Femme Fatale
[2002]

Laura Ashová je krásná, sexy, nebezpečná potvora. V novém thrilleru Briana De Palmy ztělesňuje bezskurpulentní femme fatale, která neváhá svého sexappealu využít k pobláznění každého muže, který jí zkříží cestu a může jí být v něčem užitečný, aby jej posléze odkopla do příkopu. Pokud má dotyčný štěstí, vyleze z něj po svých. Laura už mezitím stačí změnit vzhled, identitu a pomotat hlavu své další oběti. Ale možná, že je všechno úplně jinak.

Vše začne v Grand Palais na filmovém festivalu v Cannes při slavnostní projekci filmu Východ-Západ. Spolu s režisérem snímku Régisem Wargnierem přichází po slavnostním červeném koberci také mladičká modelka Veronica, spoře oděná do jakýchsi kovových spirálek posázených diamanty v hodnotě deseti milionů dolarů. Přestože ji bedlivě střeží ochranka, Lauře, vydávající se za fotografku, se podaří Veronicu nalákat na toaletu a při milování vedle luxusní záchodové mísy vyměnit drahokamy za bezcenná sklíčka. Zároveň oblafne i kumpány, kteří celou akci zorganizovali a na dlouhou dobu jim všem beze stopy zmizí z očí i s diamanty.

Jenomže po sedmi letech se Lauřin, nebo teď už vlastně Liliin manžel, který jí po útěku z Francie pomohl začít nový život v USA, stane velvyslancem v Paříži. Ve stejné době je z vězení propuštěn oklamaný parťák z oné diamantové loupeže, který baží po pomstě. A do všeho se přimotá bývalý paparazzi Nicolas, který záhadnou velvyslancovu manželku vyfotí a Laura jej za trest zahrne do svých ďábelských plánů…

Brian De Palma odkazuje ve svém snímku ke klasickému filmu noir, zejména osudovou, bezskurpulentní kráskou, která snímku vévodí. Několikanásobná změna její identity včetně jména a zcela minimální snaha o vysvětlování či logiku děje připomíná díla Davida Lynche. Neotřele působí sekvence s obrazem rozděleným na dvě části, kde běží současně dva paralelně probíhající oddělené děje, i když tento postup využil De Palma i ve svých dřívějších filmech. Místy má divák pocit, že více než příběh je důležitá formální stránka filmu, která připomíná brilantní stylistické cvičení. Včetně toho, že na konci filmu čeká diváky v poslední době tak populární překvapení a la Šestý smysl.

Rebecca Romjin-Stamosová, představitelka Laury, má za sebou jedinou větší roli ve filmu X-men. Tato bývalá modelka se výborně osvědčila pro různé vzhledové záměny hlavní postavy, její herecký výraz se však v různých identitách příliš nemění. Šťastnou volbou režiséra bylo, že neobsadil Antonia Banderase do role klaďase Wattse. Bulvární fotoreportér Nicolas je daleko plastičtější a propracovanější postavou, které se Banderas zhostil nad očekávání dobře. Ve výčtu důležitých osob by neměl chybět ani autor hudby Ryuichi Sakamoto, držitel Oscara za hudbu k filmu Poslední císař.

Femme Fatale je formálně bohatý a zajímavý snímek, který je však dějově a citově poměrně prázdný. Při jeho sledování jsem se několikrát nemohla zbavit pocitu, že řada scén je zde použita jen kvůli okamžitému efektu, bez jakékoliv spojitosti s dějem. Pokud máte rádi nepravděpodobné a nedovysvětlené příběhy, bude se vám Femme Fatale líbit. Ovšem David Lynch je jen jeden.

[Michaela Klečková, 10. 4. 2003]

Scénář a režie: Brian De Palma. Kamera: Thierry Arbogast. Hudba: Ryuichi Sakamoto. Produkce: Tarak Ben Ammar, Marina Gefterová. Hrají: Rebecca Romijn-Stamosová (Laura/Lily), Antonio Banderas (Nicolas), Peter Coyote (Watts), Eriq Ebouaney (Black Tie), Edouard Montoute (Racine), Roe Rasmussenová (Veronice) a další. Thriller, barevný, české titulky, 110 minut. USA, Francie, Německo 2002. Dolby digital. Distribuce v ČR: Bontonfilm. Premiéra v ČR: 10.dubna 2003.