Neprůstřelný mnich
[Bulletproof Monk 2003]

Akční mlátička s občasným vtipem v dialogu Neprůstřelný mnich vznikla podle comicsu a snaží se i dodržet comicsový styl vypravování. Děj je nesen akcí, ústřední motiv ochrany drahocenného tibetského svitku není až tak důležitý. Význam spočívá v předávání časem prověřených moudrostí starého učitele mladému adeptovi. Jde o další pokus vytvořit nesourodou dvojici hrdinů, z nichž každý má jiný charakter, jiný životní styl, a především jiné distribuční zázemí potenciálních diváků. Yun-Fat Chow jistí odbyt v asijských teritoriích i v USA. Přitažení zájmu mladších má obstarat talentovaný leč herecky zatím nevyrovnaný Seann William Scott. V duchu těchto úvah má účel i poměrně velká role zloducha v podání Karla Rodena - ten uspěje u českého publika a bude mnohdy hlavním důvodem, proč film vidět.

Nacistický důstojník (Roden) kdesi v Tibetu plení starobylý klášter. Chce se zmocnit tajemného svitku se základními moudrostmi, které by mu umožnily stát se pánem světa. Zabrání mu v tom nově ustanovený strážce svitku mnich Bezejmenný. - Po letech se Bezejmenný vydává do USA, aby nalezl nového strážce svitku. Kupodivu je jím výřečný mladík, trochu budižkničemu Stifler, který se zajímá o asijská bojová umění a má přezdívku Ker. Němec Strucker, nyní již stařičký leč stále po moci bažící, chce využít poslední příležitosti a získat svitek. Boj proti společnému nepříteli sblíží dvě tak rozdílné osobnosti, jakými jsou Ker a mnich.

Úspěch dvojice Jackie Chan a Owen Wilson navnadil i jiné filmaře, aby se pokusili napodobit tento recept. Film režiséra Huntera (který tímto filmem debutuje) však působí zatím jen jako hledání té správné cesty. Sází na digitální triky, které dávají soubojům nejen efektnost jinak nedosažitelnou, ale přibližují tím i styl filmu rodnému comicsu. Problematičtější zůstávají oba hlavní herci, z nichž ani jeden není rutinér akčního žánru. Paradoxně je tedy přehrává Karel Roden (vyskytne se na začátku a na konci filmu), který zde dostal značně jednostrannou zápornou figuru. Dává jí však tolik profesionální kázně i potřebnou ironii, že působí ve filmu nejpoutavěji.

Neprůstřelný mnich (což je ve filmu provozováno doslova) nepatří ke špičce akčního žánru, vytěžovaného nyní např. další Larou Croftovou. Své hodnoty má v efektnosti některých scén a ve slovních přestřelkách mezi mnichem a Kerem, kterých se oba herci chopili s chutí - tento druh herectví je jim bližší než kaskadérské kousky. Yun-Fat Chow hraje mnicha jako umírněného a veskrze poctivého Asiata, který dává přednost rozjímání před honbou za světskými cíly. Seann William Scott uplatňuje své charisma inteligentního šibala. Celkem bezpečně se pohybuje v oblasti komiky, přehrání do role muže pádných pěstí si zatím jenom zkouší. Jaime Kingová coby dívka, která se o sebe umí postarat, ale nechá si i srdce zlomit, jim přihrává.

Neprůstřelný mnich má u českého publika šanci jako běžný akční snímek, především však jako ukázka, že český herec může v zahraničním filmu opravdu hrát, nikoliv jen postávat či přiskočit a pronést jednu větu. Ve filmografii Karla Rodena je Strucker zatím nejjistěji předvedenou rolí v cizojazyčném filmu.

[Stanislav Buzek - tiscali]



-------------------jiná



Už šedesát let chrání mnich beze jména (opět nevyužitý Bůh Chow Yun-Fat) velemocný svitek, který by v nepovolaných rukou mohl znamenat konec světa. Nebo aspoň přinejmenším všech podřadných (rozuměj neárijských) ras. Jde po něm totiž nácek Strucker (odpovídajícím způsobem béčkově rozslintaný Karel Roden), který by jej rád přečetl a stal se tak skoro Bohem. Od prvního setkání s mnichem už coby běžný smrtelník pořádně zestárl, ale stále má věrnou smečku poskoků, kteří po svitku pasou. Mnich oproti tomu díky svitku vypadá stále stejně jako před šesti desetiletími. Blíží se ale čas, kdy si bude muset vybrat nástupce. Zdá se, že pro roli je kupodivu předurčen americký pouliční zlodějíček Kar (příjemně neprcičkovský Seann William Scott), který mnicha při prvním setkání pochopitelně okradl, ale časem zmoudří, zamiluje se do hodné dcery ruského mafiána, pochopí, že „nejde o to poznat svého nepřítele, ale o to, poznat sebe“, a zjistí, že zákony gravitace platí, jen pokud v ně věříte.

Což scenáristé a debutující režisér Paul Hunter využívají k tomu, aby mohli jejich hrdinové dělat nadlidské skoky a úchylně vypadající pohyby obecně. Svět po Matrixu a Tygrovi a drakovi holt už nemůže být tím čím dřív. Jenže v Mnichovi akční scény nejsou ani poetické jako v Tygrovi, ani cool jako v Matrixu. Vzhledem k režisérově videoklipařské minulosti nemile překvapí, i jak špatně jsou na sebe často jednotlivé záběry nastříhané. Hunter nejenže není třetí Wachowski, ale bohužel má daleko i do druhého Bartkowiaka.

Bylo by velmi snadné navážet se do hloupoučkého a děravého příběhu s ještě hloupějšími dialogy, ale proč bych to dělal? Navzdory výše řečenému, mnoha výtkám, které si nechávám pro sebe, i čtyřicetiprocentnímu hodnocení, na Mnicha totiž vlastně nevzpomínám ve zlém. Zjistil jsem, že mi sto minut uteklo jako voda, že je Mnich jedním z filmů, které jsou tak (neurážlivě) špatné, až jsou vlastně fajn, a že se ještě půl hodiny po jejich skončení přitrouble usmívám a mám pocit, jako bych byl znovu ve školním věku a bavil se třeba na Legendě o zlaté perle.

[Ondřej Vosmík - cinema]