8mm
[8MM 1999]

Vezměte si profesně úspěšného člověka s dobrým rodinným zázemím, který je majitelem veskrze pozitivního přístupu k životu a budoucnost mu váhavě začíná nabízet jen to nejlepší. Předhoďte mu problém, který bude překračovat jeho chápání a který bude muset řešit. Vystavte jej zdrcujícímu tlaku prostředí, v němž se bude pohybovat, a hlavně ho v tom nechte samotného. Co bude asi tak dělat? A copak to asi udělá s jeho psychikou?

Scenárista Andrew Kevin Walker je na řešení podobných otázek přesně ten správný člověk. Nedávno se zamýšlel nad způsobem, jak upozornit na morální devalvaci civilizace (honosná formulace - základ nedorozumění) a výsledkem byl scénář ke skvělému filmu Sedm. Tentokrát se rozhodl pro obdobný postup, předmětem jeho zájmu se stal soukromý detektiv Tom Welles konfrontovaný s extremně násilným filmem. Původní zděšení a strach o osud dívky, která byla před kamerou rozkrájena na kusy, se postupně mění v zoufalou snahu o pochopení tvůrců a konzumentů této "zábavy", tedy lidí, ke kterým Tom rázem pociťuje nekontrolovanou nenávist způsobenou pocitem odpovědnosti. Proč něco takového chtějí vidět a proč jsou ochotni to vytvářet?

Film 8 mm paralelně rozvíjí dvě roviny. V první se jedná a klasický thriller a v druhé o psychologickou studii. Přičemž definitivní zelenou dostává druhá z nich, když se dramatický vrchol odehraje relativně brzy. Pokud se tedy příliš upnete na Tomovo vyšetřování původu a pravdivosti osmimilimetrového pásku (nebo máte doma podobných pásků hafo a psychologie násilí je vám ukradená), bude se vám zdát, že se vlastně jedná o slušný thriller s opravdu napínavými místy a pomalým dojezdem. Jenže tentokrát se nekoná klasická hra na honěnou, v níž obvykle původní honící je chvíli honěn a v závěru si všichni dají do držky a odchod na párek. V zmiňovaném "pomalém dojezdu" totiž zcela evidentně vrcholí druhý plán a svůj smysl má v tomto kontextu i krátká závěrečná scéna (nenechte se zmást, já neřekl happyendová (ani unhappyendová!)), do které se bude určitě navážet kdekdo.

Andrew Kevin Walker je sice autor, který svůj scénář umí chytře vykonstruovat a bezchybně dramaticky vystavět, ale dostat 8mm do rukou nějaký břídil, byla by všechna psychologie směšně prostoduchá. A tady dostáváme krásnou příležitost začít opěvovat režiséra Joela Schumachera (odpusťme mu, že zabil Batmana, Volný pád je vynikající film a Hráči se smrtí se také docela dají) a kameramana Roberta Elswita (Hříšné Boogie, Zlaté oko), v jejich rukou je všechno báječně působivé, velmi atraktivní a téměř úplně uvěřitelné. 8mm je v podstatě nádhernou ukázkou toho, jak dokonalá forma opřená o výbornou práci všech zúčastněných může vynést do popředí příběh, který pak své diváky natolik zaměstná, že ona sama je uklizena do jejich podvědomí. Opravdu jsem nepřišel na to, koho z tvůrců bych mohl urážet... jedině líto je mi malého prostoru pro tradičně okouzlujícího Petera Stormarea (Fargo, Big Lebowski, Armageddon), lze-li toto adjektivum vůbec použít v kontextu s pošahaným režisérem násilnických hard-porno filmů přesvědčeným o umělecké hodnotě svých snímků.

Naopak Nicolase Cage si užijete dosyta, jako vždy je hercem na svém místě, ať už je to ve vězeňské letadle, na hokejovém stadionu nebo pod barovou stoličkou. Změny rozehrávané Cagem v Tomovi Wellsovi jsou pomalé, nenápadné a přitom v konečném důsledku nepřehlédnutelné jako exkrementy v lednici. Přirozeně, že dojde i na Cageovy typické zamyšleně smutné pohledy, ale na druhou stranu, on je má vážně zmáknuté. Velice slušní jsou ale i herci ve vedlejších rolích. Jmenovitě vypíchnu zejména Joaquina Phoenixe, protože kdo už jiný by si to zasloužil, než člověk, který dokáže vyslovit repliku: "Když tancuješ s ďáblem, ďábel se nezmění. Ďábel změní tebe," tak, aby vám už navždycky připadala filozofická.

8mm je drsný film. Neobsahuje sice žádné explicitní násilné nebo pornografické scény, ale jeho sledování je znepokojující a skličující. Vzniká tak otázka, pro koho je vlastně určený. Kdo stojí o to, zajít si do kina na stodvacetiminutovou depresi? O zábavě v tradičním slova smyslu - i když nudit se určitě nebudete - nemůže být řeč. Nicméně věřím, že nejsem sám, komu nevadí nechat se v kině zmítat negativními pocity, až lítá popcorn na všechny strany, a kdo je rád, že se takové snímky točí a doufá, že i nadále budou.

Daniel Mise

8mm;USA 1999, 123 min.;Režie: Joel Schumacher;Scénář: Andrew Kevin Walker;Kamera: Robert Elswit;Hudba: Mychael Danna; Hrají: Peter Stormare (Dino Velvet), Nicolas Cage (Tom Welles), Joaquin Phoenix (Max California), Anthony Heald (Longdale), James Gandolfini (Eddie Poole), Catherine Keenerová (Amy Wellesová), Christopher Bauer (Machine).