Samotáři
[Samotáři 2000]

Za sedmero horami a sedmero řekami žilo bylo sedmero samotářů. Nebo to bylo sedm osamělých? To už je jedno. Takhle nějak by mohl začínat nový film scenáristy Petra Zelenky a režiséra Davida Ondříčka. Ale nezačíná. V prvních minutách totiž zhlédneme scénu, v níž jedou dva maníci autem a jeden z nich druhého podrobně seznamuje s ceníkem sexuálních služeb v Bangkoku. Bude vám to připadat povědomé. Chvíli budete přemýšlet. Necháte tón rozhovoru i jeho schéma (jeden klade otázky, druhý odpovídá). A potom jen dosadíte na správná místa ty správné věty, které se už mnohým vryly do paměti proklatě hluboko (že jo, Niro :-) a které vám poskládají ne debatu o děvkách v Bangkoku, nýbrž tu o fastfoodech v Holandsku. 

Trochu jsem se začal bát, že to nedopadne dobře. Pak ale začal úplně jiný film a mé obavy byly rychle rozptýleny. Samotáři si na něco hráli právě pouze těch několik desítek sekund trvání výše popsaného. Poté už začala velmi vtipná a vydařeně poskládaná sekvence scén střídajících pestrou paletu: od groteskních přes tragikomické, romanticko-komediální a tíživě smutné až po ty bolestně vypjaté, jejichž príkladem budiž ta, kdy Vesna v podání makedonské herečky Labiny Mitevské začne v návalu vzteku, bolesti a smutku mluvit svým rodným jazykem. Tyto obrazy ze života mladých lidí jsou zachyceny velmi autenticky a odrážejí paradox a zároveň noční můru digitálního věku: svět se díky komunikacím stává menším, ale přitom v něm žije stále více osamělých individualit neschopných dát najevo své city a spoléhajících při hledání odpovědí na vážné otázky na to, zda padne panna nebo orel. Individualit chovajících se téměř jako molekuly inertního plynu, které do sebe neustále, tu více, tu méně chaoticky narážejí, ale nejsou schopny natrvalo navázat tu druhou do páru.

Tento detailní záběr na maličký vzorek onoho lidského hemžení by určitě nebyl tak ostrý bez velmi solidně odvedených hereckých výkonů. Ale i tady tvůrci trefili hřebíček na hlavičku. A náš potlesk by měl být o to intenzívnější, že do prakticky všech "hlavních" rolí obsadili herce málo známé, a že tak (doufejme) pro český film objevili nějaké nové tváře. Do podrobna analyzovat všech sedm postav by mi trvalo velmi dlouho a vás by to ani nezajímalo, ale zároveň mi přijdou všichni natolik důležití pro funkčnost celého díla, že se u každého zastavím jednou větou (a tedy zjednodušeně).

Robert je praktikující cynik upřímný nemilosrdně a za každou cenu a s ostrou dikcí konstatuje nepříjemná fakta "jednoduchými větami se spoustou parazitních slov".

Jakub je tragický klaun, který si nasazuje růžové brýle stavů zhulenosti, aby v tomhle světě vůbec vydržel, paradoxně ho však vedlejší účinky v podobě zhoršení krátkodobé paměti činí v běžném praktickém životě naprosto nepoužitelným.

Vesna čeká na UFO a sama jím je, je starší a zkušenější Aničkou ze Šeptej, akorát z úplně jiné planety, často je však stejně naivní.

Petr je bolestín, který si přímo říká o politování, zejména když svou emocionální mizérii ventiluje z rádia při nočním vysílání.

Ondřej je zdánlivě nejnormálnější a ve společenském žebříčku nejvýše umístěný ze všech, ale už na druhý pohled se v jeho nitru dějí prapodivné věci a nikdy si u něj nejste jisti, jestli už zase nearanžuje další "náhodné" setkání se svou osudovou láskou.

Hanka s jedním klukem skoncovala, ale hned se téměř bez rozmyslu sebevražedně vrhá do vztahu s jiným, charakteristická je pro ni právě ta potřeba "někoho mít" vítězící nad racionálním přístupem k věci.

Lenka žije ve lži, že její manželství je bezvadné, ráda pronáší deklamace o budování rodinného zázemí, ale přitom vybudovala jenom domeček z karet, který i když zvenku dobře vypadá, nemá žádné základy a může se zhroutit v každém okamžiku.

Samotáři nejspíš nedostanou Oscara. Jsou tím, čím tvůrci chtěli, aby byli, a to evropským filmem. Filmem, který bude slavit úspěch po festivalech, na který se u nás v Česku jistě přijde podívat víc lidí než na Návrat idiota, ale asi o dost méně než na Pelíšky, a jenž bude divácky úspěšný i v zahraničí. V Americe však nejspíš i se zdatným distributorem prošumí stejně, jako se to stalo před osmi lety podobně laděným Singles režiséra Camerona Crowea. Výrazně česká je u nich (samozřejmě kromě knedlíků, hymny a Mé vlasti) ta nerozhodnost a váhavost, zakořeněná v nás natolik silně, že se infiltrovala i do jazyka, a to prostřednictvím záplavy "snad", "možná", "kdyby" a jiných podobných slov, jež tak běžně používáme v hovoru. Samotáři by měli být divácky mezigeneračním příběhem, jsou však do jisté míry mezigenerační i sami o sobě. Interakce mezi rodiči a dětmi má v mozaice své nezastupitelné místo a i ona výrazně přispívá k její věrohodnosti.

Věrohodnost nebo spíše uvěřitelnost, a to jak postav, tak i prostředí a dialogů, je disciplínou, v níž Ondříček i Zelenka zaznamenali největší posun od svých předchozích projektů. I když se mi Šeptej velmi líbilo, s žádným z jeho hrdinů jsem se nijak zvlášť neidentifikoval, jelikož z jiné planety mi nepřišla jen Anička, ale v podstatě všichni. Knoflíkáři jsou zase hodně magičtí a občas až okázale fatalističtí, což ve mně vyvolávalo dojem vykonstruovanosti. Kdežto mezi Samotáři snadno najdete sami sebe a velmi plasticky v nich vidíte i svět, jímž proplouvají vaše osamělé existence. Když si toho svého hrdinu přece jen nenajdete, nebude problém poskládat vás ze "součástek" vymontovaných z jednotlivých postav.

A zejména proto Samotáři tak skvěle fungují. Nyní je již úplně jasné, že první věta recenze je plodem nesmyslného exhibicionismu autorova. Samotářů totiž není sedm a rozhodně nežijí za sedmero horami ani sedmero řekami. Žijí všude kolem nás, potkáváme je každý den v metru a Delvitě. Jsou jimi všechny ty stovky anonymních tváří. S největší pravděpodobností jste jimi i vy. Tak neváhejte a běžte se na sebe podívat do kina. Zasmát se sami sobě i se nad sebou zamyslet.

Lubošek

Samotáři;ČR, Slovinsko 2000, 104 min.;Režie: David Ondříček;Scénář: Petr Zelenka, Olga Dabrowská;Kamera: Richard Řeřicha;Hudba: Jan P. Muchow;Střih: Michal Lánský;Hrají: Jitka Schneiderová (Hanka), Saša Rašilov (Petr), Jiří Macháček (Jakub), Mikuláš Křen (Robert), Labina Mitevska (Vesna), Ivan Trojan (Ondřej), Dana Sedláková (Lenka).