Sbal prachy a vypadni
[Lock, Stock and Two Smoking Barrels 1998]

Tom, Soap, Eddy a Bacon jsou v podstatě obyčejní mladíci ze současného Londýna, kteří by rádi přišli k penězům. Hodlají využít toho, že jeden z nich je karetní génius a že pornoprůmyslník Harry Lonsdale pořádá pravidelné karetní večírky, ve kterých můžete hodně prohrát, ale ještě víc vyhrát. A tak jednoho dne naši kamarádi dají dohromady pracně naspořených 100 000 liber a hodlají je v Harryho tajné herně zúročit. Proti dobře skryté kameře je ovšem každý karetní expert bezmocný, a tak naše čtveřice končí nejen bez svých peněz, ale navíc s půlmilionovým dluhem, který musí splatit do týdne. Pokud to neudělají, přijde dluh vymáhat jeden z Harryho "zaměstnanců" - buď Barry přezdívaný "křtitel", který své oběti topí ve vaně, nebo "Velkej Chris", který na všechny akce bere svého synka "Malého Chrise". Co teď? 

Zasáhne náhoda. Naši hrdinové se dozví, že jejich sousedé se chystají oloupit jisté pěstitele marihuany. Tudíž se naši čtyři hoši domluví, že okradou své sousedy těsně poté, co tito sousedi okradou pěstitele. Je to zatím jasné? To je dobře, protože to bude ještě mnohem komplikovanější... 

Harry mezitím najme jisté dva zlodějíčky, aby pro něj v jistém starém domě ukradli jisté dvě velmi staré a velmi cenné pušky. Problém je v tom, že tito zlodějíčci, oplývající poněkud mdlým rozumem, drahé starožitné zbraně omylem hned po loupeži za babku prodají jistému "Nicku Řekovi", který je okamžitě prodá - hádejte komu? Čtyřem klukům, kteří shánějí laciné bouchačky. A to ještě není všechno... 

Oloupení pěstitelů i následné oloupení lupičů (o to, co ukradli pěstitelům) proběhne relativně podle plánu, ale ukořistěnou marihuanu je potřeba prodat. "Nick Řek" sežene vhodného kupce - černocha, se kterým není žádná legrace. Bohužel, právě pro tohoto černocha pracovali oloupení pěstitelé. A to ještě není zdaleka všechno (jsme tak v polovině děje), ale já už to vzdávám... 

Britský film Sbal prachy a vypadni (jehož roztomilý původní název Lock, Stock and Two Smoking Barrels bohužel nejde do češtiny přeložit) se objevil odnikud a vzbudil po celém širém světě mírné pozdvižení. Neznámý scenárista a režisér Guy Ritchie natočil s neznámými herci (a Stingem v malé roličce) svěží směs toho nejlepšího ze dvou kultovních filmů: Pulp Fiction a Trainspottingu (což mě napadlo samo od sebe ještě předtím, než jsem si to přečetl v tuctu různých recenzí). Jak to dokázal? 

Z Pulp Fiction si vypůjčil absurdní děj s mnoha hrdiny (nejméně deseti hlavními) a ještě více absurdnostmi (co říkáte třeba na přestřelku "těžký kulomet versus vzduchovka"?) a šílenými náhodami. Osudy všech zúčastněných se prolínají a ubírají netušenými směry, aby se nakonec osudovým způsobem střetly a nakonec... Jak to dopadne? Jeden z geniálních tahů režiséra spočívá v tom, že když už je po mnoha peripetiích zdánlivě všechno vyřešeno a zbývají pouze dvě možné varianty zakončení celého příběhu, tak... Ale kdepak, nechte se překvapit!. 

Z Trainspottingu pochází nezaměnitelná britská atmosféra (i když jsme geograficky o nějaký ten kilometr jinde, než si píchal Ewan McGregor). Málokde najdete tak originální padouchy a tak neschopné gangstery jako na předměstí Londýna. Bez problémů sem zapadne tlustý gangster s pomalými mozkovými závity, pár věčně bezstarostných (protože věčně zkouřených) mladíků, i parta patřičně tvrdých (a patřičně vyzbrojených) negrů. A bez problémů přijmete herecké výkony všech, kteří jim vdechli život. 

A pak jsou tu elementy, které si tvůrci vypůjčili stejnou měrou z Pulp Fiction i z Trainspottingu: Je to především soundtrack, na kterém slyšíte téměř výhradně pořádné vypalovačky (jejichž dominantní styl můžete předem odhadnout z názvu produkční společnosti "SKA Films") a téměř žádnou instrumentální hudbu. Dále to jsou stoprocentně suché hlášky (Černochovo filozofické zamyšlení: "Je tohle nějakej fór bílý píčy, kterej černá píča nechápe? Poněvadž já se nesměju."), které nadále získávají na suchosti díky slangu, ve kterém jsou pronášeny. Celkové vyznění i kultovní "citovatelnost" tohoto filmu bude do značné míry záviset na kvalitě českých titulků, protože v originále hrdinové vypouštějí z úst vskutku neuvěřitelné konstrukce. Věděli jste třeba, že "battleship" znamená "hospoda"? 

Zjevná inspirace Tarantinem a Boylem je patrná i ve vizuální stránce filmu. Záběry jsou často extrémně zpomalené nebo zrychlené, podivně nasvícené, zpracované nejrůznějšími filtry a nastříhané jako videoklip, v rytmu doprovodných písniček, a proloženy vysvětlujícími monology. 

Celkově je Sbal prachy a vypadni film, který má všechny předpoklady stát se kultovním. Je tedy v něčem problém? Pokud pomineme absurdní debaty o naprosté absenci nějakých kladných hodnot nebo morálního ponaučení, skrývá se největší problém v celkové "nadupanosti" filmu, kdy vizuální a hudební orgie a kulometné dialogy mohou průměrnému divákovi poněkud zkomplikovat orientaci v hodně složitém ději a v mnoha postavách. To vše platí dvojnásob pro Čecha, který bude muset při tom všem ještě stíhat číst titulky. Přiznám se, že mi některé klíčové dějové zvraty a vztahy hrdinů byly jasné až po druhém zhlédnutí filmu. To vše ovšem může být součástí promyšlené strategie tvůrců, kteří nás chtějí do kina dostat znovu a pořádně nám tenhle kultovní kousek natlouct do hlavy. Dostali nás, bastardi! 

František Fuka