Mravenec Z
[Antz 1998]

Z-4195 je mravenec, který má mnoho problémů. Trápí se tím, že matka ho nemá obzvlášť ráda ("je strašné být prostřední z pěti milionů dětí"), že otec ho nemá obzvlášť rád ("můj otec byl vlastně jen trubec"), že příroda ho taky neměla obzvlášť ráda a narodil se spíš jako střízlík, než svalovec ("nikdy jsem neuzvedl víc, než desetinásobek své váhy"), že jeho život probíhá přesně v předepsaných kolejích a on nemá možnost to nějak změnit, že ..., prostě se trápí. Leč nebude trvat příliš dlouho a náhoda (nebo spíš několik náhod, skoro bych řekl, že Z je neuvěřitelný klikař, protože takové množství šťastných náhod, které se mu v průběhu filmu přihodí, svědčí o tom, že minimálně Osud ho rozhodně má docela rád) mu dopomůže k mnoha příjemným věcem (namátkou jmenujme obdiv celého mraveniště, láska krásné princezny Baly, apod.)

Každé malé dítě u nás zná Ferdu Mravence (je možné, ale doufám, že to tak není, že současné malé děti už ho neznají, ale když jsem byl malý já, určitě ho znal každý). Dnes máme možnost podívat se, jak si příběhy "ze života hmyzu" představují Američané. Jejich pohled je výrazně méně idylický, než pohled Ondřeje Sekory, a mravenčí život v něm vypadá jako poměrně nesnesitelná věc (pokud se člověk, chci říct mravenec, nedokáže naučit smířit se úplně se vším). Na druhé straně je ovšem třeba uznat, že Z to dotáhne výrazně dále, než Ferda.

MravenecZ je v pořadí druhým filmem, který byl vytvořen kompletně pomocí počítačové animace (mám na mysli obraz, tak daleko, aby kompy obstarávaly všechno počínaje scénářem a konče zvukem, ještě nejsme). První film tohoto druhu byl výborný Příběh Hraček a je třeba podotknout, že MravenecZ mu nezůstává vůbec nic dlužen. Sympatické na těchto filmech je také to, že každý z nich využívá možnosti počítačů poněkud jiným způsobem. Nejkrásnější scény v MravencZi jsou ty, ve kterých se vyskytuje mnoho mravenců (a mnoho znamená fakt hodně, určitě jich tam je aspoň několik tisíc); nemůžu samozřejmě odpřisáhnout, že se všichni pohybují, ale jen ten pocit, že to tak _pravděpodobně_ je, je nesmírně povznášející a rád tomu věřím.

Dalším kladem filmu je herecké (tedy hlasové) obaszení. Bez nadsázky lze říct, že co hlas, to hvězda. Nemá smysl tady vypisovat všechny herce (podívejte se na patičku), za všechny chci jmenovat pouze výborného Woodyho Allena, jehož Z je stejně neodolatelný, jako ostatní Allenovi hrdinové. Za zmínku taky stojí, že tvůrci filmu se nechali inspirovat bezděčnými gesty herců při dabingu a některá z nich použili i později při animaci.

Snad největší pochvalu ze všech si však zaslouží autoři scénáře (Todd Alcott, Chris Weitz, Paul Weitz) a režiséři (Eric Darnell, Lawrence Guterman). Díky těmto lidem je MravenecZ skvělou zábavou nejen pro děti (ty by se možná mohly místy i nudit, protože slovní humor je většinou na takové úrovni, že se pobaví spíše dospělí), ale i dospělí (blbější větu už snad nevymyslím). Leč vizuálními gagy autoři také nešetřili a některé z nich jsou opravdu kouzelné. Příběh filmu není zrovna originální, Jak deprimovaný mravenec ke štěstí a princezně přišel, to jsme v kině již viděli mnohokrát, ale právě skutečnost, že lidská měřítka jsou aplikována na svět mravenců, způsobuje, že film ani přes značnou předvídatelnost děje nenudí.

Co dodat. Snad jen to, že pokud máte děti, vemte je za ruku a odveďte do kina, pokud je ještě nemáte, vemte tam toho, s kým byste je chtěli mít (ha,ha), a pokud nemáte ani nikoho takového, vypravte se MravencZe třeba sami. Rozhodně toho nebudete litovat. A ti, kterým se líbil Příběh hraček, ti to mají téměř jako vlasteneckou povinnost.

Ashley

AntZ; USA 1998, 87 min.; Režie: Eric Darnell, Lawrence Guterman; Scénář: Todd Alcott, Chris Weitz, Paul Weitz; Hudba: John Powell, Harry Gregson-Williams; Hrají: Jennifer Lopezová (Aztéka), Christopher Walken (Plukovník Řezáč), Woody Allen (Z-4195), Sylvester Stallone (Snovač), Gene Hackman (Generál Kusadlo), Anne Bancroftová (Královna), Sharon Stoneová (Bala).