Rebelové
[Rebelové 2001]

Léto šedesátého osmého se blíží ke konci, sluníčko praží, ptáčci zpívají, maturita je za dveřmi a hormony si žádají své. Tereza, Bugyna i Julča touží po tom pravém stejně jako ostatní dívky v tomhle malém pohraničním městečku - jenže mezi místními blbečky (v čele s premiantem, ožralou a komoušským synkem Oldou) se sotva najde jejich srdce šampión. Až jednou... 

Mladíci Šimon, Bob a Eman mají alergii na zelené uniformy, pročež jsou z nich toho času uprchlíci před zákonem. Na cestě za Šimonovým strýčkem v San Franciscu se zastavili poblíž hranic, kde je čeká osudové setkání se třemi pohlednými (a víceméně povolnými) dívkami. Veliká letní písničková romance může začít... 

Filip Renč se od svého druhého filmu, Války barev, věnoval především reklamám a videoklipům. O realizaci Rebelů usiloval poměrně dlouho a výsledek... za to stál. Žánr muzikálu u nás příliš vekou tradici nemá, ale několik slušných kousků u nás přeci jen vzniklo (předčasným vrcholem byl zřejmě hned ten první - Starci na chmelu). Renč svůj film neoznačuje za muzikál, ale za "písničkový retrofilm" (svůj podíl na tom má současný boom divadelních muzikálů, mezi kterými by se mohla reklamní kampaň filmu ztratit). Ale ono je to prašť jako uhoď - zpívá se, tančí se, postavy jsou poměrně prostinké a děj, stejně jako ve většině muzikálů, slouží především k tomu, aby se do něj dala zabudovat spousta pěkných písniček. 

Zpočátku mi sice připadalo, že z nich Renč coby zkušený "klipař" mohl vytěžit víc, ale brzy jsem si zvykl a báječně si je užíval. Nevím, jestli byly mé počáteční rozpaky způsobeny tím, že jsem se ještě vezl na vlně studené sprchy v podobě předtitulkové sekvence (jež svou hovadnou poetikou trapné rozjívenosti a rádobyvtipnosti připomíná ty nejhloupější vorloviny z např. Kamenného mostu), nebo jsou úvodní taneční scény opravdu slabší, nicméně faktem je, že mi trvalo přinejmenším deset minut, než jsem se jaksepatří "naladil". 

Tím jsme se nenásilně dostali k výtkám, čehož využiji k poznámce, že z některých hudebních vložek přímo čiší skutečnost, že jsou ve filmu nikoli proto, že by si o to děj říkal, ale jen kvůli tomu, že existuje určitá skladba, kterou filmaři chtěli nechat zaznít (do očí bijící je to především ve zhola zbytečném intermezzu s prodavačem obuvi). Vzhledem k tomu, že žádná z písní není původní a jejich výběr byl tudíž omezený, je pak pochopitelná i skutečnost, že v místech, která o hudební a taneční vyjádření emocí hlasitě žádají (láska na první pohled), se jej nedočkáme. Pochopitelné, leč přesto ne zcela omluvitelné. 

Na druhé straně, když se dočkáme vhodně umístěné muzikálové vsuvky, je většinou bez debaty báječná. Rebelové se odehrávají v šedesátých letech, tudíž naše uši i duši hladí po srsti dávno klasické melodie té doby. Náhrobní kámen, Hvězda na vrbě, Já budu chodit po špičkách, Stín katedrál a další lahůdky tu zní v nově upravené a přezpívané podobě a je radost se do nich zaposlouchat. I z režijního a choreografického hlediska je podoba tanečních scén výtečná. Renč je nápaditý a třeba taková Hvězda na vrbě je v jeho podání skutečnou filmovou lahůdkou. 

Pasáže, ve kterých se netančí, jsou ovšem většinou méně vydařené. Kýžený humor je často spíš zoufalou křečí a typově sice dobře obsazení, leč nepříliš zkušení herci (mezi kterými se ovšem prolínají jména jako Jiřina Bohdalová, Bronislav Poloczek, František Němec a především Tomáš Hanák ve své diskutabilně nejlepší roli) nedokáží z načrtnutých postav vytěžit trojrozměrné charaktery. 

Vše se ovšem razantně mění v závěru, kdy na národ i naše hrdiny dopadne tvrdá rána srpnové okupace. Rozverné tanečky kolem radostí a strastí mládí najednou získávají nový, vážnější a vypravěčsky nečekaně funkční rozměr. Pochopitelně se nebudu pouštět do detailů (ať vás taky čeká nějaké překvapení), ale Renčovo pojetí závěrečné cca čtvrthodinky mě velmi potěšilo. 

Rebelové nejsou bez chyb, ale nepostrádají ani momenty téměř geniální. Jsou zábavní, jsou dojemní, plní chytlavých písniček... půjdu na ně ještě jednou. 

Niro

Rebelové; ČR 2001, 100 min.; Režie: Filip Renč; Scénář: Zdeněk Zelenka, Filip Renč; Kamera: Martin Šec; Hudba: Jan Kalousek; Hrají: Zuzana Norisová (Tereza), Jan Révai (Šimon), Tomáš Hanák (tatínek), Alžběta Stanková (Bugyna), Anna Veselá (Julča), Jaromír Nosek (Bob), Ľubo Kostelný (Eman).