Soukromé neřesti
[Private Parts 1997]

Howard Stern je fenomén. Jeho rozhlasovou show poslouchá 18 miliónů posluchačů. Jeho televizní show sleduje 40 miliónů diváků. Vydal několik alb a knih. Už dávno označuje sám sebe za "krále všech médií". Ale teprve teď používá tento přídomek oprávněně - byl o něm totiž natočen celovečerní film Soukromé neřesti.
Stern je v současné době nejposlouchanějším rozhlasovým spíkrem v USA (a tudíž i na světě). Proč? Protože si v éteru dovolí to, co nikdo jiný. Vypráví rasistické vtipy, předvádí rozhlasovou soulož, živě vysílá hádku se svým nadřízeným (familiérně přezdívaným "prasečí zvratek") a žertuje o potratu, který měla jeho manželka. To vše s použitím všech sprostých slov, která jste kdy slyšeli, a několika, která jste nikdy neslyšeli. Někteří ho pokládají za Boha (a nenechají si ujít žádnou jeho relaci, aby o nic nepřišli), jiní za Antikrista (a nenechají si ujít žádnou jeho relaci, aby věděli, na co si mají zase stěžovat). Chladným nenechává nikoho.

Nerad bych zabředl do úvah, zda je morální a správné to, co Stern provádí, a proto rychle přejdu ke konstatování, že film Soukromé neřesti těžko mohl být natočen lépe. Scénář vznikl na motivy stejnojmenné Sternovy knihy, a i když vám to bude po zhlédnutí filmu připadat neuvěřitelné, je značně umírněnější, než byla literární předloha. Příběh Sternova života je zpracován poměrně klasickou autobiografickou formou. Stern (samozřejmě hraje sám sebe, stejně jako většina ostatních) vám předkládá (podle něj) nejzásadnější okamžiky svého života - dětství, první soulož, první rozhlasová stanice, druhá rozhlasová stanice, třetí rozhlasová stanice... A nakonec obrovský koncert v New Yorku, kterým oslavil sám sebe.

Režisérka Betty Thomasová (Bradyovi) odvedla nejlepší výkon své krátké kariéry a povedlo se jí natočit tuto značně rizikovou látku tak, aby Sterna neoslavovala ani ho nekritizovala, aby diváka pobavila a přitom nepředváděla parodii, a především tak, aby nepřekročila hranice vkusu (aspoň mého), kterou úspěšně překročily filmy Burani v Beverly Hills nebo Periskop nahoru a dolů!, ve kterých se nadává mnohem méně. Za klad snímku považuji i to, že Stern od začátku přiznává, že mu jde jen o slávu a peníze, a je mu srdečně jedno, zda svými potyčkami s vyššími místy vybojuje všem Američanům právo na svobodu projevu...

Ať Sterna nenávidíte nebo zbožňujete, na Soukromé neřesti si zajděte - utvrdí vás ve vašem přesvědčení. Pokud jste o "božském Howardovi" nikdy neslyšeli, jděte se aspoň do kina podívat, jak se dá natočit příjemně odlehčený film podle neskutečně kontroverzního námětu.

František Fuka