Moulin Rouge
[Moulin Rouge! 2001]

"There was a boy... a very strange and gentle boy..."

Píše se rok 1899 a do poetického města Paříže přichází mladý básník Christian (Ewan McGregor) s naivním úsměvem na rtech, spoustou ideálů v srdci a obrovskou touhou psát, hlavně o lásce. Záhy se ocitá na Montmartru a díky malé náhodě se stává součástí party bohémů v čele s francouzským malířem Toulouse-Lautrecem (John Leguizamo), která se vehementně snaží uplatnit na poli divadelním. Poté, co tuto nepočetnou skupinku oslní Christian svým pisatelským talentem, rozhodnou se její členové mladíka plně podpořit a navíc získat pro jeho novou hru hvězdu hvězd, krásnou a všemi obletovanou kurtizánu Satine (Nicole Kidmanová).

A tak je nezkažený a bezelstný Christian vehnán přímo do jámy lvové, do pověstného nočního klubu Moulin Rouge zahaleného oparem zkaženosti, sexu, drog a kankánu, aby svou nevinnou tvářičkou a pohotovým jazykem přesvědčil zkušenou Satine, že právě jeho dramatický kus je pro ni ten nejlepší a udělá z ní skutečnou umělkyni. Hned při prvním setkání se však přesně naplánovaná akce poněkud zvrtne, Christian si poplete pojmy, a místo aby přemlouval tu božskou dívku, stojící před ním v celé své nádheře, že tahle hra je pro ni ta jediná pravá, začne jí zpívat a vysvětlovat, že jediný pravý je pro ni on sám. A rázem, zcela nečekaně je tu láska jako trám a prkna, znamenající svět se odsouvají kdo ví kam...

Sladkobolný příběh nového filmu australského režiséra Baze Luhrmanna je od samého počátku lehce čitelný a průhledný jako celofán. Každému divákovi musí být okamžitě jasné, že Christian se bláznivě zamiluje do protřelé kurtizány, a že ona na tom bude naprosto stejně, ovšem prohnilé prostředí, v němž dívka zabředla, bude jejich vřelému citu jen těžko schůdnou překážkou. Navíc, už když se na scéně poprvé objeví muži zbožňovaná Satine, dá Luhrmann jasně na srozuměnou, že největší problém se ukrývá ještě někde jinde a už v tomto okamžiku je patrné, že celá tahle čistá a vzletná láska nemůže dobře skončit.

Luhrmann je obdivuhodný tím, jak si na nic nehraje, nic nezakrývá, a jelikož je mu naprosto jasné, jak snadno prokouknutelný jeho příběh je, dává to všem nepokrytě najevo a vydává se, podobně jako vysokohorský turista, přesně a poslušně po označených a osvědčených cestičkách melodramatického žánru. Nemá totiž vůbec v plánu obsahem svého díla kohokoli překvapit, nebo dokonce šokovat, chce si s ním jen trochu pohrát a vtipně využít všechna klišé, což se mu beze zbytku daří. Navíc ví, jak udržet pozornost publika, a tak, zcela po svém, skutečné překvapení neuschová dovnitř balíčku v podobě kupříkladu neočekávané pointy, ale naservíruje ho hned na povrchu, v troufale dráždivém zaobalení filmu.

Moulin Rouge je totiž především dokonalým gejzírem plným ostrých barev, jímavých i bouřlivých tónů, zrychlených pohybů a výtvarných kudrlinek. Je divokou jízdou, z níž se nedá jen tak vyskočit. Svůj osobitý režijní styl, který začal uplatňovat už v Tanci v srdci a v Romeovi a Julii, tady dovádí Baz Luhrmann k vrcholu. Nebojí se využívat rychlých, klipových střihů, aby dosáhl co největší dynamičnosti, nebojí se vytvořit až kýčovitě barevný svět a do něho odvážně umístit třeba i Měsíc slovutného filmaře George Méliése (z Cesty na Měsíc, 1902), ať si kritičtí páprdové smlsnou a ženou ho za tu nesmyslnou hříčku na nůž.

A v tom to celé je. Luhrmannův nejnovější film je svou formou doslova provokativní, balancuje na hranici kýče, a jelikož v každém člověku je ona hranice kýčovitosti jiná, záleží na každém z nás, zdali režisérova pravidla přijme a bude s ním tuhle zběsilou hru hrát, nebo raději odstoupí. Proto je také pro Moulin Rouge typické, že buď se u lidí setkává s bezmezným nadšením, nebo naopak s obrovským znechucením. Ale, ať už tak či onak, je zřejmé, že tohle dílo stojí za to vidět už pro jeho nespornou originalitu.

A nejen vidět, ale i slyšet. Ač jsem se o tom dosud nezmínila, Moulin Rouge je muzikál jako vyšitý, navíc využívající již známé písně z překvapivě různorodých soudků. Tak si vedle sebe můžete vychutnat například songy Davida Bowieho, Queenu, U2 nebo Eltona Johna a Madonny. Tvůrci si navíc s hudbou maximálně vyhráli a často do jedné písně vtipně pospojovali spoustu známých motivů z písní několika, což byla trefa do černého a dobrý důvod pro to, aby se filmové sály otřásaly salvami upřímného, diváckého smíchu. Další trefou do černého je pak herecké obsazení, zejména typově přesná ústřední dvojice v podání Ewana McGregora a Nicole Kidmanové. Říct o nich, že své party zvládli herecky naprosto skvěle, je v tomto případě málo, protože McGregor i Kidmanová si vedou velmi dobře i ve chvílích, kdy jsou nuceni přimět své, zpěvu neuvyklé hlasy notovat předepsané songy. A ty se pak, pro někoho možná překvapivě, v jejich podání moc příjemně poslouchají...

Baz Luhrmann tu zkrátka vytvořil svět téměř pohádkový, plný barev, pronikavých melodií, lásky a fantazie... a vytvořil ho pro nás, pro diváky. Tak proč neodhodit cynismus, konzervativnost, předsudky a upjatost, neponořit se do tohoto světa a nenechat se unášet místy humorným, místy jímavým příběhem o jedné velké lásce...

"This is the story about love... to the woman I loved... is... dead..."

Gábina

Moulin Rouge!; USA 2001, 127 min.; Režie: Baz Luhrmann; Scénář: Baz Luhrmann, Craig Pearce; Kamera: Donald McAlpine; Hudba: Craig Armstrong; Hrají: Nicole Kidmanová (Satine), Ewan McGregor (Christian), John Leguizamo (Henri de Toulouse Lautrec), Jim Broadbent (Zidler), Richard Roxburgh (Vévoda z Monroth).