Perníková věž
[2001]

Film Perníková věž má perfektní kameru. Dokonalou. Vytváří intimní atmosféru, na kterou by leckterý jiný film mohl být pyšný. Také výprava stojí za podstatnou zmínku. Vybavení bytů jednotlivých domácností skutečně dýchá svým životem, hlášky na stěnách či tričkách různých lidí pobaví. Úvodní titulky a lá USA jsou rovněž dokonalé. Ani hudba není nejhorší, když pomineme, že Martin Němec občas vykrádá Morriconeho (poslechněte si např. hudbu k Sicilskému klanu nebo Profesionálovi).

A to je asi tak všechno, co se o filmu Perníková věž dá říci pozitivního.

Naprosto řídký, řiďoulinký děj v podstatě o ničem je vykraden ze všech možných jiných filmů či knih - ať jde o Okno do dvora, Maigreta či některé nové anglické filmy na podobné téma - např. Pařba. 

Jakub, závislý na pervitinu, se jednoho dne probudí z opojení a jaké je jeho překvapení - v domě jsou policisté! Poté, co zlikviduje své zásoby, zjistí, že o patro níž zemřela jeho největší láska Věrka. Nejspíš ji zabil a znásilnil drogový dealer Pexeso. Nebo možná jeho bratr, který nyní žije v Americe. Tak jak tak je čas sehnat pistoli a pomstít se. Posledních deset minut filmu nemíním prozrazovat, neb konečně dojde k nějakému zvratu v ději.

Co filmu chybí naprosto tragicky, je vnitřní tempo. Možná by si scénárista, střihač i režisér měli na toto téma přečíst knihu od jednoho z nejlepších současných scénáristů Jean-Clauda Carriéreho. Některé scény jsou zoufale dlouhé - kupř. hned ta úvodní, jiné zase ve srovnání s doslovností některých jiných příliš zkratkovité - jako příklad uveďme poslední "kontakt" Jakuba a Radka. To stejné platí o vtipech - když si místo čaje rodiče uvaří marihuanu (neviděli jsme to také už někde? Navíc uvařená marihuana ztrácí své účinky.) a jsou patřičně veselí, musela by scéna končit o půlminutu dřív, aby byla alespoň trošku vtipná. 

Povídáme-li si o vtipech - ano, jsou ve filmu. Snad nejzdařilejší je scéna, kdy si Jakub a Radek vyprávějí historky, co za trapasy se jim povedlo ve stavu rauše. Většina ostatních "vtipů" je vyčpělá nebo opět otřepaná: co třeba vlezlá sousedka s okurkovou pleťovou maskou? Nebo kamarád Radek, vygumovaný podobně jako postava v podání Jířího Macháčka v Samotářích? (Bohužel jen velmi velmi podobně).

Navíc nedejte na to, že již od začátku vypadá film jako komedie - ať úděsným hereckým přehráváním nebo pokusy o různá "ozvláštnění" (poznáte Pepu Nose v roli bezdomovce nebo Vladimíra Marka jako mafiána?). Ve skutečnosti by se film, pokud by měl pořádnou dramaturgii, lépe načasované dějové momenty a točil by jej jiný režisér, mohl zařadit mezi tragikomedie. Takto jde o jakýsi paskvil, kdy divák stále tápe, zda jde o komedii a zda si z něho tvůrci náhodou nestřílejí, aby v závěru zjistil, že všechno měl brát smrtelně vážně.

Na Šteindlerově režijním stylu je vidět, jak se zoufale snažil dostát své pověsti vtipného režiséra, ale jak se na něm na druhé straně podepsala velmi zoufale reklama. Vskutku, film se skládá povětšinou z třicetisekundových klišé, kdy největším reklamním záběrem je opětovné setkání Jakuba a Radka po vloupání se do zábavního podniku ZOO. Tvůrci reklam na Twist a Go mohou jen tiše závidět.

Přestože se nám snímek snaží celou dobu nakukat, že i přes svou závislost na pervitinu jsou Radek a Jakub vlastně dva prima kluci, vyzní závěrečný morální apel značně zoufale. Nejenže vůbec nesouzní s dosavadním dějem filmu, ale ani s jakž takž načrtnutou povahou obou kamarádů.

Možná jste si všimli, že v této recenzi již třikrát padlo slovo "zoufale". A to je - bohužel - celkový dojem z filmu kdysi tak talentovaného režiséra. 

[Jan Lipšanský, Tiscali - 27. 3. 2002]

Scénář a hudba: Martin Němec. Režie: Milan Šteindler. Kamera: Richard Řeřicha. Architekt: Radek Hanák. Kostýmy: Kateřina Coufalová. Střih: Jiří Brožek. Zvuk: Otto Chlpek, Radim Hladík jr. Hrají: Jan Dolanský (Jakub), Radek Kuchař (Radek), Vladimír Marek (Pexeso bratři), Michal Dočolomanský (Jakubův otec - dabuje František Němec), Sylva Legnerová (Jakubova matka), Zuzana Nvotová (Věra), Pepa Nos (bezdomovec), Jiří Schmitzer (muž na vozíku), Vítězslav Jandák (soused) a další. Barevný, 95 min. Dolby Digital EX. Distribuce v ČR: Bontonfilm. Premiéra v ČR: 27. 3. 2002.