Hlubina
[Below 2002]

Scenárista a režisér David Twohy překvapil před třemi roky celkem zdařilým béčkovým akčním snímkem Černočerná tma (jehož pokračování s názvem The Chronicles of Riddick se právě natáčí). V tentýž rok scenárista a režisér Darren Aronofsky doslova srazil na kolena celý filmový svět svým depresivním snímkem o životě několika narkomanů. Snímek se jmenoval Requiem za sen a podle hodnocení na Internetové filmové databázi mu přísluší 44. místo mezi nejlepšími filmy všech dob. Tihle dva velmi odlišní tvůrci se sešli, aby společně napsali válečný sci-fi thriller s duchařskou tématikou odehrávající se v ponorce. Zkrátka taková Loď duchů střihnutá Ponorkou. A z této kombinace vznikl až překvapivě slušný béčkový horor odehrávající se za 2. světové války.

Píše se rok 1943 a americká ponorka Tiger Shark se pokouší zachránit posádku britské lodě převážející nemocné. Ta byla potopena německou ponorkou, bohužel přežili jen tři lidé – raněný muž, navigátor a zdravotní sestra Claire Paigeová. Otázka ovšem je, zda si takhle záchranu představovali. Ponorce velí jistý poručík Brice, jenž převzal velení po kapitánovi O´Dellovi, který zemřel za podivných okolností. Samotná posádka je mírně rozpačitá z přítomnosti ženy na palubě (přináší to prý smůlu) a brzy se obavy přítomných naplní. Začnou se dít podivné věci, jako když se sám od sebe spustí gramofon v ten nejnevhodnější okamžik, kdy na ponorku útočí nepřítel. Každý ostřílený hororový divák už tuší, že bude hůř, že nezůstane jen u podezřelých a děsivých zvuků. Na lodi je totiž duch.

Hlubina nemá originální příběh, nemá ani nic společného s historií, zasazení snímku do válečných let je zcela samoúčelné. Když se na film blíže podíváme, zjistíme, že se v něm za celou dobu vlastně nic neděje. Celý snímek se skládá z napínavých sekvencí, kdy je divák vyloženě ponořen do husté atmosféry snímku, naslouchá všem možným i nemožným zvukům a napjatě očekává, co děsivého přinese následující záběr. Hlubina není seriózní válečný film, nesrovnalostí a nesmyslů by se v něm našla celá řada, ale v žánru béčkového hororu jde o poměrně zdařilý kousek. David Twohy si dal záležet především na zvukové stránce, která je hlavním důvodem, proč jsou scény v ponorce tak napínavé. Občas se scenáristům příběh vymkne z rukou a zničehonic úplně zapomínají na duchařskou zápletku. Pokud se tak stane, velmi jednoduchým (i když trochu roubovaným) způsobem ji tam opět vrátí (například když člen posádky najednou vyrukuje s historkou o tom, že na lodi straší).

I když jde o film s nepříliš zdařilými triky, Hlubina je působivým thrillerem už jen kvůli zvolenému prostředí vyvolávající klaustrofobii. Kromě napětí se především poslední třetina filmu zabývá psychologií, zodpovědností za své činy, čímž trochu ztrácí na tempu a koneckonců i stylu, jakým se film od začátku ubíral. Samotný závěr i s nutným morálním poselstvím (zlo je vždy po zásluze potrestáno) už je značně omšelý. Hlubina není žádný filmový zázrak, ale ze srovnání s žánrovým kolegou s názvem Loď duchů, vychází jednoznačně jako vítěz. Všichni herci tu splňují svou úlohu, tak jak to od nich ta která scéna vyžaduje – snaží se zachovat hrdinně, mají strach z neznámého, psychicky se hroutí atd. Hlubina si nečiní žádné velké nároky, chce být jen tuctovým zábavním produktem. Pokud dokážete slevit ze svých nároků, nevyčítat snímku nesmysly v něm obsažené, můžete se celkem dobře pobavit.

[Kateřina Grosmanová, 9. 6. 2003]

Scénář: Daren Aronofsky, David Twohy, Lucas Sussman. Režie: David Twohy. Kamera: Ian Wilson. Hudba: Graeme Revell. Střih: Martin Hunter. Hrají: Matt Davis (Odell), Bruce Greenwood (Brice), Olivia Williamsová (Claire Paigeová), Jason Flemyng (Stumbo), Holt McCallany (Loomis), Andrew Howard (Hoag) a další. Barevný, 105 minut. České podtitulky. DTS, Dolby Digital, SDDS. USA 2002. Distribuce v ČR: Hollywood C.E. Premiéra v ČR: 12. června 2003.



-----------------------jiná



Je srpen roku 1943 a plavit se neklidným severním Atlantikem znamená koledovat si o maléry. A že se jich na americkou ponorku U.S.S. Tiger Shark nahrnulo. Bez hlesu se vznášela v milosrdné hlubině, kterou slídivě prořezával paprsek nepřátelského sonaru, s vypnutými motory a muži zadržujícími křečovitě dech, neboť všichni věděli, že tenhle pingpongový mač o život nemohou vyhrát. Pak vyčkávací souboj ve světě ticha brutálně přerušila vypalovačka Bennyho Goodmana „Sing, Sing, Sing“ a každému, kdo se někdy plavil v periskopové hloubce, bylo jasné, že vzápětí se muzika přitvrdí. A taky, že ano! Masy vod zasténaly pod explozemi hlubinných pum, protože tohle Goodmanovo sólo bylo jasným vyzváním k poslednímu tanečku se Zubatou. A ta, jak známo, má ráda volenku tělo na tělo. Nikdo v tu chvíli netušil, kdo pustil v kritickou chvíli tuhle starou desku, ale zdravý rozum napovídal, že to byl nejen vygumovaný člen Bennyho fanklubu, ale také někdo, kdo zas až tolik nelpěl na životě nejspíše proto, že už to měl nějaký čas za sebou. Tiger Shark je v ohrožení! Možná by k němu úplně stačilo to, že na jeho palubě je už jedna zachráněná ženská, ale všechno nasvědčuje tomu, že tu také začal řádit duch hlubin, zřejmě není sám a teror, jenž tu nastolí, povede k tomu, že se tu brzo začne umírat.

Jako by se milovník sci-fi hororů, režisér David Twohy (Černočerná tma), rozhodl inovovat válečný žánr, usoudil, že se německé vlčí smečky křižující za války Atlantik již obehrály a v duchu Záhady Blair Witch, Těch druhých a Lodi duchů (z roku 1943 i 2002) ho odvážně zkombinoval s klasickou duchařinou. Tahle příliš nezažitá kombinace ovšem způsobuje, že Hlubinu nechápete čistě jako film válečný ani jako film duchařský, což může přivodit fatální situaci, že ho prostě moc nechápete vůbec. To už je ovšem riziko průkopníků nových cest a odvážných žánrových mutantů. Buď zůstanou navždy nepochopeni, nebo se stanou součástí nevyzpytatelné kultovní scény. A pak je tu ještě jedna možnost: Že totiž představují malý, solidní, spíše nízkorozpočtový a hypertrofickými ambicemi neoplývající komorní projekt, který může zaujmout spíše jako testovací experiment, jenž potvrzuje, že tudy zásadní mainstreamová cesta nevede. Řekl bych, že právě tohle se Hlubině přihodilo – nepředstavuje nic filmově kriminálního ani nic světoborného a lze jí bez rizik újmy na duševním zdraví či trvalých následků proplout zpátky do známých vod bezpečného hlavního proudu. Po velkorysé podmořské rekonstrukci Kathryn Bigelowové (K-19: Stroj na smrt) tak přichází s nevelkým odstupem další „ponorkový film“, který klasikům zřejmě zcela nedá, co jejich jest, neboť je přece jen poněkud jiný, i když nikoli zásadně revoluční, spíše nepravidelně střídající zajímavé okamžiky s banalitami a klišé.

Herci, kteří se v téhle posádce sešli, hrají jako tým, z něhož nikdo příliš nevyčnívá (včetně režiséra, který si tu zahrál anglického kapitána). Atmosféra a prostředí, v nichž se pohybují, a kamera, jež je snímá, jsou uspokojivě klaustrofobické a zvuková kulisa dostatečně „ilustrativní“. A přestože to celé evidentně nestálo žádný extrémní balík, nepůsobí Hlubina jako film lacině odbytý. A to je víc, než můžeme od béčkového žánru, k němuž nesměle inklinuje, zpravidla očekávat.

[Michal Šobr - Cinema]