Osvícení
[The Shining 1980]

All works and no play make Jack a dull boy...

Hororové filmy jde, zhruba řečeno, točit dvěma způsoby. Tín prvním tvůrci své diváky spíše lekají za pomoci všelijakých příšer, nadpřirozených projevů zlé vůle a jiných zlých stvoření, která se pokouší zničit skupinu vyděšených hrdinů. Často se stává, že se autoři pokoušejí těmito osvědčenými rekvizitami nahradit nedostatky scénáře a ohánějí se vraždícími příšerami jako kyjem ve snaze zasáhnout mušku kýženého divákova napětí. To se však právě při nadměrném používání těchto explicitních prostředků míjí účinkem a celé vyznění filmu sklouzává spíše do komična. 

Tvůrci druhého způsobu si ale bez těchto přímočarých berliček v pohodě vystačí. Vědí totiž, že emoce často fungují lépe tam, kde divák ani tak moc nevidí, ale spíše tuší a napjatě očekává budoucí. Své příběhy staví na perfektně gradovaném příběhu a vytváření jakoby všudypřítomné tísnivé atmosféry, která v sobě nese neurčité, ale významné přísliby budoucích hrůz. A není třeba ani tolik zobrazené akce nebo šokujících scén, aby tato díla získala své přední pozice v galerii nejuznávanějších hororových filmů. 

To je samozřejmě hodně hrubé rozlišení a mnoho filmů je někde mezi těmito extrémy, některé se k nim však hodně blíží, a některé jsou přímo perfektními představiteli obou dvou tendencí. První styl je výraznou značkou mnoha béčkových hororů, ale například i nového filmu Tajemství loňského léta, jehož děsivý efekt je založen především na tajemné postavě vraždícího rybáře, která znenadání vyskakuje z temných koutů. 

Mistrovským příkladem druhého typu strašidelných filmů je například The Shining režiséra Stanleye Kubricka.

Ono by také bylo docela zvláštní, kdyby tento režisér vyprodukoval nějaký nevýrazný film. Stanley Kubrick totiž sice točí s velkými časovými intervaly, jeho díla ale často mají zásadní vliv na svůj žánr. To může dosvědčit kultovní sci-fi 2001 - Vesmírná odysea a Mechanický pomeranč, protiválečný film Full metal jacket nebo komedie Doktor Divnoláska aneb jak jsem se naučil přestat se bát a milovat bombu s Peterem Sellersem v hlavních rolích. Zpracování románu Stephena Kinga the Shining znamenalo pro změnu prvotřídní trefu do hororového odvětví.

Děj příběhu se odehrává v osamoceném hotelu Vyhlídka v Coloradských horách, kam přijíždí na zimu jako správce učitel a spisovatel Jack Torrance se svou manželkou Wendy a malým synem Dannym. Danny má podobně jako jiné děti v Kingových románech zvýšenou citlivost na věci normálně nevnímatelné, které jakoby vyzařují (shine). Danny si svou vnímavou část personifikoval do mladého chlapce Tonnyho a občas si s ním povídá nahlas, přičemž za Tonnyho si odpovídá bručivým břichomluveckým hlasem. 

Torranceovi mají být ve Vyhlídce sami přes celou zimu a jejich úkolem je udržovat obrovskou budovu až do začátku sezóny. Jackovi při nástupu prozradí vedení, že před lety tu právě v průběhu zimy zašílel správce Grady a sekerou zabil svou manželku a dvě dcery. Sám pak spáchal sebevraždu. Jinou hotelovou zajímavostí je, že byl postaven roku 1907 na bývalém indiánském pohřebišti. Na to, že v hotelu se mohou objevit zvláštní vize, či spíše stopy toho, co se tu kdysi stalo, upozorní Dannyho černošský sluha Halloran, sám senzibil, který s Dannym navázal jakési spojení. Poté všichni zaměstnanci hotelu odjedou. To je ovšem jen začátek filmu, stejně tak jako pro rodinu Torreancových začátek jejich výjimečné dovolené. 

Hotel se totiž jejich příchodem pozvolně aktivuje. Znovu ožívají staré přízraky a měnit se začnou i lidé. Nejvíce citlivý je samozřejmě malý Danny, kterému se občas zjevují dvě zavražděné holčičky, nápisy REDRUM (je to naopak), proud krve valící se hotelovou chodbou a jiné vizuálně nesmírně působivé vize. Danny je pouze vyděšený, ale jinak nedotčený. Zato jeho otec se začíná měnit. Z pozorného manžela a starostlivého otce se postupně stává unavený a něčím přetížený člověk, který se své rodině pomalu odcizuje. Skoro hystericky si zakazuje při psaní být čímkoliv rušen, na zdánlivé maličkosti reaguje nezvykle prudce, zkrátka něco s ním není v pořádku. Dlouhou dobu Kubrick jen nechává narůstat napětí, má na to stejně jako hotel dostatek času. A oba dokáží velmi efektivně využít své možnosti. 

Nádherně je zde ukázána tísnivá atmosféra velké fungující budovy, ve které žije jen pár lidí. Navíc do scén, kdy například sledujeme pohyb některého člena rodiny prázdnými prostorami, neustále zní skvěle zakomponovaná hudba, která klaustrofobický pocit jakoby-v-ponorce jen umocňuje. Zanedlouho budete neustále v pozadí slyšet podivné hučení a pulsování, zvuk ne nepodobný situaci, kdy se potopíte pod hladinu a posloucháte nějaký zvláštní stroj. Hudbu společně zkomponovali velmi dobří hudební skladatelé Béla Bartók, Wendy Carlos, Rachel Elkindová, György Ligeti a Krzysztof Penderecki. 

Ke konci už hotel "září" tak mocně, že začne promlouvat k Jackovi ústy bývalého správce a vraha své rodiny Gradyho. Jack se ním setkává v baru, kde se náhle ocitne v místnosti plné bavících se lidí, patrně v jiné době, kde se konečně může uvolnit a napít se alkoholu, který jinak v celém hotelu není. Zpátky ke své rodině se pak vrací pokaždé jako víc jiný člověk. Pomalu se chystá napjaté finále, do hotelu míří i kuchař Halloran, který je díky svému napojení na Dannyho velmi znepokojen.

Zatím neustále narůstá jak Jackovo šílenství, tak i strach členů jeho rodiny, a také moc, která za obé může. Nakonec napjatá struna praskne a z Jacka se definitivně stane šílené monstrum, které myslí jen na to, že musí splnit svou krvavou povinnost. A hrůza kulminuje, jak pravil jeden mutant ze Saudkova komiksu. 

Pravda je, že konečné střetnutí nepřináší dramatický drsný souboj jako ve Vetřelcích, spíše se jedná o napínavou honičku, jejíž konec možná diváka po přestálých hektolitrech atmosféry nabité staršlivým očekáváním trošičku zklame, jenže s tím se už musí nějak vyrovnat. A stejně se jde v této výčitce jen o pouhé hledání malých vadiček na jinak neposkvrněné kráse. 

Zatím se zde skládal hold toliko Kubrickovi a jeho tvůrčí práci, nicméně nemalou zásluhu na kvalitě filmu má také nezapomenutelný Jack Nicholson, kolem kterého jakoby ono záření bylo více viditelné. I díky němu je The Shining více než řadovým filmem o strašidelném domu. Ve své době to byla Nicholsonova super role po Přeletu nad kukaččím hnízdem a svou šanci využil dokonale. Pasívní, milující a vyděšenou Wendy pěkně ztvárnila Shelley Duvalová (Time bandits Terryho Gilliama, Annie Hallová). A za kamerou, snímající proslulé záběry osvětlených dlouhých chodeb, po nichž se projíždí Danny, stál Kubrickův osvědčený spolupracovník John Alcott (2001 - Vesmírná odysea, Mechanický pomeranč, Pevnost apačů v Bronxu). Co k tomu dodat. Jenom škoda, že Kubrick zarytě odmítá přenést svůj film na kazety, takže širší vrstva diváků bude odkázána jen na informace z druhé ruky nebo nekvalitní kopie.

Ironií je, že přestože Stephen King nikdy nesouhlasil s Kubrickovým ztvárněním svého románu, stal se přesto díky své genialitě Shining jedním z nejznámějších hororových filmů vůbec a mluví se o něm jako o jedné z nejzdařilejších adaptací Kingových románů (ne-li té nejlepší). King nicméně loni zapracoval na vlastní verzi (scénář, výkonný producent a herec), která nedávno vyšla na videokazetách i u nás. Kingův Shining je v podstatě věrným přepisem románu, což ale neznamená, že je špatný. 

V celém článku je schválně neustále užíváno název filmu Shining, protože mám za to, že v této souvislosti je přesný překlad poměrně složitý. V úvahu by mohlo připadat nějaký tvar záření, vyzařování, existují pirátské kopie v německém znění s názvem Břichomluva, Kingův film je u nás zřejmě v souladu s jeho knihou uveden jako Osvícení. Shine má přitom postihovat ono smyslově nepostihnutelné, přesto ale existující (a pravděpodobně zlé), kterého je hotel plný, které se ale nejspíš může stejně tak projevovat kdekoliv jinde. Mimochodem, údajně byl tento název inspirován refrénem písně Johna Lennona Instant Karma, který zněl: " We all shine on". 

Bylo by krásné, kdyby se pan Kubrick nějak dobře rozhoupal ohledně těch videokazet nebo kdyby se smilovala nějaká televizní stanice... Protože kdo neviděl Shining, má strašlivou díru jak ve filmech hororových, tak ve filmografii páně Kubrickovy i Nicholsonovy, navíc i ve filmových přepisech Stephena Kinga. Je možné, že ještě dlouho tento skvělý film neuvidíte, tak alespoň teď budete mít jakous takous představu, o co vůbec přicházíte.

Hogden

The Shining; Velká Británie 1980 Režie: Stanley Kubrick; Scénář: Diane Johnson, Stanley Kubrick, Stephen King (román); Kamera: John Alcott; Hudba: Béla Bartók, Wendy Carlos, Rachel Elkindová, György Ligeti, Krzysztof Penderecki; Hrají: Jack Nicholson (Jack Torrance), Shelley Duvallová (Wendy Torranceová), Danny Lloyd (Danny Torrance), Scatman Crothers (Dick Hallorann), Barry Nelson (Stuart Ullman), Philip Stone (Delbert Grady).