Mizerové 2
[Bad Boys II 2003]

Detektivové Mike Lowrey (Will Smith) a Marcus Burnett (Martin Lawrence) jsou opět na scéně, připraveni nakopat zadky zlým drogovým dealerům. V Miami provádí své velké obchody s extází kubánský dealer Johnny Tapia (Jordi Molla), který by rád převzal veškerý obchod v celé oblasti; stačí jen zbavit se konkurenta Alexeie (Peter Stormare). Jenže protidrogový tým místní policie, jemuž velí cholerický kapitán Howard (Joe Pantoliano), už má na dealery spadeno. Stačí jen zjistit, jak drogy pašují, postřílet pár padouchů a najít peníze a drogy. To ale samozřejmě nebude tak jednoduché, do celé akce je zapojena ještě zvláštní protidrogová jednotka, jejíž agentka Syd je sestrou Marcuse a současně přítelkyní Mikea. Ten zrovna s Marcusem nevychází úplně nejlépe a svůj vztah se Syd mu pro jistotu tají. Marcus se zase chystá Mikeovi sdělit, že zažádal o přeložení. Zkrátka situace jako stvořená pro slovní přestřelky mezi dvěma svéráznými poldy.

Režisér Michael Bay se po osmi letech, během nichž natočil úspěšné filmy Skála, Armageddon a Pearl Harbor, vrátil k osvědčené látce, k pokračování akční komedie Mizerové, která byla v roce 1995 jeho celovečerním debutem. Od producenta Jerryho Bruckheimera dostal volnou ruku a 130 ti milionový rozpočet, aby natočil dvouapůlhodinovou akční smršť, ve které nechybí ani spousta humoru a výborných hlášek.

Pokud bychom v jeho filmu chtěli hledat nějakou slabinu, pak je to scénář Rona Sheltona (Zelený svět, Policajti z Hollywoodu) a Jerryho Stahla (seriály Měsíční svit, Twin Peaks a C.S.I.). Celá zápletka kolem drog a policejní akce se vám vypaří z paměti stejnou rychlostí, jakou uhání Mike ve svém stříbrném Ferrari. Naštěstí příběh je v tomto případě podružný, důležitější je to, co se valí na vaše smysly, tedy těžkotonážní akce a humor. A jelikož to v tomto případě funguje na výbornou, můžeme zapomenout na chatrné charaktery postav i takřka neexistující příběh. Po první přestřelce a honičce už vás nic z toho stejně ani nebude zajímat.

Michael Bay se vyloženě vyžívá v absurdních situacích, morbidním humoru a lehce úchylných záběrech (sjíždění kopce posetého domečky v "kubánském finále", pohazování mrtvol po ulici a záběr na souložící krysy). Podobně jako v Armageddonu je i zde možné brát některé scény smrtelně vážně nebo jen jako část jeho brutálního humoru a nadsázky. Pro mě osobně platí ta druhá možnost. Někteří filmu vyčítají rasistický a ideologický podtext, který se týká vykreslení kubánských záporáků a klasického zjednodušování ve stylu Kubánec = drogový dealer. Týká se to hlavně jedné kontroverzní scény vyplenění desítek domků v kubánské chudinské čtvrti, kdy po hlášce "tady bydlí dealeři drog", vjedou naši hrdinové v Hummeru do obytné oblasti a následuje destruktivní scéna plná výbuchů. Tuto hlášku lze opět vnímat jako nadsázku nebo nechutný rasismus. Bay není jen mistrem videoklipové akce. Kromě toho dokáže diváka přimět, aby při jeho filmech něco cítil a je mu jedno, jestli je tou emocí vztek nad ideologickým podtextem, nebo adrenalin z dokonale zvládnutých akčních sekvencí. Nechá diváka, ať si sám vytvoří názor, jak vážně to vlastně celé bylo myšleno a očividně se baví tím, jak jsou jeho filmy následně propírány.

Označení jako zvrhlý nebo zvrácený se v případě Mizerů vyskytují velmi často. A není se čemu divit. Od začátku do konce je film až po okraj naplněn akčním scénami, které jsou dosti brutální. Naporcovaný mafián, přestřelka s Haiťany, kteří jsou rozstříleni desítkami kulek, hrabání se ve vnitřnostech mrtvol v márnici, rozcupovaná těla od min, závěrečná "hra na vojáčky". Připočtěte hromadu výbuchů a automobilové honičky, které jsou tu v podstatě jen pro umocnění efektní podívané. A máme tu ještě hlavní hrdiny, zejména Mikea, jehož nejoblíbenějším slovním spojením je "zastřel ho". Nejlepší na tom je, že Michael Bay to dokázal zabalit do natolik přitažlivého hávu, že mu to zkrátka projde. Pravda, u zámořských kritiků to neprošlo, zato diváci jej ani producenta Jerryho Bruckheimera nenechali ve štychu a v pokladnách kin bez zbytečného váhání zanechali více než 130 milionů dolarů, čímž zaplatili velkorysý rozpočet.

Mizerové II jsou vedle strhující akce také komedií a vtipnost není jen v tom, že jde o "buddy movie", z čehož plyne spousta povedeného situačního humoru. Scény jako je zfetovaný Marcus, zastrašování nápadníka Marcusovy dcery, terapie aneb wu-sa, které se prolíná celým filmem nebo epizodka v obchodě s videotechnikou, jsou klasickými scénami alá Smrtonosná zbraň. Bay si tu však utahuje i sám ze sebe, respektive ze svého filmařského stylu. Parafrázuje tu hned několik sekvencí ze Skály, matrixovský bullet-time předvede v nečekané podobě, aby tuto tolikrát kopírovanou techniku vzápětí zesměšnil. Nechybí tu řada jeho trademarků jako je hangár, kamera otáčející se kolem zvedajících se hrdinů, ale i zpomalený záběr na hrstku statečných vyrážejících do akce. Ostatně posledně jmenovaný trademark je v tomto případě rovnou parodií. Nejsme ochuzeni ani o efektně nasvícené záběry vrtulníků snášejících se nad obřím nápisem Miami a samozřejmě ani o velkou automobilovou honičku na dálnici. Ta patří k vrcholům filmu a věřte, je opravdu na co se těšit.

Michael Bay však nezůstal stát na místě a svou filmařskou techniku i styl stále rozvíjí. V Pearl Harboru použil detail na padající bombu a v dlouhé akční sekvenci předvedl to nejlepší, co měl v zásobě, a ani tentokrát nezůstává pozadu. Zmiňovaná dálniční honička obsahuje spoustu výborných záběrů, které berou dech a navozují pocit, jako bychom byli přímo na dálnici. Výtečná je také přestřelka v domě s Haiťany, kde Mike a Marcus stojí na jedné straně zdi a Haiťané na druhé. Kamera krouží kolem obou zdí a otáčí se stále dokola. Bay prostě dokáže vždy překvapit svými kousky s kamerou.

Mizerové II jsou plní strhující akce i třeskutého humoru a hlášek, kterým dodávají kouzlo hlavně herci. Will Smith je skutečně "cool" a Martin Lawrence zase po delší době oprášil svůj komediální talent, který v posledních letech úspěšně ničil ve filmech typu Agent v sukni. Herci v dalších rolích mají podstatně méně prostoru (Peter Stormare s velmi malou rolí a Joe Pantoliano pouze s několika komickými výstupy), ale naštěstí španělský herec Jordi Molla (Kokain) jako hlavní padouch má charismatu na rozdávání a je velice přesvědčivý.

Podtrženo sečteno, Michael "Bad Boy" Bay se vrátil se skvělou akční podívanou, při které se divák zasměje více, než při leckteré bláznivé komedii. Ani ta vražedná 150ti minutová stopáž mi nepřišla neúnosná. Ale já patřím mezi největší fanoušky Michaela Baye, takže mých 100% berte maličko s rezervou. Odečítejte podle toho, jak moc máte rádi Skálu a první Mizery. Dle mého je dvojka ještě o něco lepší… šílenější a amorálnější.

[Kateřina Grosmanová - filmweb]

Mizerové II (Bad Boys II); Režie: Michael Bay; Scénář: Ron Shelton, Jerry Stahl; Hudba: Trevor Rabin; Hrají: Martin Lawrence, Will Smith, Jordi Molla, Gabrielle Union, Peter Stormare, Joe Pantoliano, Michael Shannon, Theresa Randle, Oleg Taktarov; Stopáž: 146 minut; Datum CZ premiéry: 2. října 2003.


-----------------------jiná


Mike Lowrey (Will Smith) a Marcus Burnett (Martin Lawrence) jsou detektivové z oddělení boje proti drogám v Miami. Pracují spolu už dlouho, a i když se mají v podstatě rádi, Marcuse Mikeův vstřícný přístup k vyvolávání problémů a zabíjení lidí už docela štve, pročež chodí na terapii a pozvolna se odhodlává říct partnerovi, že si hodlá zažádat o přeložení na klidnější flek. Mike se mezitím odhodlává říct mu, že přestal děvkařit a začal chodit s jeho sestrou (Gabrielle Unionová). Všechny jejich problémy se vyřeší v průběhu celovečerní bitvy s pohůnky ve službách kubánského drogového magnáta Johnnyho Tapia (Jordi Molla`).
Michael Bay je Satan! Kdysi dávno, léta páně devadesát pět, se po letech na scénu vrátilo zkušené producentské duo Don Simpson a Jerry Bruckheimer a přivedlo s sebou uznávaného reklamního režiséra Michaela Baye, dva televizní herce (Martina Lawrence a Willa Smithe) a vskutku mizerný scénář, původně psaný pro dnes už prakticky zapomenuté komiky Danu Carveyho a Jona Lovitze. Výsledek, jehož rozpočet byl vetchých 9–13 milionů dolarů, se vrátil zhruba patnáctinásobně. Uběhlo osm let. Don Simpson se podle očekávání předávkoval drogami a zemřel, Jerry Bruckheimer se bez něj stal ještě obratnějším a efektivnějším hitmakerem, Bay s ním spolupracoval na všech svých dalších filmech (Skála, Armageddon, Pearl Harbor) a stal se nejmladším režisérem, jehož snímky utržily přes miliardu dolarů, Smith dosáhl pozice celosvětově oblíbené superhvězdy a Lawrence na nás vyzvrátil řadu surrealisticky epileptického rádobykomediantství v hrůznostech á la Agent v sukni či Black Knight.

Čas uzrál a Mizerové jsou tu podruhé. Vrátili se v podobě dvouapůlhodinové epizody seriálu Miami Vice s „velkejma zlejma negrama“ místo Dona Johnsona (jednoznačně změna k lepšímu) a stotřicetimilionovým rozpočtem. Týden poté, co jsem je viděl, jsem rád, že si z příběhu pamatuji aspoň to málo, které jsem napsal na začátku. Velmi dobře si ale vzpomínám na jednotlivé scény a na to, jaká to byla „jízda“. Pravda, téměř sto padesát minut je na řídký kriminální příběh, prokládaný ještě řidšími komediálními vložkami, přece jen příliš mnoho (první díl měl zhruba stejně ne/děje a 118 minut). Jenže onen obludný rozpočet a Bayova schopnost točit opravdu adrenalinem nabušené a slizem napuštěné, krásně hnusné scény dělají své. Bay umí využít počítače k vytvoření či dotvoření scén a záběrů, které by se „normálními“ prostředky natočit nedaly (patří ono slovo do uvozovek, nebo jsou už digitální orgie opravdu normální?), a vypadá to opravdu dobře. Kulky zabíjejí padouchy v extrémně zpomalených záběrech, případně padouši realisticky odlétají od explodujících třaskavin a realisticky se rozbíjejí o stěny, nebo auta prolétají kolem hrdinů tak blízko, že by hollywoodští pojišťováci vyletěli z kůže a hvězdy samotné by v onom stresu buď nedokázaly hrát, nebo by ho překously a zemřely by. Opravdu hezké.

Ale také vskutku jen pro dospělé, kteří si to všechno umějí přebrat. Mizerové jsou „hardcore“ nejen v akci (prostřílené hlavy, rozporcovaní mafiáni, šmátrání rukama v břichách mrtvol, vnitřnosti létající vzduchem...), ale především z hlediska morálního. Poslední takhle zvrácený mainstreamový film, na který si vzpomínám, byla Hvězdná pěchota. Jenže ta byla přiznanou satirou, zatímco Mizerové II simulují po-ctivý popcorn a přitom tvrdí, že střílení lidí je cool, že Neameričané jsou svině, že drogy jsou špatné, ale že je dobré natočit je tak, aby vypadaly sexy, a že policajt se stane dobrým policajtem ve chvíli, kdy se odnaučí zatýkat a začne zabíjet.

Mizerové II jsou film, který se ohání americkou vlajkou, ale zároveň pohrdá pravými americkými hodnotami a nahrazuje je pseudofrajerským machismem, cupujícím červeně pruhovanou ústavu na cucky. A pak ty cucky s gustem zapálí a jejich popel zadupe do země.

Jako očividný příklad může sloužit scéna ze závěru, v níž Bay boys prchají před drogovým magnátem a kubánskou armádou v jeho službách (!) na americkou základnu v zálivu Guantanamo ve žlutém Hummeru – toliko obřím a páchnoucím symbolu amerického materialismu – a blíží se ke svahu, z něhož vzápětí sjedou. Ten je posetý přístřešky z vlnitého plechu, ve kterých obvykle přežívají ti skoro nejchudší z chudých. Těsně předtím, než Hummer rozšmelcuje první z nich, prohlásí jeden z klaďasů něco ve smyslu „tady žijou ti, co vyrábějí ty drogy“. Následuje totální inferno, v jehož průběhu pravděpodobně zemřou desítky mužů, žen a dětí, ale Bayovi je to jedno, protože to hezky bouchá a padá a protože... protože holt „tady žijí drogaři“. V Castrově režimu! V režimu, který Američané nenávidí a kterému chtějí přičíst všechno zlé, co je napadne, ale který si přitom se svou protidrogovou politikou příliš nezadá kupříkladu s Thajskem a spol.

Přiznávám se, že impulz k předchozí krátké úvaze (jste-li přemýšlivý typ, budete mít k podobným myšlenkovým pochodům příležitostí celé tucty) nevzešel ze mě, ale z povídání s Američanem z teoreticky konzervativního Texasu Harrym Knowlesem (rozhovor najdete na str. 10). Ten mě ze svého liberálně amerického hlediska upozornil na tuto i jiné scény, u kterých jsem se poté málem umlátil smíchy.

Ale jen díky tomu, že jsem relativně dospělý a umím si zobrazené voloviny přebrat. Kdybych měl čtrnáctiletého syna, neměl bych problém s tím, aby se podíval například na Terminátora 3 či Bayovu Skálu, ale asi bych neměl čisté svědomí, kdybych mu dovolil jakkoli obdivovat hrdiny Mizerů II. Nepřežil bych, kdyby se chtěl stát druhým Martinem Lawrencem. A to nemyslím jen morálně. Je docela dobře možné, že bych to prostě fyzicky nepřežil...

P. S.: Minus dvacet procent za přílišnou délku, plus dvacet procent za detail souložících krys. (Fakt! Dvakrát! Michael Bay je Satan.)

[Ondřej Vosmík - cinema]