Sexy ptáci
[Sexy Boys 2001]

Když v roce 1999 bratři Weitzovi natočili svižnou komedii Prci prci prcičky o sexuálních peripetiích dospívajících teenagerů, stal se z ní kasovní trhák. Díky tomu se film dočkal nejen o poznání méně úspěšného pokračování, ale také napodobování; přestože to obvykle bývá naopak, tentokrát se nechali evropští filmaři inspirovat Hollywoodem. Vzešly z toho filmy jako britský Klub sráčů, německé Holky to chtěj taky nebo nejnověji francouzští Sexy ptáci. Ti se ke svému vzoru otevřeně hlásí, podtitul snímku zní Prci prci po francouzsku.

Třem kamarádům, kteří právě překročili dvacítku, už nejde jako v Prcičkách o ztrátu panictví (první „zasunutí“ už mají dávno za sebou), na rozdíl od německých Holek už také ví, jakou slast přináší orgasmus. Teď už by rádi našli někoho, s kým by se mohli dělit o své sexuální zkušenosti déle než několik týdnů. Rozhodně to ale neznamená, že jsou-li hrdinové francouzského snímku starší a zkušenější než jejich předchůdci, že je film určen pro obdobně vyspělejší publikum.

Pozoruhodné je, v jaké shodě jednají distribuční společnosti při překládání názvů tohoto druhu filmů. American Pie uvedl Bontonfilm v České republice pod názvem Prci prci prcičky, německý snímek Mädchen, Mädchen, distribuovaný Bioscopem, běží v našich kinech s lechtivějším titulem Holky to chtěj taky a původní název Sexy ptáků zní také proti české verzi nevinně: Sexy Boys. Intersonic tedy zřejmě sdílí názor, že čím vulgárnější název filmu, tím více pubertálních diváků přitáhne do kin.

Ale ona vulgárnost je v těchto snímcích více či méně přítomná všude. Slova jako orgasmus, masturbace nebo vibrátor nejsou v teenagerských komediích dávno ničím neobvyklým a ti, kteří na takové filmy chodí do kina, se nad nimi rozhodně nepohoršují. Koneckonců vyskytují se tam slova daleko horší. Stéphan Kazandjian se proto rozhodl upoutat co největší názorností. A tak tam, kde se jiní spokojí se znázorněním zvracejícího puberťáka jen hlavou schovanou v míse a příslušnými zvuky, Sexy pták Frank své zvratky hezky rozpatlá knížkou po stole. Tam, kde jedni naznačí vypití piva okořeněného spermatem jen přiložením sklenice k ústům a následnému zděšenému výrazu, tam nechá Kazandjian své hrdiny zkonzumovat stejnou přísadou ozvláštněné těstoviny až do dna, a hezky natahovat špagetu po špagětě, přičemž se spermatová omáčka hromadí v koutcích úst…

Děj filmů je poskládaný ze střípků milostného života tří hlavních hrdinů. Seb je docela inteligentní fešák, kterého přestávají bavit krátkodobá milostná dobrodružství s dívkami, s nimiž si nemá co říct. Manu, který v šestnácti hlásal, že hodlá vyzkoušet v posteli všechny holky z gymplu, spává od té doby stále se stejnou dívkou, která teď navíc chce, aby se k ní nastěhoval. Jak se mu mohlo stát, že se z rebela stává pomalu ale jistě podpantofláčem? A Frank dostal košem od slečny, kterou si chtěl vzít. Aby ji dostal zpátky, neváhá použít ani velice nestandardních prostředků, ale zdá se, že marně. A ovšem jsou tu také jejich dívčí protějšky, které doplňují paletu charakterů tak, aby se každý z dospívajících diváků mohl nalézt alespoň v jednom z hrdinů.

Mozaika jejich minipříběhů drží pohromadě jen částečně. Dobré pasáže se střídají s průměrnými až podprůměrnými, průměrné s nechutnými a nechutné s několika vtipnými. Je zde použita řada filmařských klišé typu pohřeb babičky střižený hned za pád opilého kamaráda z balkonu v prvním patře. Některé dějové linie skřípou a nejsou dotažené do konce. Respektive skoro všechny, až na rodící se milostný vztah jednoho z hlavních hrdinů.

Poměrně šťastnou ruku měl režisér při výběru hereckých představitelů. Vsadil na málo známé začínající herce, což se mu u většiny vyplatilo. Manu je v podání Mathiase Van Knache tím správným rozčepýřeným klukem, který se nehodlá jen tak smířit s dospěláckou usedlostí. O Julienu Baumgatnerovi (Seb) ještě nejspíš uslyšíme, se svou vizáží je ideálním představitelem pro romantické komedie. Svůj milostný románek v Sexy ptácích zvládl docela slušně, partnerkou mu byla výborná Armelle Deutschová.

Kdyby bylo ve filmu méně tělesných výměšků nejrůznějšího druhu a více vydařených point, mohla to být docela sranda. Takhle zůstávají francouzské Prcičky jen slabším odvarem svého amerického vzoru.

[Michaela Klečková, 11, 11, 2002]

Scénář a režie: Stéphane Kazandjian. Kamera: Pascal Lagriffoul. Hudba: Kraked. Produkce: Caroline Adrian. Hrají: Julien Baumgatner (Seb), Matthias Van Knache (Manu), Jérémie Elkaim (Frank), Armelle Deutschová (Lucie), Virginie Lanouéová (Cécile), Sarah Marshallová (Jenny) a další. Barevný, 90 minut. České podtitulky. Dolby Digital. Francie 2001. Přístupnost od 12 let. Distribuce v ČR: Intersonic. Premiéra v ČR: 14. listopadu 2002.


------------------ jiná


Vlna amerických sexuálně provokativních teenagerovských komedií nalezla odezvu i v Evropě (v ČR naposledy např. Holky to chtěj taky). Zatímco pro americkou veřejnost je sexychtivá mládež na plátnech kin dosud ne zcela obvyklým jevem, evropské kinematografie prolomily ledy v tomto směru již dávno (připomeňme například díla Pasoliniho). Proto i francouzská komedie Sexy ptáci nespoléhá jen na legrácky kolem sexu, ale pokouší se diváky získat i vtipnými dialogy, řemeslnou precizností, výběrem kvalitních herců a svižnou hudbou. Na příkladu tří dvacetiletých mladíků, kteří mají první sexuální zkušenosti již za sebou a chtějí se doopravdy zamilovat, předvádí film s humorem a nadsázkou tři různé přístupy k řešení tohoto nelehkého úkolu. Nevyhýbá se však vulgárním scénám ve stylu svého slavnějšího amerického vzoru American Pie (1999, v ČR jako Prci, prci, prcičky).

Sympatický student informatiky Seb Kibarie nechtěně urazí spolužačku Lucii Capionovou. Učitel z nich pak vytvoří dvojici pro seminární práci na sexuální téma. Sebův pragmatický kamarád Manu zas uniká návrhům své dívky Cécile, aby žili ve společné domácnosti. Chce si totiž ještě něco užít. Třetí z kamarádů Frank se marně dožaduje hlubšího vztahu u své snoubenky zdravotní sestry Marion. Dívka si totiž uvědomí, že ho vlastně nechce. Tři mladíci společně i každý sám zkoušejí přijít na kloub receptu na zaručenou lásku, nemají však dostatek trpělivosti a konec konců ani štěstí. Seb se sblíží s Lucií, ta má již Bena, malé dítě, o které musí pečovat. Dodává jí to na rozhodnosti a autoritě vůči vrstevníkům. Manu vyhoví Cécile, ale společná domácnost ho netěší. Frank hledá jinou známost, z introverta se tak stane pornoherec. Hořce vykoupené zkušenosti dají nakonec třem mladým mužům přece jen větší pocit životní jistoty.

Mladý debutující režisér Stéphane Kazandjian směřoval především k vytvoření komerčně úspěšného filmu, čemuž podřídil jeho téma i styl. Tradice francouzské kinematografie ho však vedla i k udržení jisté profesní kvality. Oporou mu byli zejména výborní herci z nejmladší francouzské herecké generace. Film předvede některé "vtipně" nechutné scény (např. Sebova masturbace těstovinami, které chystá ostatním k jídlu), ale i v podstatě romantické situace. Scénář však udržuje příběh pohromadě jen velmi chatrně. Mnohé vedlejší postavy jsou však pouze účelové pro ten který gag, děj filmu je rozvíjen živelně, příběhy tří kamarádů a jejich dívek se prolínají, aniž by na sebe logicky navazovaly. Nejsilněji a nejkomičtěji pak působí jednotlivé situace, ty nejvydařenější (např. Manu zkoumající v koupelně babiččino dildo) pak opravdu rozesmějí.

Z mladých herců na sebe právem strhávají pozornost představitelé pohledného páru Seb - Lucie (debutující Julien Baumgartner a Armelle Deutschová, kterou jste mohli vidět v menší roli ve francouzské komedii kondomedie). Z dalších se zapíše do paměti jako herecká naděje příštích filmů především o něco zkušenější Matthias Van Khache (Manu). Cameo si v žánru, kterému před čtvrt stoletím dominovala, zahrála i Sylvia Kristelová, někdejší představitelka Emanuely (Emmanuelle, 1974). Herecké výkony nemají bezprostřednost např. vážně stylizovaného filmu Věk možností (L' Âge des possibles, 1996) P. Ferranové, podřizují se komerčnímu zaměření filmu. Avšak herci, kteří zde předvádějí často prostoduchou komiku pornografického charakteru, jsou schopni brzy překvapit v podstatně důstojnějších rolích.

[Stanislav Buzek, Tiscali, 14. 11. 2002]

Scénář a režie: Stéphane Kazandjian. Kamera: Pascal Lagriffoul. Střih: Roland Baubeau. Hudba: Kraked. Výprava: Mathieu Menut. Hrají: Julien Baumgartner (Seb), Armelle Deutschová (Lucie), Matthias Van Khache (Manu), Jérémie Elkaim (Frank), Virginie Lanouéová (Cécile), Sarah Marshallová (Jenny), Violette Palcossianová (Clarisse), Charlotte Mayeurová (Virginie), Gaëla Le Devehatová (Marion), Sylvia Kristelová (sexoložka) a další. Barevný, 88 minut. Dolby digital. České podtitulky. Francie 2001. Distribuce v ČR: Intersonic. Premiéra v ČR: 14. listopadu 2002.