Muži v černém
[Men In Black 1997]

Patnáct tisíc. Poměrně nezajímavé číslo. Budeme-li chtít, můžeme ho ovšem oživit konstatováním, že patnáct tisíc je přibližně 0,006 procenta součtu registrovaných Američanů. Nebo 0,05 procenta součtu černých Američamů. Nebo 116,58 procenta součtu mozkových buněk všech Američanů. A taky má tohle zdánlivě nudné číslo hodnotu sta procent mimozemšťanů na celé Zemi. Sami jistě uznáte, že taková záplava někdy slizských a otykadlených, jindy dokonale zamaskovaných návštěvníků se prostě nemůže nechat jen tak poflakovat ulicemi. Zavrhneme-li ovšem poněkud nepohostinné klece a rezervace, zůstává nám jen možnost volného pohybu a nenápadného sledování. Bingo. Pokud chcete tedy zjistit, kdože z Vašeho okolí si na svůj kaviár vezdejší vydělává odchytem E. T.-ů, Starmanů, Mondoshivanů, Predátorů a Kokršpanělů (cože? vy to nevíte? no fofrem s Punťou do klece!), stačí pozorně sledovat jak se kolemjdoucí oblékají. Kdo má černé sáčko, černé kalhoty, černé boty, černou kravatu, černé brýle a bílou košili, je Váš člověk. Jistá pravěpodobnost odchylky tu ale samozřejmě je, takže dotyčné raději nezkoušejte oslovit, poněvadž byste mohli uvést do nepříjemných rozpaků tlupu pozůstalých, oplakávajících nebožku babičku Agátu. Spokojte se s vědomím, že VÍTE. Muži v černém jsou tu a chrání nás. No necítíte se hned bezpečnějí?

Ufoni jsou v našich kinech stálými a vítanými hosty. Naposledy jsme tu měli komiksově legrační Pátý element a hned příští měsíc všichni půjdeme na podmanivě dokumentární Contact. Muže v černém předcházela pravděpodobně nejgigantičtější propagace, jakou naše zemička v případě kinofilmu kdy spatřila. Otázkou dne tedy je, zda si slogany jako "pokud chodíte do kina alespoň jednou do roka, musíte vidět Muže v černém," zaslouží. Mou odpovědí je kategoricky řízné NE. Chudák nadržený dívák místo očekávané lahůdky čelně narazí na tuhle "jen" lehoučce nadprůměrnou zábavu. A je to škoda, protože námět Mužů v černém skýtal nepřeberně možností, jak s ním zručně naložit. Ovšem scénárista jako by se snad zbaběle zalekl širokého manévrovacího prostoru a klaustrofobicky vymodeloval standardní, negradující, nenápaditý a okatě konvenční scénář plný vetchých klišé a průměrných gagů. Naštěstí pro miliony nás diváků se ho pak ale chopili skuteční profesionálové. V režii černohumorného specialisty Barryho Sonnenfelda (Adamsovy rodiny, Chyťte ho!) se tak naši dva hrdinové (suchar Tommy Lee Jones a zelenáč Will Smith) mohou prohánět báječnými dekoracemi a vesele konverzovat s výborně naanimovanými ufony. Vy je můžete sledovat skrze kvalitní kameru a poslouchat příjemně padnoucí hudbu. I když je ovšem forma jaksepatří precizní, odfláknutý obsah suplovat na sto procent prostě nemůže. Důkazem je už to, že Muži v černém neobsahují žádné ohromující a na zklasičtění aspirující scény, ani bránicedevastující gagy, tj. prvky, které každá správná ufounská nebo nadpřirozená komedie bez debat musí mít, aby se stala symbolem filmu (vždyť kdo si nevzpomene třeba na cukrového panáka Gozera z Krotitelů duchů a zběsilé hláškování před i po jeho zjevení).

Potřebnou dávku diváckosti přidávají Mužům v černém strmě katapultovaná superhvězda Will Smith i kamenný tvrďák Tommy Lee Jones. Na pozadí vykukuje "Ďábelská svůdkyně" Linda Fiorentinová jako patoložka se zřejmou zálibou ve své práci (a hláškou "Nesnášim živý.") a věčně druhořadý Vincent D'Onofrio jako lidská podoba bídáckého brouka Edgara.

Aby tedy nedošlo k nedorozumění - Muži v černém rozhodně nejsou špatný film. Jen je kolem nich trochu moc povyku a výsledek může leckterého důvěřivce hluboce zklamat. Pokud ale máte chuť na nadprůměrnou akční ufonskou komedii s pořádným rancem nadsázky, můžete si na ně bez obav zaskočit. A ani nemusíte být oblečeni... však víte jak.

Niro

Men In Black;USA 1997Režie: Barry Sonnenfeld;Scénář: Ed Solomon, Lovella Cunninghama (comics);Kamera: Don Peterman;Hudba: Danny Elfmann; Hrají: Tommy Lee Jones (K), Will Smith (J), Linda Fiorentinová (Laurel), Vincent D'Onofrio (Edgar).