Hulk
[2003]

Další z amerických klasických comicsů se dočkal moderního filmového zpracování. Moderností je míněno uplatnění digitální trikové techniky; samotný styl vyprávění naopak záměrně vychází z podoby filmových sci-fi 60. let a je ozvláštněn především střihem. Tchajwanský režisér Ang Lee, proslavený snímkem Tygr a drak, podpořil "gotické" prvky žánru, tajemno jekylovsko-hydeovských a frankensteinovských postav. Uplatňuje se zde rovněž motiv "šíleného" vědátora (Bruceův otec) a jednoduchá comicsová love-story (Bruce - Betty). Film působí dramaticky, jako průnik temné comicsové sci-fi a akční military - válečnická tematika 60. let zde vytváří základní atmosféru. V řadě comicsových převodů na filmové plátno zůstává Hulk ve stínu slavnějších kolegů (Superman, Spider-Man), rozšiřuje ale tento proud o výraznější práci s formálními prostředky.

Rok 1965, tajná vojenská základna kdesi v americké poušti. Mladý výzkumník David Banner koná výzkumy, které mají chránit organismy před účinky záření z atomových výbuchů. Poruší zákaz experimentovat na lidech a vstříkne si sérum z mořských hvězdic. Jeho ženě Edith se narodí syn. Dítě pozoruje hádku rodičů... - Po 20 letech. Bruce Krensler je nadějným výzkumníkem na univerzitě v Berkeley. Netuší, že jeho sličná spolupracovnice Betty je dcerou generála Rosse, který kdysi nechal uvěznit jeho otce. Ten se po propuštění dostal do synovy blízkosti jako uklízeč v laboratořích. Jednoho dne dojde při pokusu k nehodě a Bruce obětavým zásahem zachrání své kolegy. Je při tom ozářen a nanomedy v jeho krvi začnou pracovat. Při prvním stresu se objeví Hulk...

Hulk je typický filmařský revival, oživení starších témat a formálních prvků. Snaha vyšla z piety k předloze, zavání však anachronismem. Rozzlobené zelené monstrum dovede dobře předvést právě současná digitální animace (hlavní slovo měla ILM). Ang Lee se pokusil dostat do rovnováhy efekty s hereckou akcí. V případě Nicka Nolteho, který hraje Hulkova otce, mu tento záměr dokonale vyšel. Nolte je nejzajímavější postavou na plátně, má démonický výraz umíněného "temného" intlektuála i lidskou citlivost zklamaného člověka. Eric Bana v titulní roli Bruceho/Hulka je značně bezbarvý. Jennifer Connellyová představuje typ moderní emancipované dívky. Sam Elliott předvádí charisma zdatného herce, jeho postava "staré vojny" Rosse je ale zcela schematická.

Ang Lee si ve filmu vyhrál se střihovými přechody. Užil, mnohdy zcela samoúčelně, desítky střihových vazeb mezi sousedními záběry (prolínačky, stíračky, převracení obrazu, různé sofistikované průniky...). Snažil se tak připomenou obrazovou skladbu comicsové stránky, výsledný efekt je ale slabý. Vědecká hantýrka a reálie dodržují naivnost comicsového klišé (nanomedy v krvi Hulka i pokusných zvířat, vědecká pracoviště s monstrózními přístroji, odebírání vzorků in vivo...). Ve stylu žánru i doby se nakonec objeví mladý zloduch Talbot (Josh Lucas) a chce pro svou firmu Atheon ukrást výsledky vojáků, Bruceho-otce, i syna... Chvályhodné je, že přes dvě hodiny rozvleklý film velkolepě zakončuje v několika vlnách vystupňované akční finále, oslabené však greenpeaceovskou dohrou.

Některá místa jsou zcela originální a stanou se potěchou znalců žánru (např. Hulkův boj se zmutovanými psy). Jako celek se ale Hulk může stát obětí špatného načasování - podobných filmů je nyní více a publikum začíná pošilhávat spíše po nějaké opravdu silné romanci...

[Stanislav Buzek - tiscali]

Námět: Stan Lee, Jack Kirby (postavy comicsu), James Schamus. Scénář: John Turman, Michael France, James Schamus. Režie: Ang Lee. Kamera: Fred Elmes. Střih: Tim Squyres. Hudba: Danny Elfman. Výprava: Rick Heinrichs. Zvuk: Richard Hymns, Eugene Gearty, Gary Rydstrom. Supervize vizuálních efektů: Dennis Muren (ILM). Vedoucí kaskadérů: Charles Croughwell. Hrají: Eric Bana (Bruce Banner), Nick Nolte (David Banner), Jennifer Connellyová (Betty Rossová), Sam Elliott (Ross), Josh Lucas (Talbot), Paul Kersey (mladý David Banner), Cara Buono (Edith Bannerová), Todd Tesen (mladý Ross), Celia Westonová (Krenslerová), Kevin Rankin (Harper), Geoffrey Scott (prezident), Mike Erwin (mladý Bruce), Michael Kronenberg, David Kronenberg (Bruce jako dítě), Rhiannon Leigh Wrynová (Betty jako dítě), Stan Lee (strážný) a další. Barevný, 132 minuty. Dolby Digital, DTS, SDDS. České podtitulky. USA 2003. Distribuce v ČR: Bontonfilm. Premiéra v ČR: 10. července 2003.



--------------------jiná



V multimediálním koncernu Marvel Enterprises si jako nového režiséra, do jehož žhavě citlivých rukou svěří dalšího ze svých hýčkaných kreslených hrdinů, vybrali Anga Leeho. Volba se zdála od začátku logická: osmačtyřicetiletý Tchajwanec si vydobyl fantastické renomé Tygrem a drakem spojujícím v bezmála ideálním poměru akci a umění – a to, že má rád comicsy, dosvědčí i šestnáctiletý hrdina jeho Ledové bouře, který byl v podání příštího Spider-Mana Tobeyho Maguirea zažraný do marvelovky „Fantastic Four“. A fakt, že ještě nikdy neprohrál režisérský souboj s žádným žánrem, pomohl Angu Leeovi získat nedotknutelnost: dostal tak možnost natočit Hulka naprosto po svém. Přesně to také udělal. Takže vznikla opravdu hodně jiná filmová marvelovka, než jaké si na svá konta připsali Sam Raimi (Spider-Man) či Bryan Singer (dvojice X-Menů).
Na comicsu Hulk totiž Leea nezaujala jen možnost převést na filmové plátno kreslené příběhy psychicky labilního vědce Bruce Bannera, kterého vztek mění v zuřivého zeleného superobra. Zlákala ho i šance pohrát si se specifickým jazykem comicsu – příběhu vyprávěného nepohyblivými obrázky. Podobně jako Tygr a drak si tak filmový Hulk pohrává především s vnitřním vypravěčským rytmem. Pokud jsme však právě na minulém Leeově filmu obdivovali plavnou odhmotněnost romantického „létacího“ snu, nyní máme co do činění s rvavě divokou staccatovou přetržitostí noční můry. Takové, do níž upadáme zas a znovu tak dlouho, až už nevíme, kdo jsme ani odkud a kam se to nekonečnou nocí vlastního života vlastně snažíme prodrat...

Genetika a čínská filozofie

Možná by se přece jen slušelo vrátit se na začátek – jako to udělal sám Leeův dvorní scenárista a producent James Schamus, když začal vyprávění pěkně od narození Bruce Bannera. Vlastně ještě dřív: patálii kolem hrdinovy jinakosti totiž odstartoval už jeho otec David. Ambiciózní genetik pracující pro armádu totiž v červnu 1967 sám na sobě tajně podnikl riskantní experiment. Za příslušný počet měsíců se manželům Bannerovým narodil navenek normálně vyhlížející synek, z nějž v průběhu dalších let začaly osudové shody náhod formovat nadčlověka – takového, o jakém snil jeho stvořitel, a přece docela jiného.

Obraťme stránku. Plaše dobrácký Bruce dospěl, pracuje ve stejném oboru jako otec a se stejnou hračičkářskou posedlostí, o čemž ovšem nemá ani ponětí, protože armáda (a hlavně jeho vlastní těžce traumatizovaná paměť) se postaraly o to, aby si své dětství pamatoval jen jako velkou, děsivou černou díru. Při tragické nehodě v laboratoři je ovšem mladý vědec vystaven kombinaci vlivů, které by normálního člověka zabily, ale které akcelerují skryté schopnosti jeho organismu. Po první děsivé proměně přichází příval otázek. Nebyl Hulk – nespoutané monstrum nabité zuřivou destruktivní energií, skákající desítky metrů vysoko a téměř nezranitelné – v Bruci Bannerovi skrytý odjakživa?

Odpověď zná mladíkův otec, který se vynořuje z temnot minulosti, aby spíš než o odpuštění usiloval o ukradení synových schopností. Zná ji i generál Ross, kdysi Davidův a nyní Bruceův nejvyšší nadřízený. Poznává ji i kluzký, ambiciózní šéf výzkumu Glenn Talbot, který by rád shrábl kdejakou miliardu. A poznává ji i generálova dcera Betty, která kolegu Bruce miluje… Zatímco ovšem zelené mozky na mladém vědci zajímá jen jeho monstrózní polovička, citlivá mladá žena nepřestává toužit po tom, aby nešťastného přítele z Hulka „vyléčila“. Jenže Hulka nejde ovládnout ani zmanipulovat. On a Bruce nejdou jeden od druhého oddělit, stejně jako nelze odpoutat principy jin a jang tvořící ve staré čínské filozofii síly, jež jsou prapříčinami všech změn v přírodě...

Zde už ovšem samozřejmě nekráčíme po přehledné krajině původního comicsu Stana Leeho a Jacka Kirbyho (jejž v roce 1962 zrodila atmosféra studené války). Ocitli jsme se na členitém území autorské interpretace. Anga Leeho ovšem při formování filmového Hulka neovlivnil jen jeho východní původ (kladoucí důraz na skryté mytické aspekty všeho dění) a jeho tradiční zájem o generační pouta. Vepsal do něj také svou zálibu v klasice, jež příběhu kresleného Bruce Bannera vtiskla rozměr tragédie hodné brka Williama Shakespeara, a svou lásku k hollywoodské hororové klasice. Od té se kdysi při vymýšlení svého hrdiny odpíchl i Stan Lee a film k ní přímo odkazuje narážkami na King Konga, Dr. Jekylla a pana Hyda či Frankensteina.

Prst v krku?

Hulk je zkrátka dráždivě smělou, originální směsicí popkulturních prvků a „vysokého“ umění, které Ang Lee nechává viditelně vyplouvat na hladinu příběhu – podobně jako neustále upozorňuje na původní médium příběhu dělením obrazu na comicsová políčka a nejrůznějšími typy střihu. Tyto zábavné „zcizovací“ prvky ovšem zvyšují odstup diváka od vyprávění. Hulk tak postrádá dostatek „skutečných“ filmových emocí – jenže nad comicsy se superhrdiny si přece také moc nepopláčete. Tato úmyslná, všudypřítomná odtažitost spojená s neustálými zásahy do plynulosti děje se ovšem nakonec citelně podepisuje právě na divákově zážitku z více než dvouhodinové podívané. A po všem tom experimentování naopak konec působí (zvlášť pokud si vzpomenete třeba na finále Tygra a draka) nečekaně konvenčně.

O zážitky by přitom neměla být nouze. Hulk se neupíná ke comicsu jen v obrazové skladbě, ale i v záběrování kamery, svícení, barvách, kostýmech a dekoracích. Zkušený kameraman Frederick Elmes se pokouší dbát na sladění všech kontrastních motivů, takže ty se dají – stejně jako sám hrdina rozpolcený na civilizovanou a zdivočelou část – rozdělit na umělé a přirozené prvky. A to nejenom kvůli důrazu, jaký autoři kladou na všemožnou zeleň a přírodniny vůbec (včetně dvou soubojů situovaných do významných amerických národních parků!).

Mezi „přirozený“ materiál ve filmu patří ovšem i herci, kteří získali poměrně dost prostoru na úkor akčních scén. Naprosto na svém místě je navenek obyčejně vyhlížející, málo známý Australan Eric Bana (Černý jestřáb sestřelen). Jennifer Connellyová je krásně tvárná a Nick Nolte postavě hrdinova otce dodává zrůdnost ve stylu Rona Perlmana. Nejumělejší ze všeho je naopak samozřejmě titulní monstrum stvořené s pomocí digitálních kouzelníků z ILM. A tak během ošemetných proměn Bruce v nadlidsky velkého Hulka zarážejí snad jen korektně elastické spodky. Většinou ovšem díky režisérově bohaté důvtipné hře s detaily ani nezkoumáte, kde končí Bana a začíná jeho zelené digi ego.

Jak se to všechno bude líbit divákům? To, že v každém detailu starostlivě stylizovaný Hulk je jednou z „nejcomicsovějších“ comicsových adaptací, jaké byly dosud natočeny, ocení asi hlavně fanoušci kreslených seriálů. Zkuste se proto na Hulka dívat spíš jako na psychologický film, jehož osamělý hrdina bojuje nejtěžší boj na světě: boj se sebou samým, se svou minulostí a manipulátorským otcem. Pokud se vám to povede, máte vyhráno. Pravděpodobně neusnete ani se neunudíte k smrti při netrpělivém vyhlížení akčních sekvencí typu „útok zmutovaného francouzského pudla“ či „hod tankem“.

Hulk je možná psychologickým filmem i proto, že své diváky s laskavou nesmlouvavostí dělí na dva nesmiřitelné tábory: své vzteky zelené odpůrce a dobrácké naivky spokojené s novou hračkou. Tak do toho, ať víte, jestli jste Hulk, nebo Bruce.

[Alena Bruce Prokopová - cinema]