Seznamte se, Joe Black
[Meet Joe Black 1998]

Smrt sledovala umírající od doby, kdy vůbec byl někdo, kdo zemřít mohl. Byla u každého a nikdy nepochopila, proč tolik lpí na své pozemské existenci. Možná si to ze začátku ani neuvědomila, ale pomalu jí začalo vrtat hlavou (nebo co to asi tak může mít), jaké to vlastně je, být naživu. Když posléze začala cítit, že už se nudí, rozhodla se vydat se za tajemstvím lidského bytí osobně a jako průvodce na svou cestu si vybrala někoho úspěšného a bohatého, kdo si umí svoje bytí řádně vychutnat. Zároveň ale také někoho, kdo už to má stejně za pár, takže pokud dotyčnému průvodcování nepůjde zrovna nejlépe... ende.

V těle mladíka, kterého právě srazilo auto, tedy Smrt vstupuje do domu Williama Parrishe pod jménem Joe Black a tam odhaluje nejen drobné radosti všedního dne, jako například arašídové máslo, ale i poněkud zásadnější věci, jako třeba lásku. Mladá a krásná Parrishova dcera Susan je totiž přesvědčena, že v mladíkovi, kterého náhodou potkala v kavárně (to bylo ovšem předtím, než jej srazilo auto) nalezla právě ten správný "blesk z čistého nebe". Není divu, že otci není myšlenka na vážný vztah jeho dcery se Smrtí (hehe) příjemná, a to ještě netuší, že se na něj chystá podraz v jeho podniku a celoživotní dílo se má proměnit v trosky.

Režisér Martin Brest (Vůně ženy, Policajt z Beverly Hills) natočil velice netradiční film. Nikoliv námětem, který čerpá z filmu Death Takes a Holiday z roku 1934, ale hlavně zpracováním. S běžnou hollywoodskou velkopodívanou s nezbytnou účastí velkých hereckých hvězd (Brad Pitt a Anthony Hopkins) nemá Seznamte se: Joe Black tolik společného, jak by se mohlo zdát. Brest nevypráví příběh, který by ve vás vzbuzoval pocity, dělá to obráceně, za silnými emocemi a myšlenkami se táhne relativně jednoduchý příběh. Po pravdě řečeno trochu z toho naskakuje husí kůže, protože na to opravdu nejsme zvyklí.

Hned od začátku filmu se dostanou ke slovu velmi patetické rozhovory, jaké obvykle snesete pouze těsně před blížícím se závěrem, a navíc jim režisér dopřává neskutečnou délku jenom protahováním detailů na jednotlivé protagonisty. To se mu posléze hodí, když na scénu vstoupí Joe Black, naprosto nezkušený v jednání s lidmi. Brad Pitt je v jeho kůži úžasný, rozpačitě těká očima, neví co říct, vzdává se vlastní aktivity, pohybuje se toporně a přitom se objektivně zhodnoceno chová jako velmi drzý buran, který se všude vecpe a vždy se chová nepatřičně. S tím jsou v přímém kontrastu scény, kdy je sebevědomá Smrt samotná s Williamem Parrishem, kterému bezostyšně vyhrožuje odchodem na věčnost. Pitt se zhostil další velmi netradiční role (viz. Kalifornia, Pravdivá romance nebo 12 opic) a udělal to dokonale. Jeho záměrně prkenné vystupování nádherně dokládá nepatřičný zájem pouze o světlejší stránky života a zvýrazňuje cynismus, který vznikl někdy mezi nekonečností Smrti a momentální materiální přítomností Joea Blacka.

Nejcennější na filmu ale není skvostný výstup Brada Pitta, ani svěží krása Claire Forlaniové, ta si mimochodem v nekonečných záběrech očí vede velmi dobře, ale interakce Pittovy postavy se stejně vynikajícím Anthony Hopkinsem. Parrish neustále tlačený do kouta nebo spíše sprostě vydíraný sice na oko rezignuje a tiše přijme své průvodcovské poslání, ale posléze, když Smrt jakž takž začíná nacházet kouzlo citů (a tedy i života), aniž by je zcela pochopila, dostává se najednou vyrovnaný Parrish na koně (obrazně). Je najednou otázkou, kdo z nich po odchodu z tohoto světa ztratí víc a komu se z něj vlastně víc nechce.

Bohužel Brest není ve svém pojetí mimořádně draze vypadajícího (luxusní interiéry a vizuálně úžasné ohňostrojové finále) filmu důsledný. Není na škodu, že do svého díla vkládá humor. Snese se kýčovitá postava "moudré černošské stařeny". Ale opravdu laciný je způsob, jakým se nakonec Parrish s Blackovým přispěním vyrovnají s problémy v Parrishově podniku. A už úplně nesmyslný je závěr filmu, kde se po vlastně jeden podvod nahradí druhým, což si mohu vysvětlit jen jako vynucenou "laskavost" pánům producentům a pro jistotu dělám, jako by to ve filmu vůbec nebylo. Logické zakončení má Seznamte se, Joe Black totiž i bez toho, ale není to až takový hepáč.

Na závěr bych jen upozornil, že značná délka díla (mě osobně vadí pouze třičtvrtěhodinové finále, kde by alespoň o patnáct minut svižnější tempo opravdu neškodilo) a velký důraz na působivé obrazy, zvuky nebo intonaci herců si opravdu zaslouží kvalitní kinosál. A za vidění Seznamte se, Joe Black opravdu stojí, už proto, že je tak neobvyklý, tak skvěle obsazený i natočený a že se při něm je nad čím zamýšlet.

Daniel Mise

Meet Joe Black; USA 1998 Režie: Thomas Newman, Martin Brest; Scénář: Ron Osborn, Jeff Reno, Kevin Wade, Bo Goldman;Kamera: Emmanuel Lubezki; Hrají: Claire Forlaniová (Susan Parrishová), Brad Pitt (Smrt/Joe Black/mladý muž z kavárny), Anthony Hopkins (William Parrish), Marcia Gay Hardenová (Allison), Jake Weber (Drew), Jeffrey Tambor.