Johnny English
[2003]

Snímek Johnny English je především bláznivou komedií, jdoucí ve stopách klasických taškařic jakým byl například inspektor Clouseau v Růžovém panterovi. V neposlední řadě je to však také celkem zdařilá parodie na bondovky a hlavně nenapodobitelná one-man show skvělého komika Rowana Atkinsona alias Mr. Beana. Ten si roli britského agenta-hlupáka vyloženě vychutnal a divákům nabízí to nejlepší ze svého komického nadání.

Oddělení britské výzvědné služby MI 7 disponuje těmi nejlepšími agenty pod sluncem, kteří jsou ochotní nasadit krk, kdykoli si to rodná Anglie žádá. Ovšem po jednom nešťastném útoku nezbude celé organizaci jediný agent, který by byl schopný být nasazen do akce, jejímž cílem je ochránit korunovační klenoty přímo v londýnském Toweru. Co teď? Ještě je tu Johnny English, agent, jenž „neví, co je strach, neví, co je nebezpečí, který neví vlastně vůbec nic“. Osud celé Británie je teď v jeho neschopných rukou. Společně se svým asistentem Boughtem a krásnou agentkou Lornou se bude muset vypořádat s nebezpečným francouzským obchodním magnátem Pascalem Sauvagem, jenž si dělá zálusk na britský trůn a neštítí se použít všemožných praktik k dosažení svého cíle.

Ve filmech jako je Johnny English nejde příliš o samotný příběh a ostatně ani o zápletku, která je, mírně řečeno, přitažená za vlasy. Ale tak už to u parodií bývá. Naštěstí to, co snímek žene dopředu není děj, ale jednotlivé gagy. Přesněji vtipné gagy, kterých má Johnny English naštěstí na rozdávání. Poslední dobou se stává spíše smutným pravidlem, že komedie obsahují pokud možno, co nejméně povedených vtipů a sklouzávají spíše k trapnosti. I Johnny English obsahuje řadu hluchých míst i scén, které by si zasloužily lepší pointu, ale celkově jde o komedii, která diváka rozesměje, pokud trochu sleví ze svých nároků.

Za touto novou britskou komedií stojí režisér Peter Howitt, mající na kontě snímky jako Srdcová sedma a Elita. Perličkou jsou jména scenáristů. Neal Purvis a Robert Wade jsou totiž tvůrci, kteří napsali scénář k posledním dvěma bondovkám Jeden svět nestačí a Dnes neumírej. Své zkušenosti využili při psaní vtipného scénáře, který těží z bondovských reálií a zdařile je paroduje, navíc ono „strefování se do vlastních řad“ působí velmi zajímavě.

Hlavní hvězdou snímku ale není režisér ani scenáristé, nýbrž Rowan Atkinson. Ten dokáže být nesmírně přesvědčivý ve chvílích, kdy si hraje na seriózního agenta a když už by mu člověk byl ochoten tuto „serióznost“ zbaštit, dostane se do situace, kdy se projeví jeho neumětelství. Výtečně mu sekunduje komik Ben Miller v roli asistenta, který má očividně více schopností než English, ale nedává to ani trochu najevo. Právě onen kontrast mezi Atkinsonovou „tělesnou“ komikou, která by se v dobrém dala nazvat exhibicí a uhlazeností Millera, který pro komický účinek nepoužívá takřka žádná výrazná gesta, z nich dělá výborný komický pár, kde má sice Atkinson stále navrch, ale ani Miller nezůstává v pozadí.

Poněkud překvapivé bylo obsazení jednoho z nejuznávanějších herců současnosti – Johna Malkoviche do role hlavního záporáka. Herec, který má na kontě řadu dramatických rolí se s účastí ve špionážní komedii vypořádal na výbornou a se svým vlezlým francouzským přízvukem je vskutku nezapomenutelná. Johnny English je komedií, která si nehraje na žádné velké umění, ale spolehlivě pobaví. Dobrých parodií je v kinech jako šafránu a je celkem zbytečné řešit, ve kteréch scénách měli tvůrci trochu ubrat na intenzitě a kde naopak přidat. Pokud nebudete čekat dokonalost a geniální vtípky, ale jen čistokrevnou parodii, která polechtá vaši bránici, určitě nebudete zklamáni.

[Kateřina Grosmanová - tiscali]

Scénář: Neal Purvis, Robert Wade, William Davies. Režie: Peter Howitt. Kamera: Remi Aderarasin. Hudba: Edward Shearmur. Hrají: Rowan Atkinson (Johnny English), John Malkovich (Pascal Sauvage), Natalie Imbrugila (Lorna Campbellová), Ben Miller (Bough), Douglas McFerran (Vendetta), Tim Pigott-Smith (Pegasus) a další. Barevný, 97 minut. České podtitulky. DTS, Dolby Digital. Velká Británie 2003. Distribuce v ČR: Bontonfilm. Premiéra v ČR: 17. dubna 2003.



-------------------jiná



Budoucnost toho, co zbylo z britského impéria, je pro změnu v ohrožení. A královně jako na potvoru došla zásoba agentů. Celé osazenstvo džentlmenů s povolením zabíjet se totiž sešlo na pohřbu kolegy, přičemž zabezpečením celé akce byl pověřen jejich jemně řečeno méně schopný podkolega Johnny English (Rowan Atkinson). A o jeden pumový útok později zůstal právě tenhle úřednický packal tím posledním, koho má MI7 k dispozici... na zajištění veledůležité akce, při které se naprosto nic nesmí pokazit, tudíž se zákonitě pokazí úplně všechno. Britské korunovační klenoty jsou v prachu a Johnny se vydává po jejich stopě, aby vyčenichal hrůzné spiknutí, přichystané mazaným žabožroutem Pascalem Sauvagem (John Malkovich), který se chystá usednout na trůn a přichystat Spojenému království příšerný osud.
Rowan Atkinson je spolu s bývalým Pythonem Johnem Cleesem pravděpodobně nejznámější žijící tváří britského bláznivého komediantství. Jako zákeřný primitiv Bean si získal miliony fanoušků a bůh ví, čím to je, že i když čas od času naznačí, že dokáže rozvibrovat bránice i mnohem sofistikovanějším humorem, stále se vrací k pitvořivým kreacím, které můžete podle chuti označit buď za osvědčené, nebo už jen rutinní. Oč zábavnější mohla herda do bondovského žánru být, kdyby jeho postava spíš než z Beana těžila z prohnaných cynických hajzlíků z rodu Černých zmijí. Kdyby tu bylo více ležérně pohozených detailů, jako je zneužití po zuby vyzbrojeného Astona k likvidaci policejního radaru, a méně „legračních“ uklouznutí po imaginární banánové slupce.

A nebo naopak – kdyby byl English dočista beanovsky tupý živel, řádící mezi nic netušícími policisty a bídáky, osnujícími skutečně ďábelské plány. Vždyť proto byli ostatně raní Beanové o tolik zábavnější než ti novější, o už poměrně smutném celovečerním finále nemluvě. Zpočátku byl Bean šíleným tornádem, válcujícím nic netušící spoluobčany, kteří se až do poslední chvíle chovali typicky britsky korektně. Film nejenže už zhusta recykloval jeho předchozí úspěšné eskapády, ale navíc je zasadil do prostředí, ve kterém všichni vnímali, jaké je pako, a navíc už sami byli poloblázny z průměrných komedií. Johnny English v mazání kontrastu mezi šíleným hlavním hrdinou a vesměs pološílenými přihrávači/oponenty čile pokračuje.

Navzdory tomu ale vina za nepříliš zábavných devadesát minut, které s ním můžeme strávit, nepadá ani tolik na Atkinsonova bedra. Ten přece jen dělá, co může, a vzhledem k tomu, jaký materiál měl k dispozici, vychází z téhle šlamastyky poměrně se ctí. Vlastně se dá bez obav a s trochou hořkosti říct, že nebýt jeho, nestál by Johnny English vůbec za nic. Je s podivem, že na komedii, která má ambice navážet se především do bondovek a pod kterou jsou jako spoluautoři scénáře podepsáni Neal Purvis a Robert Wade (Jeden svět nestačí, Dnes neumírej) je tu zoufale málo žánrových odkazů – nepočítáme-li shazování toho, že všichni agenti chodí elegantně oblečeni, jezdí ve značkových vozech Aston Martin a flirtují s krásnými ženami. Usilovně se pokouším vzpomenout si, zda se tu neobjevily dokonce nějaké konkrétní narážky na konkrétní dobrodružství agenta 007, ale na nic nepřicházím. Ba co víc, odmyslíme-li si, že je Atkinson více či méně vtipný sám o sobě, je tu poměrně málo humoru i na poměry jakékoli klasické komedie bez parodických ambicí. Pokud se právě nemáme smát tomu, jak se Johnny zatváří, když něco podělá, případně když se suverénním výrazem vychloubačného machra páchá další trapas (například když si splete falešný pohřeb s pravým a začne se vysmívat šokovaným pozůstalým), nezbývá už téměř nic. Snad kromě Johna Malkoviche s příšerným pseudofrancouzským přízvukem, který si svého padoucha docela hezky užívá – a opravdu nečekaného rozuzlení jeho závěrečné konfrontace s Johnnym. Za způsob, jakým k němu dobelhají, si ovšem scenáristé zaslouží další černý puntík. Pro bláznivou komedii sice pochopitelně nemuseli konstruovat žádný sofistikovaný příběh, ale nebylo by na škodu, kdyby uondané spojnice mezi jednotlivými gagy dávaly aspoň trochu smysl. Opravdu jsem nepochopil, jestli kupříkladu padouchovo rázné zahození všeho předchozího úsilí a razantní přechod na suchý Plán B bylo další ze scenáristických ledabylostí, nebo pokus o vtip. Pokud mělo jít o vtip, zapomněl jsem tu seřvat ještě režiséra.

[Ondřej Vosmík - cinema]