Daredevil
[2003]

Život malého Matta Murdocka se změnil z hodiny na hodinu, poté co zjistil, že jeho otec je přisluhovač mafie a následně přišel při kolizi s nebezpečnými chemikáliemi o zrak. Aby přežil v newyorské čtvrti přezdívané Hell´s Kitchen, pracuje na fyzičce a naučí se využívat svůj mimořádně vyvinutý sluch, který mu slouží jako radar. Ač se zdá, že Matta už v dětství potkalo mnoho tragického, to nejhorší teprve přijde, když jeho otec - boxer odmítne prohrát domluvený zápas. Za to je bez milosti zabit a z Matta se stává sirotek toužící po pomstě. Tolik nutné představení budoucího hrdiny.

Po hbitém přesunu do přítomnosti již máme tu čest s dospělým Mattem Murdockem, právníkem bojujícím ve dne proti nespravedlnosti u soudu a po nocích v převleku jako temný mstitel Daredevil. Ale i hrdina ochraňující bezbranné má právo na lásku a ta si Matta najde v podobně krásné Elektry, dcery milionáře ve službách postrachu města – Kingpina. Matt alias Daredevil se díky své nové lásce bude nucen zapojit do nerovného boje proti zlu, ve kterém mu bude hlavním protivníkem kromě Kingpina, také padouch jménem Bullseye, který dělá čest svému jménu a vždy se „strefí do černého“.

Daredevil je další z comicsových adaptací, se kterými se v posledních letech doslova roztrhl pytel. Velký boom tohoto specifického filmového žánru odstartoval především Blade, podpořili jej X-Meni a vloni definitivně potvrdil komerční hit Spider-Man, jehož úspěch dal „zelenou“ řadě dalších podobných projektů. Letošním prvním comicsovým kouskem v naší distribuci je Daredevil. Jde o typický comics, jehož prapůvodním stvořitelem je comicsový guru Stan Lee a na jeho mnohých pokračováních se podílela řada tvůrců včetně režiséra Kevina Smithe, jenž si v Daredevilovi zahrál maličkou cameo roličku. Scenárista a režisér Marc Steven Johnson si dal záležet na podrobném představení hlavního hrdiny i jeho osudu, aby divák nedotčený comicsovou předlohou neměl problém s orientací v příběhu. Následně už jen vrší jednu akční scénu za druhou s občasnými klidnými – zamilovanými – pasážemi.

Daredevil se bohužel neubrání srovnání s loňským Spider-Manem, z kterého vychází jako poražený. Je totiž filmem, který je sice poměrně zručně natočenou komerční zábavou, ovšem v paměti příliš dlouho neutkví. Žádná z jeho scén se nedá nazvat nezapomenutelnou a výslednému dojmu lehce promarněné šance nezabrání ani herecké výkony, především Bena Afflecka. Převyšuje ho však nová hollywoodská herecká hvězda Colin Farrell (Minority Report, Test) – ač tu má jen vedlejší part, stává se jeho Bullseye bez problémů nejvýraznější postavou snímku. Jeho kreace vás doslova strhnou a jak se zdá, právě Farrell jako jediný pochopil, že je v comicsovém filmu, čemuž své herectví přizpůsobuje. Jennifer Garnerová (Chyť mě, když to dokážeš) je v roli „akční“ dívky celkem přesvědčivá, o něco horší je to u Michaela Clarkea Duncana (Zelená míle), který dostal minimální prostor pro nějaké větší hraní.

Daredevil je čistě konzumní zábava, ničím nevybočující z průměru. Nečekejte žádný filmový zázrak, který by comicsové snímky posunul někam dále. Na to si budeme muset počkat minimálně do května, kdy do našich kin vtrhne pokračování X-Menů a o pár měsíců později i Hulk Anga Leeho. Doufejme, že u nich se dočkáme i něčeho víc, než jen pár slušných akčních scén a trochy sentimentu.

[Kateřina Grosmanová, 2. 4. 2003]

Scénář a režie: Marc Steven Johnson. Kamera: Ericson Core. Hudba: Graeme Revell. Střih: Armen Minasian, Dennis Virkler. Kostýmy: James Acheson. Hrají: Ben Affleck (Matt Murdock/Daredevil), Jennifer Garnerová (Elektra Natchiosová), Colin Farrell (Bullseye), Michael Clarke Duncan (Kingpin), Joe Pantoliano (Ben Urich) a další. ŠU, barevný. 102 minuty. České podtitulky. Dolby digital, DTS. USA 2003. Distribuce v ČR: Bontonfilm. Premiéra v ČR: 3. dubna 2003.



-------------------jiná



Matt Murdock neměl v životě štěstí. V raném dětství se ocitl v nesprávnou chvíli na nesprávném místě, byl vystaven účinkům toxické látky a oslepl. Současně byly extrémně posíleny jeho zbývající čtyři smysly, což pro něj bylo do značné míry prokletí, protože slyšel každý slabý zvuk tak hlasitě, že nemohl v noci usnout. Jeho otec, kdysi slavný boxer, vystupující pod uměleckým jménem „Ďábel“, se pokoušel vrátit do ringu, ale stal se obětí své minulosti, přesněji řečeno zločineckého gangu, pro který kdysi pracoval. Ve špinavé opuštěné uličce přísahal Matt nad mrtvolou svého otce, že nejen dopadne jeho vraha, ale bude bojovat za spravedlnost pro všechny nevinné. A tak se zrodil Daredevil. O dvacet let později žije Matt Murdock (Ben Affleck) dvojím životem. Přes den hájí v soudní síni nevinné klienty, především takové, kteří nemají peníze na advokáta. Ale protože je spravedlnost stejně slepá jako on, musí jí trochu pomoct, v noci se obléká do červeného kostýmu a jako Daredevil (volně přeloženo „muž beze strachu“) si vyřizuje účty s těmi, nad kterými nemohl zvítězit u soudu.
Představa slepého mstitele v červeném trikotu s rohy na hlavě a smrtící slepeckou holí, vystřelujícího háky a lana, skákajícího po nočních střechách a orientujícího se „ušním radarem“ může našinci připadat poněkud přitažená za vlasy, ale pro Američany je Daredevil oblíbenou comicsovou postavou už hezkých pár desetiletí (i když ne natolik oblíbenou jako Spider-Man nebo X-Men). O jeho filmové verzi se v Hollywoodu mluvilo několik let. Po mnoha peripetiích se nakonec režisérem stal Mark Steven Johnson (předtím natočil pouze zajímavý film Simon Birch, nijak nesouvisející s čímkoliv comicsovým), kterému se scénářem pomohl slavný Brian Helgeland (L.A. – Přísně tajné, Příběh rytíře). Daredevilem chtěl odpradávna být právě Ben Affleck, což mnohé (včetně mě) naplňovalo jistými obavami, které se naštěstí nenaplnily. Affleck se snažil ze všech sil, aby Daredevil byl skutečně temným hrdinou, a do značné míry se mu to povedlo – i když bych si dokázal představit nejednoho herce, kterému by se to mohlo povést ještě lépe.

Matt Murdock je, jako ostatně většina superhrdinů, tragická postava. Po celodenní práci ve své kanceláři a v soudní síni (aniž by – díky svému dobrému srdci – vydělal nějaké podstatné peníze) navléká kostým a vydává se bojovat se zlem, k ránu se vrací zmlácený jako pes, spolyká prášky proti bolesti, vyndá si zbytky vyražených zubů a uloží se do železné rakve, kde může na pár hodin usnout, aniž by jeho hypersenzitivní uši byly bombardovány hlukem okolního světa. Na takové hlouposti, jako je například navazování seriózních vztahů s děvčaty, nemá příliš času. Osud mu ale přihraje Elektru Natchiosovou (Jennifer Garnerová), krásnou Řekyni, ovládající bojová umění. Matt si ji pustí příliš k tělu, následkem čehož se osobně seznámí se dvěma zákeřnými padouchy a uvede do pohybu hlavní zápletku filmu:

Wilson Fisk alias The Kingpin („král zločinu“) je zavalitý obr, který železnou rukou vládne téměř celému podsvětí. Zarytí fanoušci comicsové předlohy se mohou pozastavovat nad tím, že tohoto (v comicsu bílého) impozantního kolohnáta hraje černý kolohnát Michael Clarke Duncan (Armageddon, Zelená míle), ale šlo rozhodně o lepší castingovou volbu než obsadit do této role bílého wrestlera, který neumí hrát.

Zdaleka nejlepší tah se ovšem castingovým agentům podařil v případě námezdního zabijáka s přezdívkou Bullseye („zásah do černého“), kterého hraje Colin Farrell. Bullseye je chirurgicky přesný mistr všech vrhacích zbraní, kterého už nebaví zabíjet své oběti standardními způsoby a používá k tomu ty nejroztodivnější ručně vrhané projektily jako sponky na papír, tužky nebo burské oříšky – vždy se stoprocentně smrtícími následky. Role comicsového psychopatického padoucha jsou vždy vděčné a podobně jako Jack Nicholson v Batmanovi nebo John Leguizamo ve Spawnovi na sebe i Colin Farrell bez problémů strhává pozornost publika, kdykoliv je na plátně. Což bohužel není moc často, a pokud si ho chcete užít naplno, neodcházejte z kina hned se začátkem závěrečných titulků.

Bohužel, jak je v comicsových filmech téměř pravidlem, nikdo ze zúčastněných nepředvádí nic, co by se dalo označit za „zajímavý herecký výkon“ – ty jsou zřejmě v tomto žánru i nadále rezervovány pouze pro pány Stewarta a McKellena. V Daredevilovi to ovšem nevadí tolik, jako třeba ve Spider-Manovi, neboť v Daredevilovi je vnitřní drama hrdiny znázorňováno nikoliv tím, že podává herecký výkon, nýbrž tím, že stojí se skloněnou hlavou v nočním lijáku na špinavé střeše (jiné než špinavé střechy v tomto filmu nejsou), kamera efektně jezdí kolem něj a hraje k tomu metal. Ano, Daredevil nemá mnoho společného se Supermanem nebo Spider-Manem, ale spíš s Vránou, Spawnem nebo prvním Bladem. Jde v něm ze všeho nejvíc o stylovost, zpomalenou či zrychlenou kameru a kompozici záběrů. Dokonce není kladen přílišný důraz ani na akční scény jako celek, ale pouze na pár obzvlášť cool trikových záběrů v jejich průběhu.

Trikové záběry si pochopitelně nemůže žádný hollywoodský comicsový film odpustit a v Daredevilovi si jich užijete dost a dost. Především Mattův „vnitřní zrak“ je znázorněn velmi nápaditě a zcela jinak než v comicsové předloze a také při skákání nad nočním městem si užijete efektních záběrů opravdu dostatečně. Triky jsou většinou o něco lepší než ve Spider-Manovi, ale přesto uvidíte nejeden záběr, ve kterém je jasně patrné, že takhle se lidské tělo prostě pohybovat nemůže, ať je vybaveno jakkoliv dokonalými smysly a svaly. Bojové scény jsou spíše osvěžujícími vložkami než nějakými vrcholy, ke kterým by film směřoval, a střih je místy trochu příliš rychlý i pro mé oči, vycvičené videohrami.

Je škoda, že film musel být mládeži přístupný, a muselo z něj proto být vystřiženo mnoho scén (DVD verze prý bude téměř o půl hodiny delší). Stejně tak je škoda, že na soundtracku uslyšíme téměř výhradně tvrdé songy, které jsou právě v tuto chvíli v kurzu. K filmu se sice hodí dobře, ale díky nim bude Daredevil za takových 10 let působit zoufale zastaralým dojmem. Na druhou stranu, kdyby byl Daredevil o půl hodiny delší a s klasickým orchestrálním soundtrackem, nelíbil by se mi s největší pravděpodobností zdaleka tolik jako v současné podobě. Vypadal by totiž jako film, který má vyšší ambice. Při svých současných 100 minutách v rytmu nu-metalu svižně uteče, aniž byste měli šanci začít se nudit nebo přemýšlet o tom, co v něm chybí a co by mohlo být méně hlasité. Z toho mimo jiné vyplývá, že pokud patříte k těm, kteří za absolutní vrchol comicsových filmů považují Spider-Mana, Daredevil vás pravděpodobně zklame. Pokud naopak dáváte přednost kontumačnímu vítězství formy nad obsahem ve Vráně nebo Spawnovi, Daredevil je pro vás to pravé. Pro fanoušky comicsu je samozřejmě tento film naprostou nezbytností a budou se dobře bavit při několika hláškách a epizodních roličkách, určených výhradně pro ně.

Ať už vám ale Daredevil bude připadat skvělý nebo pouze ucházející, každopádně to vypadá, že nálepka „ten pravý od Marvela“ bude i do budoucna zárukou kvality filmových comicsových adaptací (v ostrém kontrastu s tím, jak se konkurenční nakladatelství DC Comics stará o svého Batmana a Supermana). A máme se věru na co těšit – X-Men 2 (režie Bryan Singer, květen) a Hulk (režie Ang Lee, červenec) jsou doslova za dveřmi!

[František Fuka - Cinema]