráti,1986 ), se od té doby Hollywood vyhýbal jako čert kříži. Až teď se tým odvážlivců, štědře sponzorovaný neomylným Jerrym Bruckheimerem, pokusil prolomit ono prokletí a obnovit zašlou slávu pirátských opusů.

V lákavém balení je nám tak servírován příběh šarmantního darebáka - kapitána Jacka Sparrowa, který se pod tlakem okolností spojí s odvážným kovářem Willem Turnerem v dobrodružné honbě po stopách ďábelského kapitána Barbossy. Ten je i se svými muži stižen strašlivým prokletím, díky němuž musí navěky brázdit oceány jako nemrtvý. Jen v měsíčním svitu se odkrývá pravá podoba celé posádky, která se tak mění v hrozivou eskadru kostlivců. Jack by rád získal zpět svou milovanou loď Černou perlu, kterou mu lstivý Barbossa kdysi vyfoukl, zatímco Will je motivován zájmem o sličnou guvernérovu dceru Elisabeth, zlotřilým pirátem čerstvě unesenou. Právě ona hraje klíčovou roli v Barbossově vychytralém plánu, jehož pomocí má být dávná kletba sejmuta…Když se do hry vloží ještě snaživý snoubenec Elisabeth s britským námořnictvem, je jasné, že o akci, napětí romantiku ani intriky nebude nouze. Zbaští ale něco takového dnešní divák?

Přiznám se, že jsem byl k tomuto projektu sám dost skeptický a neuměl jsem si moc představit, jak by mohl být film kombinující počítačové kostlivce a dredovatého Deppa, natočený navíc pod hlavičkou společnosti Disney, něčím jiným než slaboduchou vyměklou slátaninou zaměřenou na diváky do dvanácti let. S úlevou však hned zkraje prohlašuji, že jsem se ošklivě zmýlil. Sadistická část mého já toužící po realistické historické řezničině plné krvavých bitev sice ukojena nebyla (očekávat něco takového by ostatně bylo naivní), ale jako pohádkově laděné rodinné dobrodružství jsou Piráti z Karibiku počin nad očekávání zdařilý.

Gore Verbinski se už svými předchozími projekty projevil jako zručný realizátor žánrových kousků a dokázal, že umí budovat napětí ( Kruh ), ale cizí mu není ani nezávadný rodinný humor, ba čistá groteska ( Hon na myš ). V Pirátech úspěšně uplatnil obojí, ale to druhé daleko víc a lépe. Svěží nadhled, který se z filmu ani na chvíli nevytrácí, je asi překvapením vůbec nejpříjemnějším. Snímek je doslova nabitý zdařilými vtípky, hláškami a situačními gagy, které překvapí svou inteligencí a vůbec nepřipomínají infantilní humor typický pro rodinné disneyovské produkty. Až uvidíte scénu (hraničící se sebeparodií), v níž se poprvé představí Deppův "neohrožený" Jack Sparrow, poznáte, jak málo se film bere vážně a jak mu to prospívá.

V žádném případě to neznamená, že by šlo o čistou komedii - nechybí tu nic, co k řádnému pirátskému filmu patří: exotické scenérie, bitvy na palubách obřích plachetnic, dělostřelecké orgie, šermířské souboje, truhly zlata, nějaká ta exploze, to vše je na svém místě. Vizuálně není filmu téměř co vytknout, snad jen ty jeskyně plné pokladů působí poněkud papundeklově ateliérovým dojmem a jsou jediným šrámem na jinak velkolepé výpravě. Třešničkou na dortu jsou pak bezchybné triky z dílny ILM, jejichž zásluhou je armáda kostlivců jako živá (a to nemluvím o lahůdkách typu kapitána Barbossy, když si ve své kostěné podobě náruživě přihýbá z poháru červeného). Hudba Klause Badelta nepůsobí příliš invenčně (připomínala mi Skálu ), ale je stoprocentně rozmáchle heroická a to se počítá, tak to má být.

Škoda jen, že ani skvěle napsané dialogy (proti takovému Tomb Raiderovi hotový Shakespeare), ani dokonalý vizuální háv nedokáží beze zbytku zakrýt vykonstruovanost zápletky. Situaci zhoršuje mírně přemrštěná stopáž filmu, v níž je už tak vetchý příběh ještě rozředěn. Snímek tak místy ztrácí tempo a nezaměstnává vždy divákovy smysly dost na to, aby mu zabránil přemýšlet nad logikou děje, což není k dobru věci. Některé motivy se zbytečně opakují a akční scény jsou občas samožersky natahované, takže ke konci už pozbývají svěžesti a sklouzávají k rutině. Proto jsem měl místy přes všechny skvělé frky, kterými jsou Piráti prošpikováni, pocit, že sleduji poněkud syntetickou směs rovnoměrně dávkovaných ingrediencí (akce, humor, romantika..), která postrádá ten správný říz.

Podobné pochybnosti vás ovšem mají šanci nahlodat jen ve chvílích (a moc jich naštěstí není), kdy na plátně chybí Johnny Depp. Ten svým suverénním výkonem celý film mění částečně ve svou vlastní one-man show a posouvá divácký zážitek do vyšší sféry. Nenechte se mást jeho sveřepým výrazem na plakátě - Depp zvolil pro svého piráta doslova šílenou stylizaci, která je na hony vzdálena tradičním představám drsného bukanýra. Jeho Jack Sparrow se vyznačuje labužnicky předimenzovanou mimikou, huba mu jede o sto šest, do toho úchylně gestikuluje a pohybuje se způsobem, za který by se nestydělo ani montypythonovské Ministerstvo švihlé chůze. Především se však Deppovi podařilo vtisknout své postavě osobité kouzlo v podstatě přízemního parchanta, leč v jádru dobráka, který sice sleduje své zájmy, ale v rozhodující okamžik stejně zasáhne tam, kde je ho ve vyšším zájmu třeba. Zkrátka sympa?ák.

Pochvalu ovšem zaslouží i Geoffrey Rush, který si svého Barbossu rovněž náležitě užívá a s chutí přehrává, jak se v takové odlehčené dobrodružné podívané sluší a patří. Dvourozměrný Orlando Bloom už jen naplňuje škatulku pana Klaďase a v podstatě jen přihrává Deppovi, jehož charakter tak v kontrastu s nudnou šlechetností udatného kováře lépe vynikne. Funkce půvabné Keiry Knightley je čistě dekorativní, což se tvůrci snaží maskovat faktem, že je postava sličné Elizabeth důležitou součástí Barbossova plánu a může být tedy na plátně o to častěji - ne, že bych si stěžoval.

Musím říct, že přes všechny digitální efekty jsem už v kině dlouho nezažil tak příjemný pocit ze sympaticky starosvětské, vesele naivní podívané připomínající staré dobré časy všech těch Sindibádů a Černých korzárů , které jsem hltal v klukovských letech. Smekám před Verbinskim za to, že se vzdal všech módních videoklipových režijních fines, zběsilých kamerových exhibicí i kulometného střihu, spolehl se na velkolepou výpravu a natočil Piráty v poměrně konzervativním stylu jako poctu tradičním dobrodružným filmům. Je poměrně osvěžující vidět zas jednou nákladný blockbuster, který není pokračováním ani comicsovou adaptací, neřeší se v něm složité konspirační teorie, nejde o záchranu světa a nebojuje se ve stylu kung-fu (nic proti tomu). Piráti z Karibiku jsou jednoduše jedním z nejvydařenějších letošních hitů a ač jim k dokonalosti něco málo chybí (hlavně pár zásahů ze strany střihače), spolehlivě strhnou a okouzlí téměř každého, kdo není zarytým sucharem nebo intošem zvracejícím při pouhé vzpomínce na Mumii . Jelikož už jen Depp sám stojí za jakékoliv vstupné, není opravdu proč váhat.

Překvapivě svěží a vtipná dobrodružná jízda! Sice by jí slušela o něco kratší stopáž, ale slabší místa hravě vykompenzuje nezapomenutelná, dokonale úchylná kreace Johnnyho Deppa.

[Tadeáš Petr - filmpub]


-----------------jiná


Byly to nebezpečné časy, když se počestné obchodní lodě musely bát pirátů. A nejstrašnější z nich byl kapitán Barbossa (Geoffrey Rush). Pod potrhanými černými plachtami své lodi Černá perla brázdil oceány a nebál se ani smrti – on i jeho posádka (včetně cvičené opičky) byli totiž prokletí a za měsíčního svitu se měnili v oživlé umrlce, což mělo svou kladnou stránku – byli prakticky nesmrtelní. Mohl za to starý poklad Aztéků a kletba, kterou bylo možno zlomit pouze tím, že bude poklad znovu shromážděn do poslední mince a pak bude proveden krvavý rituál. V současné době zbývá poslední mince...
Mezitím se v pevnosti chystá krásná guvernérova dcera Elizabeth (Keira Knightleyová) provdat z rozumu a nevyslechnout hlas srdce, který jí říká, že tím pravým je chudý kovář Will Turner (Orlando Bloom), kterého před mnoha lety zachránila před utonutím. Ve stejnou chvíli do pevnosti doráží svým nezaměnitelným způsobem kapitán Jack Sparrow (Johnny Depp), je promptně uvězněn a pak už to jde ráz na ráz: Objeví se Černá perla s nemrtvými piráty, ti unesou Elizabeth, Will by ji chtěl zachránit, a tak osvobodí Jacka, který má o Černé perle a její posádce zásadní informace a také kompas, který vždy ukazuje směrem k prokleté lodi.

Začíná dobrodružství, ve kterém kromě pirátů, aztéckého prokletí, nemrtvých a cvičené opičky uvidíte také lásku až za hrob, popletené identity, odvážné plány, zákeřné zrady a piráta, který je němý a proto za něj mluví jeho papoušek, který se vyjadřuje v dvojsmyslech a příslovích a skoro nikdo mu nerozumí. Když se rozneslo, že režisér Gore Verbinski (Hon na myš, Mexičan, Kruh) bude za obrovské peníze režírovat v produkci Jerryho Bruckheimera (Skála, Armageddon) pirátský trikový velkofilm pro Disneyovo studio, byl z toho nejeden analytik rozpačitý a téměř ve všech rozborech se objevovala dvě slova, prokletá přinejmenším stejně jako posádka Černé perly: „ostrov“ a „hrdlořezů“.

Ve filmu samozřejmě uvidíme to, co k pirátským filmům patří, ale nejpříjemnější překvapení spočívá v tom, jaké spousty humoru se dočkáme. Scenáristé Elliott a Rossio mají na svém kontě m.j. Shreka a některé jejich vtípky v Pirátech jsou skutečně roztomile absurdní, nadčasové, ale nesklouzávají k parodii. Verbinski balancuje na tenké hraně mezi příliš seriózním filmem a něčím, co si z pirátského řemesla dělá vyloženě legraci. Balancuje povětšinou velmi zručně a kombinuje téměř hororové momenty s bláznivým humorem bez větších problémů. Možná mohl dostat více šancí střihač a jeho nůžky (ve filmu je opravdu úplně všechno a něčeho je tam až moc), ale o tom až za chvíli. Každopádně není těžké představit si, jak strašlivou katastrofou mohl tento projekt skončit, kdyby ho režíroval někdo méně schopný.

Rozhodně největším překvapením filmu Piráti z Karibiku – Prokletí Černé perly je herecký výkon Johnnyho Deppa. Odvážím se říct, že nikdy nikdo nezahrál piráta tak, jako on. Jeho Jack Sparrow je sebejistý, nafoukaný, vychloubačný, ale přitom pořád trochu mimo, ujetý, dezorientovaný a zřejmě pod vlivem nějaké návykové látky. Je to v historickém filmu velmi neobvyklé, ale je to zcela určitě záměr, protože ze své role ani na okamžik nevypadne. Je to rozhodně parchant, ale nemůžeme ho nemít rádi. Na logickou otázku „Proč hrajete piráta zrovna takhle?“ nabízí Depp následující odpověď: Piráti prý byli ve své době něco jako jsou dnes rockové hvězdy, a proto se při této roli inspiroval Keithem Richardsem z Rolling Stones!

Rush je Deppovým protipólem. Jeho Barbossa je životem poněkud unavený stárnoucí korzár, jemuž snadno uvěříme, jak moc by chtěl přestat být nemrtvý, aby se konečně mohl zase zakousnout do pečené husy nebo aspoň do jablka. Zkrátka, Depp i Rush jsou úžasní a na plátně to jiskří, kdykoliv se na něm objeví jeden z nich, natož oba najednou.

Bohužel, Orlando Bloom je pouze standardní fešák bez bázně a hany a Keira Knightleyová (Blafuj jako Beckham) je k nakousnutí (obzvlášť ve vojenském kabátci), ale to je asi tak všechno. Ne že by ti dva neuměli hrát, ale scénář jim nedává možnost vytěžit ze svých postav něco víc, než sporadický vtípek. Překvapivě dobře jsou vykresleny postavičky některých řadových pirátů, ale obecně platí, že kdykoliv je na plátně něco jiného, než akce, triky, Johnny Depp nebo Geoffrey Rush, tempo filmu se značně zpomaluje. A takových okamžiků je ve filmu dost a někdy po 120 minutách (film má skoro dvě a půl hodiny) začnou být trochu fádní i všechny davové šermířské exhibice.

Co se ovšem neomrzí, to jsou trikové scény, znázorňující nemrtvou Barbossovu posádku. Když si rozpadající se mrtvoly hledí své práce na palubě Černé perly nebo pochodují po mořském dně za další kořistí, je to vždy technicky bezchybné a působivé, i když úmyslně ne příliš hororové a (také úmyslně) občas dokonce legrační – prostě jako strašidelná podzemní jízda v Disneylandu (podle které celý film vznikl).

V Pirátech z Karibiku je úplně všechno, co by v letním superhitu mělo být. Bohužel je v nich sem tam i něco navíc, což jim mírně ubírá na údernosti, ale i tak je výsledek podstatně vydařenější, než by se dalo čekat od filmové adaptace lunaparkové atrakce. Skoro jsem po projekci litoval, že jsem abstinent a tudíž si nemůžu dát flašku rumu. Jo ho ho!

[František Fuka - cinema]