Fargo
[1996]

Fargo není nějaký charismatický zajímavý hrdina se španělskými nebo italskými předky, jak by se mohlo zdát. Ba naopak. Je to malá zapadlá obec s civilizací nezkaženými obyvateli kdesi na americkém středozápadě ve státě Minnesota. A pokud jste se ještě nezbavili asociací se slunečným jihem, pak vězte, že v době, kdy se příběh odehrává, tam mrzne, až praští.

Ráz tamní krajiny souvisí s náladou snímku, proto ji stručně popíšu jako rozsáhlé zasněžené pláně, kde je jen kdesi na obzoru možno tušit hranici, kde bledá šeď oblohy přechází do bílého sněžného pole na zemi. Lidé tam jsou zachumlaní do svých teplých oděvů, a s tím možná souvisí jejich soustředěnost na své problémy a poněkud zjednodušená komunikace s okolím. Skutečně, nějaké rozvinuté emotivní rozhovory rozhodně nejsou charakteristickým rysem tohoto snímku. Ba naopak. Až na nepatrné vyjímky tihle lidé chápou, že energie uspořená při mluvení se dá použít daleko smysluplnějším způsobem.

Snímek je natočen podle skutečného příběhu (mimochodem poprvé v tvorbě bratrů Coenů), a pojednává o řetězu podivných a temných událostí, které se dají do pohybu v prostoru mezi velkoměstem Miennapolis a městečkem Fargem. Hybatelem těchto událostí je Jerry Lundegaard, obchodník s auty v místní metropoli, který má problémy se seberealizací, penězi a panovačným tchánem, který jej považuje za neschopného moulu. Nechci tady nikoho shazovat, nicméně faktem je, že Jerry se tak skutečně chová. Ovšem jednou se vyjímečně projeví jako drsný chlap, a zosnuje zoufalý plán, jak ze svého tchána, který je bez ohledu na jiné své nechutné vlastnoti také hnusný škrtil, konečně vyrazit nějaké peníze.

Jerry se rozhodl nafingovat únos své ženy, od tchána vybrat 1 milion dolarů, lidem, kteří únos provedou, dát 80 000 a pak se do smrti cítit moc spokojeně. Což o to, našla by se určitě hromada jinak slušných lidí, kteří by mu přáli, aby celý plán vyšel tak hladce, jak si to naplánoval, jenomže ne tak bratři Coenové. Kdepak. Ti dva tedy rozhodně ne. On by ten film asi jinak nebyl z toho druhu zvláštních příběhů prošpikovaných černým humorem, které ti dva tak rádi točí. Kdo viděl skvěle temného a podivného Bartona Finka, asi ví, co se tady o tvorbě Ethana (scénář a produkce) a Joela (scénář a režie) snažím vyjádřit. V porovnání s tímto filmem je však Fargo jednodušší, ne tak mnohoznačný, nicméně je to dílo osobité a také se na něj lépe píše recenze.

Za onen naznačený zvrat v Jerryho plánu může komicky nesourodá dvojice zločinců, které si na to najal. On totiž seversky chladný obr Gaear Grimsrud (Peter Stormare), který je přehnaným extrémem oné zmiňované mlčenlivé sorty lidí z druhého odstavce, působí zvlášť perfektně vedle neklidné malé krysy Carla Showaltera (Steve Buscemi), který je onou vyjímkou z téhož odstavce. Vidět ty dva v akci trochu připomíná ledního medvěda, který se brodí hlubokou závějí sněhu. Na pohled příšerně neohrabaně, ale o to s větší razancí. Často neméně příšernou. Ba naopak. (Pardon, už se to nedalo vydržet). Čili z nevinného únosu se stane případ mnohem závažnější, čímž se na scénu může dostat kouzelná šerifka Marge Gundersonová (Frances McDormandová).

Už kvůli ní stojí za to na Fargo zajít. Marge, která je mimochodem v pokročilém měsíci těhotenství, řeší totiž případ neuvěřitelně lehce a téměř mimochodem, jakoby si ani neuvědomovala, že tu má co dělat s brutálními zločiny, jakoby šlo jen o další z všedních povinností vdané ženy, jako je vyprat prádlo, uvařit jídlo manželovi nebo dohlížet na šetření teplou vodou. Vlastně, i když působí podobně neelegantně jako její padoušské protějšky, je to neohrabanost, která není nijak v rozporu s její celkovou výkonností. Prostě to k ní patří, je to její styl, a navíc, kdyby tahle žena vyřešila všechny případy Sherlocka Holmese, určitě by kolem toho nedělala takový poprask jako dobrý doktor Watson blahé paměti.

A možná šerifka postupuje v řešení případu tak lehce proto, že je představitelkou určitého řádu (nebo dobra), jakoby snad tvůrci chtěli něco naznačit o různých možnostech, které nabízejí 2 protichůdné přístupy - zákon a zločin, nebo dobro a zlo, chcete-li. Rozebírat tohle téma ale není účelem tohoto článku (a pravděpodobně asi ani účel Farga), takže od otázky, o čem je tenhle film, přejdeme k tomu, jaký je.

Nesporně pozoruhodný. Už kvůli hereckým výkonům. Výše zmiňovaná Frances McDormandová (mimochodem životní partnerka Joela Coena) si za svou roli šerifky Gundersonové vysloužila Oskara, řekl bych, že určitě ne nezaslouženě. Vyzdvihnout by určitě zasloužil William H. Macy v roli Jerryho Lundeggarda, jehož postava člověka zmítaného pocitem vlastní bezmocnosti a výčitkami svědomí je nositelem zvláštní tragiky, a možná by si zasloužila podrobnější rozebrání. Dost výrazný je i Steve Buscemi, známá postava ze světa filmů na okraji diváckého povědomí (i když v poslední době měl hezké role podivných typů třeba v Desperádovi nebo akčním trháku Con air, tak uvidíme).

Tradičně dobrý je také scénář (další Oskar). Asi by se dalo v chválení pokračovat přes režii a kameru, možná ale bude lepší rovnou říct, že se jedná o film velmi kvalitní snad po všech stránkách. Škoda, že jeho tvůrci zůstali jen při pečlivém vypodobnění jednoho zajímavého příběhu ve zvláštním kraji. Na takovéto podivuhodné příběhy ale můžeme narazit i na spoustě jiných míst, a proto bude zřejmě Fargo zastíněn novými filmy dříve, než asi mnozí fanoušci bratří Coenů čekali.

Hogden

Fargo; USA/VB 1995, 98 min.; Režie: Joel Coen; Scénář: Ethan Coen, Joel Coen; Kamera: Roger Deakins; Hudba: Carter Burwell; Hrají: Frances McDormandová (Marge), Peter Stormare (Grimsrud), William H. Macy (Jerry Lundegaard), Steve Buscemi (Carl).