Monty Python a Svatý grál
[Monty Python and the Holy Grail 1975]

Jak daleko doletí naložená africká vlaštovka? A jak daleko její evropská příbuzná? Může strašlivá krvelačná obluda vypadat jako neškodný králík? Lze pouhým vážením odhalit čarodějnici? Může být znalost vaší oblíbené barvy otázkou života a smrti? Jak se používá Svatý granát?

A tohle je jen malá část absurdních problémů, s nimiž se musel legendární král Artuš vyrovnávat téměř dennodenně. Přesně tak, ten Artuš, jemuž Jezerní paní podala bájný meč Excalibur a jehož rytíři Kulatého stolu hledali Svatý grál. Jeho notoricky známý příběh tvoří jeden z důležitých pilířů anglosaské kultury, v nejrůznějších obměnách se vyskytuje v knižní i filmové podobě, přičemž jednu z nejgeniálnějších verzí a nejspíš nejlegračnější má na svědomí humoristická skupina Monty Python. 

Kdo viděl alespoň některé epizody jejich televizního seriálu Monty Python´s Flying Circus, vyznačující se rozkošatělým smyslem pro absurdní humor a ochotou dělat si srandu z čehokoliv, asi tuší, že v jejich podání dostala úctyhodná legenda pořádně na frak. Taky že ano. 

Pravda, některé základní rysy artušovské pověsti zůstaly shodné, ale jinak se jedná o dílko skrznaskrz pythonovské (myslím, že už se to dá brát jako terminus technicus) od báječně ujetých dialogů přes pošukální postavy až k recesistickým vstupům do děje. Chrabří hrdinové se na svých poutích musí potýkat s trojhlavým obrem, strašlivými rytíři říkajícími Ňy, zabijáckým králíkem a totálně prudícími Francouzi. Občas se jim sice naskytne příležitost si strastiplný quest trochu zpříjemnit, jako když se například ctnostný Galahad octne v klášteře plném nadržených mladých jeptišek, ovšem neodkladná povinnost je nakonec stejně vytáhne na další cestu. Děj je vlastně sled výborných scének, z nichž drtivá většina je prudce zábavná. Například v mé oblíbené epizodce chrabrý Lancelot omylem brutálně zmasakruje asi polovinu svatebních hostí, vesměs nevinných lidí včetně žen a pak se neodolataleně suše omluví. Podobných vypečených scén je tu ještě celá řada. Monty Pythoni se, jak se to později stalo v jejich filmech zvykem, objevili v celé řadě nejrůznějších rolí. Terryho Jonese opět neminula ženská postava, Terry Gilliam se moc výrazně neprojevoval a John Cleese byl v roli přísného Lancelota přímo okouzlující. 

Křivka zábavnosti se samozřejmě pohybuje velmi vysoko a má setrvale neklesající tendenci. Některé stupňované vtípky jako třeba ten s vlaštovkami jsou už téměř smrtící. Fanoušky Monty Pythonů by také měla potěšit zpráva, že titulky dělal stejně jako u jejich skečů z "Létajícího cirkusu" Petr Palouš, což dozajista značí dobrou úroveň. Některé památné hlášky se tak trochu změnily, pokud se alespoň dobře pamatuji na verzi, jež šla u nás v televizi, ale jinak jsou titulky tradičně výborné. 

Nápad uvést Svatý grál do kin je bezesporu vynikající, a lze jen doufat, že nezůstane pouze u něj. Fenomén Monty Python má myslím u nás dost slušnou popularitu na to, aby například Život Briana nebo Smysl života patřily k velmi navštěvovaným filmům. A teď už byste samozřejmě měli přestat číst a co nejrychleji vyrazit někam, kde Svatý grál dávají. Sice takových míst nebude mnoho, ale určitě se vám to vyplatí. 

Hogden

Monty Python and the Holy Grail;Velká Británie 1975, 89 min.;Režie: Terry Gilliam, Terry Jones;Scénář: Monty Python;Kamera: Terry Bedford;Hudba: De Wolfe, Neil Innes; Hrají: John Cleese (Sir Launcelot a další), Michael Palin (Sir Galahad a další), Terry Gilliam (stařec ze 24. a Patsy), Neil Innes (Minstrel a další), Graham Chapman (král Artuš a další), Eric Idle (Sir Robin a další), Terry Jones (Sir Bedevere a další), Connie Boothová (čarodějnice).