Operace: Hacker
[Swordfish 2001]

John Travolta a Hugh Jackman jako dvě figurky ve spletité síti terorismu, rychlých aut a ještě rychlejších počítačů.

Na počátku filmu Operace: Hacker sedí dobře upravený muž se šíleným účesem, Gabriel Shear (John Travolta), v místnosti s několika posluchači a vypráví jim své názory na současnou kinematografii. V podstatě typické pseudointelektuálské plky. Ale protože se posluchači tváří velmi nervózně a kamera používá dramatické úhly záběru, je nám jasné, že se děje cosi velmi napínavého. Až film skončí, uvědomíte si, že celé to vyprávění vlastně nemělo žádný logický smysl. Ale bylo "cool". 
Krátce poté uvidíte výbuch uprostřed náměstí plného lidí. Je natočen jako jediný, nepřerušený, extrémně zpomalený třicetisekundový záběr. Lidé i auta jako by se zastavili ve vzduchu, zatímco kamera divoce krouží kolem, skrz stěny budov. Je to strašidelné, je to triumf trikové kinematografie, je to nádhernější než v Matrixu a není žádný logický důvod, proč je to natočeno zrovna takhle. Ale je to "cool". 

Pak se čas vrátí o mnoho dnů zpět a my začneme sledovat spletitý příběh, který vyvrcholil onou explozí. To, že víme, že na konci bude Travolta mluvící o filmech a velký výbuch, nemá vlastně žádný smysl, ale umožňuje nám to být v průběhu filmu více zmateni a je to celkem "cool". 

Stanley Jobson (Hugh Jackman, alias Wolverine z X-Men) je špičkový hacker, který se nechal vládou chytit při ilegální počítačové činnosti (takže vlastně není tak špičkový) a má nyní soudně zakázáno přiblížit se k počítači, natož ho používat. Kromě toho má Jobson malou dcerku, která žije u jeho bývalé manželky. Kromě toho má Jobson rezavý karavan uprostřed skládky, ve kterém žije. A zde ho navštíví půvabná slečna (Halle Berryová), která mu přišla přetlumočit zajímavou nabídku svého zaměstnavatele, pan Sheara. Věc se má tak: Dobře situovaný Shear je bývalý tajný agent, který je dnes v ilegalitě a bojuje proti mezinárodnímu terorismu na vlastní pěst, aniž by si dělal starosti s existujícími zákony. Aby získal další peníze na tento svůj boj, potřebuje se dostat k tajným kontům, na kterých jsou dlouhá léta ukryty peníze z ilegálních operací CIA. Aby se k těmto kontům dostal, potřebuje fyzický přístup k centrálnímu bankovnímu počítači a hackera schopného jako Jobson. Aby Jobsona přesvědčil ke spolupráci, nabídne mu dostatečnou odměnu na to, aby si mohl pořídit dostatečně dobrého advokáta, který by mu pomohl získat zpět jeho dcerku. Což je pro Jobsona dostatečně dobrý důvod k tomu, aby souhlasil. Aspoň tak jsem to pochopil já, ale nevylučuji, že to jiný divák pochopí jinak. V průběhu filmu pak dojde k mnoha radikálním zvratům, kdy není jasné, kdo je vlastně s kým, proti komu a proč. Ale dočkáme se honiček a přestřelek v ulicích měst (každý správný hacker s sebou ve svém fáru vozí protiraketovou střelu), výbuchů a zásadních odhalení, dále komplikujících už tak komplikovaný děj. Agent z oddělení pro potírání počítačové kriminality (Don Cheadle) všechno pozoruje zpovzdálí a netuší, co se děje. Divák, obávám se, také ne. Ale naštěstí o tom nemá čas přemýšlet, protože když už nevidí pořádnou akci a neslyší úderný soundtrack, můžeme se aspoň pokochat pohledem na holá ňadra Halle Berryové. Sice není vysvětleno, proč je vlastně Jobsonovi ukazuje, ale je to "cool". 

Svět filmu Operace: Hacker je svět, ve kterém se kvalita počítačů měří tím, kolik mají obrazovek, a kvalita hackera tím, za kolik sekund dokáže rozkódovat 128bitové RSA šifrování. Pokud nevíte, co je to 128bitové RSA šifrování, vůbec to nevadí. Pokud to náhodou víte, záhy vám dojde, že to evidentně nevěděl scenárista. Ale je to "cool", používat terminologii, která má něco společného se skutečností. 

Napínavé zvraty nakonec vyvrcholí absurdní honičkou, která odporuje zákonům pravděpodobnosti, fyziky a zdravého rozumu (jistý dopravní prostředek se v ní pohybuje výrazně odlišným způsobem, než je pro něj obvyklé), ale je to "cool", protože něco takového jsme opravdu ještě v žádném filmu neviděli. A pokud ano, nebylo to tak efektně natočeno. Režisér Dominic Sena (60 sekund) znovu dokazuje, že pokud dokonale zvládáte filmovou techniku, dá se na film koukat a docela dobře se bavit, i když scénář stojí za méně než starou bačkoru. 

Pokud budete k Operaci: Hacker přistupovat s předsevzetím, že o jejím ději nesmíte přemýšlet, pravděpodobně nebudete peněz za zakoupenou vstupenku litovat. Pokud ale začnete po posledním zásadním dějovém zvratu analyzovat (ne-li dokonce debatovat s přáteli), kdo na koho vlastně nakonec ušil největší boudu a hlavně - jak to proboha udělal?!? - dojdete nezbytně k závěru, že úplně největší boudu ušili tvůrci filmu na vás. 

P.S.: Ve Velké Británii byla Operace: Hacker stažena z kin jako reakce na tragické zářijové události v New Yorku. Netuším proč. Možná kvůli tomu efektnímu výbuchu nebo kvůli několika matným zmínkám o mezinárodním terorismu. A nebo to byl jenom reklamní tah. Ale "cool" to od distributora rozhodně nebylo.

František Fuka