Mlčení jehňátek
[The Silence of the Lambs 1991]

Pomyslné království filmových masových vrahů má velice početné a pestré složení. Snad nejběžnějším druhem je primitivní sadista, jenž se výjimečně může blýsknout originální metodou odpravování svých bližních (Carl Stargher z Cely), trochu speciálnější typ představuje fanatik posedlý vyšším posláním (John Doe pranýřující Sedm smrtelných hříchů) a nebo třeba navenek naprosto normální a slušný občan, úspěšně skrývající svého neobvyklého koníčka (Patrick Bateman rozjíždějící Americké Psycho). Prakticky co jedinec, to odlišná osobnost, pohnutka a metoda. A jako každá správná říše, má i tato, byť velice bizarní, svého panovníka, krále oděného majestátem čiré hrůzy a s auroelou absolutního zla kolem charismatické tváře. Na svůj trůn dosedl v roce 1991 a jmenuje se Hannibal Lecter.

Na svět ho přivedl ve svém románu Thomas Harris, jehož zajímavou premisu později zpracoval scenárista Ted Tally. Na první pohled sice dr. Hannibal Lecter pouze radí hlavní hrdince, jak dopadnout jiného bestiálního vraha, ovšem jeho postava svou propracovaností a hloubkou hravě přebíjí všechny ostatní. V úvodu se dozvíme, že FBI usilovně pátrá po neznámém psychopatovi, nazývaném Buffalo Bill, který unáší mladé dívky a stahuje jim kůži. Všechno úsilí vyšetřovatelů zatím vychází naprázdno, ovšem na případu se usilovně pracuje, neboť poslední potenciální obětí je dcera senátorky Ruth Martinové. Agent FBI Jack Crawford (Scott Glenn), věren teorii, že vyšinutému zločinci může nejlépe porozumět jiný psychopat, pověří mladou kolegyni Clarice Starlingovou (Jodie Fosterová), aby se pokusila přimět ke spolupráci dr. Hannibala Lectera (Anthony Hopkins). Tato temná legenda kriminalistiky, nazývaná Hannibal Kanibal podle svého zvyku pojídat své oběti, je již několik let bezpečně uzavřená ve věznici s nejpřísnější ostrahou. Jednání s ním je však vysoce komplikované, neboť Lecter sám patří ke špičkovým psychiatrům, jeho inteligence ho řadí vysoko nad spodní hranici geniality a ke svým vyšetřovatelům zatím zachovává napůl výsměšný a napůl neproniknutelný postoj.

Toho všeho si je Crawford samozřejmě dobře vědom, proto také za Lecterem neposílá vychytralé praktiky, ale mladou dívku, která je sice velice bystrá a výkonná, zároveň ale také prosta všech špinavostí a postranních úmyslů. Jeho záměr se také vydaří, Lecter sice nepřistoupí na plnou spolupráci, ovšem je evidentně zaujat jak situací, tak i Clarice samotnou. Nakonec se přeci jen uvolí agentce pomoci, ovšem jejich komunikace se odehrává zcela podle jeho scénáře a pokaždé důkladně prověří veškeré Clariciny schopnosti. Tu výjimečná Lecterova osobnost stejným dílem fascinuje i děsí a těžko říct, jestli jí víc vadí to, co se brilantní psychiatr dozvídá o ní, nebo to, co se dozvídá ona o něm. Lecter totiž úspěšně odložil jakékoliv morální zásady, řídí se pouze svými zvrhlými rozmary a k tomu všemu oplývá přímo ďábelským charismatem. Jakoby pro něj lidská duše neskrývala žádné tajemství, neuvěřitelně snadno dokáže vystihnout klíčové charakteristiky jedince, s nímž jedná, a díky tomu pak může prakticky s kýmkoliv velice rafinovaně manipulovat. Pohrává si i s Clarice, ovšem drží se přitom jistých pravidel, takže se dívka přece jen dostává pomalu kupředu. Zároveň ale pro něj tato situace kromě vítaného rozptýlení znamená možná i jedinou šanci, jak si zlepšit své v současnosti velice omezené životní podmínky. Claricini nadřízení ovšem ve skutečnosti odmítají polevit v dozoru nad jedním z nejnebezpečnějších zločinců v dějinách lidstva.

Paralelně s tím se občas příběh přenese k hledanému vrahovi a jeho oběti. Tento odskok k přímočarému a aktuálnímu zlu znamená pro diváka v porovnání se znepokojující osobností Hannibala Lectera paradoxně jisté odlehčení. Ovšem jedná se pouze o přechodný okamžik, neboť režisér Jonathan Demme (Filadelfie) své řemeslo ovládá skutečně suverénně a brzy začne uvolněné nervy zase napínat na skřipec děsu. Posléze děj dospěje až k začátku rozuzlení: Lecter si vybojuje převoz do mírnější věznice, za odměnu nasměruje policii na snadno sledovatelnou stopu. Clarice ovšem tuší, že ve skutečnosti jde jen o další Hannibalovu hru a několik jeho poznámek ji v tom jenom utvrdí. Sama se tedy vydává do terénu pátrat za vrahem na vlastní pěst, neboť doba, po níž Buffalo Bill obvykle nechává své oběti živé, se již blíží ke svému závěru. Hra ovšem pokračuje i pro démonického kanibala, který má, jako vždy, v zásobě pár nepředvídaných tahů.

Zmiňoval-li jsem kvalitní scénář i zkušenou ruku režiséra, pak nyní musím naplno říci, že pravými hrdiny filmu oceněného pěti Oscary (nejlepší film, scénář, oba hlavní herci a režisér), je ústřední herecké duo Anthony Hopkins (Nixon, Seznamte se, Joe Black) a Jodie Fosterová (Nell, Taxikář). Neuvěřitelně tvárný herecký chameleon Hopkins rozehrál svůj part s neuvěřitelnou brilancí - několika větami pronesenými tichým kultivovaným hlasem dokáže evokovat hrůzu mnohem bezprostřednější než dvacet maníků brodící se po kolena krví a vnitřnostmi. Jeho postavě nejenomže věříte všechnu zvrhlost a vyšinutost, zároveň ale vnímáte její temné kouzlo, pro níž ji nedokážete jen tak šmahem odsoudit. Zkrátka, Hopkins se vám dokáže dostat pod kůži stejně jako Lecter Clarice. Její představitelce Jodie Fosterové zase musíte stoprocentně fandit, neboť přes svou cílevědomost a tvrdost představuje ostrůvek čistoty ve světě více či méně pokřivených charakterů, manipulátorů a bezohledných obětí. Úloha Fosterové nebyla vůbec jednoduchá - přestože Hannibal má v jejich vztahu zdánlivě naprostou převahu, bez schopné protihráčky by jeho působivost zdaleka nedosahovala tak drtivého účinku. Na Clarice je nádherně vidět, jaké peklo pro ni znamená každý kontakt s Lecterem a jak musí pokaždé sbírat všechny síly, aby se odvážila projít duševní stokou, kterou před ní psychiatr nenásilně otevírá.

Po mnoha stránkách výjimečně povedený snímek má i drobné mušky. Například po všem výtečném rafinovaně budovaném napětí, jež je založeno prakticky jen na náznacích a dialozích, působí akční finále dojmem trochu násilného přeřazení do filmu nižší kategorie. Nebo se vám možná stane, že když si budete po čase přehrávat nejlepší scény, nepřijdou vám Lecterovy schopnost zas až tolik úžasné. Ovšem zaručuji vám, že při sledování snímku vás bude mít onen sympatický kanibal plně v hrsti a to tak, že naprosto totálně.

P.S. Určitá ďábelskost se zřejmě skrývá i v samotném Anthony Hopkinsovi. Traduje se historka, že si zašel do jednoho londýnského kina na premiéru Mlčení jehňátek a v jedné dramatické chvíli se zlehka naklonil k sousedovi a nefalšovaným hlasem Hannibala Lectera se ho otázal, jak se mu film líbí. Nevím sice, jestli je to pravda, zato ale nemám pochyby, že osobně bych v dané chvíli udržel svěrače jen stěží. 

Hogden

The Silence of the Lambs; USA 1991, 118 min.; Režie: Jonathan Demme; Scénář: Thomas Harris (román), Ted Tally; Kamera: Tak Fujimoto; Hudba: Howard Shore; Hrají: Anthony Hopkins (Dr. Hannibal Lecter), Jodie Fosterová (Clarice Starlingová), Ted Levine (Jame "Buffalo Bill" Gumb), Brooke Smithová (Catherine Martinová), Scott Glenn (Jack Crawford), Diane Bakerová (senátorka Ruth Martinová), Anthony Heald (Dr. Frederick Chilton).