Duch ohně
[Long Time Dead 2002]

Filmové horrory dokážou spoustu dát. Umí pobavit, příjemně postrašit a občas i uspat. Díky nim víme jak se bránit proti upírům, vlkodlakům a zombies, známe nepřeberné množství způsobů, jak se zbavit nepříjemných sousedů a následně jejich zohavených mrtvol.... zkrátka, jsou malý zázrak. Bohužel, se stejnou samozřejmostí s jakou nám poskytují své lepší stránky dokáží i brát. Jejich zásluhou je mezi námi spousta lidí, kteří nikdy nesmočí nohu v moři, nepojedou do lesa s videokamerou natáčet dokument, nikdy nepřespí na hřbitově, nebo nevyrazí tábořit k jezeru, ať je křišťálové sebevíc.... A já se nikdy nezúčastním vyvolávání duchů.

Kdyby lidé z party, která v Maroku Léta páně 1979 uspořádala malou duchařskou seanci, měli stejné zásady jako já, mohli tady ještě být a dál vesele platit daně. Bohužel síla, kterou svým neuváženým činem probudili, s nimi měla úplně jiné plány. A přesně podle pravidla: minulost je za námi, ale stále nás ovlivňuje, pokračuje i příběh Long Time Dead. Osm přátel: Lucy, Liam, Spencer, Annie, Stella, Rob, Joe a Webster *, udělá o třiadvacet let později stejnou chybu a nedlouho po tom zemře první z nich - číslo 1. (Nechci prozrazovat kdo a jak, protože na filmu je nejzábavnější očekávání, kdo bude další. Proto jsem se rozhodl očíslovat je, tak jak opouštěli děj, což nemá s pořadím v jakém jsem uvedl jejich jména nic společného.) Po chvíli je jasné, že do jednoho z nich vstoupil starý arabský (proto úvod v Maroku) ohnivý démon Djinn a už jen zbývá zjistit kdo je ten šťastlivec a jakou roli v příběhu hraje nerudný pan domácí Becker (Tom Bell).

Djinn, přestože je původem démon ohnivý (na základě této skutečnost byl film nazván českým distributorem, pravděpodobně s ohledem na horrorově nezasvěceného diváka, „lákavěji” Duch ohně), zabíjí velmi krvavě. Popáleniny, které jeho vraždění zanechává na tělech obětí a o kterých dočasní pozůstalí tak často mluví, však ukáže kamera jen na číslech 1 a 5. Ostatní vypadají, jako by je zabil normální psychopat. Postupnou regulací postav se okruh podezřelých samozřejmě zmenšuje a tak je nám oběť číslo 6 šalamounsky ukázána až po odhalení totožnosti hostitele démona. V tomto případě, pokud bych počítal i ty co se samotného vyvolávání duchů neúčastnili, může být číslo 6 i číslem 7. Samotné odhalení pak je i není překvapením. Jednak nám děj naznačuje, hlavně díky častému prokládání příběhu útržkovitými záběry z devětasedumdesátého, kdo je nejpravděpodobnějším majitelem démona, zároveň nám to všemožně vyvrací. Démonem může být opravdu kdokoliv a přesně podle téhle rovnice pracuje scénář.

Právě scénář nese podle mého názoru vinu na tom, že Long Time Dead není nijak originálním, nijak moc zábavným a už vůbec ne výborným filmem. Je mi např. záhadou, proč se v příběhu objeví videokamera, na kterou se hrdinové během seance natáčejí a která měla takový prostor v traileru. Čekal jsem nějakou důležitou roli při odhalení a ono to tak i chvíli vypadalo, ale najednou střih a po nahrávce jakoby se země slehla. Vnitřní hlas mi říká (a je to hlavně díky tomu, že distributorem filmu ve světě je Universal), že v tomhle malém zmatku nemají prsty jen scénárista a režisér, ale že se na střihu podílely i jiné, tajemné osoby, jejichž jména v titulcích zaručeně nenajdeme. A jsem si jistý, že nejde o démony.

Na filmu je naštěstí i dost věcí, které si zaslouží chválu. Debutující režisér (debutantů, kteří začínají horrorem je třeba si vážit) Marcus Adams nás sice nepřekvapí netradičními záběry z krkolomných úhlů, ale navozuje slušnou děsivou atmosféru. Jsem si jistý, že s promakanějším příběhem by dokázal natočit skvělý film. Musím říct, že po celou dobu jsem měl v sobě jakýsi vnitřní neklid a příjemné mrazení a kdyby celkový dojem nezkazilo zjištění, že jsem od filmu dostal mnohem míň než sliboval, byl bych hodně spokojen. Jsem zvědavý jaký bude jeho další horror Octane, který má mít premiéru příští rok. Dalším důvodem proč film vidět, je hudba Dona Davise. Nevím jak by fungovala samostatně na soundtracku, ale společně s obrazem působí v některých pasážích velmi strašidelně. Její zásluhou jsem se párkrát pěkně lekl.

No a něco k hercům: dle mého názoru hrajou slušně a sugestivně umírají. Škoda, že jim režisér nedal v jejich posledních chvílích víc prostoru. Většinou vidíme jen části těl (třepetající se nohy v dešti krvavých kapek - č.2), nebo umírají mimo záběr, aby jejich mrtvoly mohly někoho vystrašit (č. 3 a č.6/7), či jinak ukryty před dychtivým zrakem zvrhlého diváka. Naštěstí se nešetří umělou krví, takže po vizuální stránce jsou úmrtí docela atraktivní a působí brutálněji než jsou. Zvrhlý divák děkuje alespoň za to.

Ať už je duchařský film špatný, nebo dobrý, vždycky je o tom, že mrtví a živí spolu na jednom světě zkrátka nevycházejí. Budu se toho i nadále držet a přítomnosti zesnulých, či jinak démonických spoluobčanů si budu užívat jen a jen ve filmech.

ad * - nemá smysl tady vypisovat všechny jejich herecké představitele, beztak je lze najít na IMDB a navíc jsou téměř všichni zatím poměrně neznámí. Jediný koho jsem znal, je Lukas Haas (Webster), kterého si pamatuju z Burtonova Mars Attack!

[Gangrena - Studna]