Mexičan
[The Mexican 2001]

Však to znáte. Vstanete, opaříte se čajem, v koupelně vám upadne mýdlo, uklouznete po něm, vstanete, uklouznete podruhé, vzteky praštíte do zdi, zlomíte si prst, cestou do nemocnice vám vběhne před auto pes, a jak se mu vyhýbáte, srazíte cyklistu; chcete ujet z místa činu, ale dojde vám benzin, vystoupíte, uklouznete po lejnu onoho psiska, které se vám opodál směje do očí, zlomíte si nohu. Sednete si a čekáte, kdy přiletí kobylky. Říká se tomu den blbec a Jerry Welbach (Brad Pitt) má takové všechny. Před pěti lety se tomuhle chodícímu důkazu o funkčnosti Murphyho zákonů podařilo nabourat auto mocnému mafiánovi Margolesovi, v jehož kufru se právě náhodou převaloval jakýsi nešťastník. Margoles tudíž putoval na pět let do vězení a Jerry si mohl vybrat - buď půjde pod kytičky, nebo bude během těch pěti let pro gangstery odpracovávat svou vinu. 
Pět let uplynulo a Jerry dostal poslední úkol. Jet do Mexika a vrátit se zpět se starobylou (údajně prokletou) pistolí nevyčíslitelné hodnoty, zvanou Mexičan. Musel jej chtě nechtě přijmout, byť dobře tušil, co jej čeká doma. Přítelkyně Samantha (Julia Robertsová) byla vzteky bez sebe. Vždyť přece ten nedávný "poslední" kšeft měl být dočista poslední! Jenže Jerry ho samozřejmě (za vydatné Samanthiny asistence) podělal, a když to teď odmítne napravit, má utrum. Samantha odmítá poslouchat, vynadá mu do sobců a rozejde se s ním... 

Získat Mexičana je překvapivě snadné, ale samozřejmě se to nakonec neobejde bez průšvihu. Čerstvá mrtvola chladnoucí v autě je malér číslo jedna, krádež auta i s Mexičanem v přihrádce je číslo dva. Jerrymu nezbývá než se vydat na putování napříč Mexikem, během kterého jej čeká ještě mnoho a mnoho dalších čísel. 

Samantha se mezitím na vlastní pěst vydává do vysněného Las Vegas, ale její cestu brzy zkříží dva konkurenční zabijáci. Ten, který setkání přežije a přinutí Samanthu k nedobrovolnému výletu, se jmenuje Leroy (James Gandolfini), pracuje pro Jerryho šéfa a jeho úkolem je držet nešťastnici jako rukojmí, potažmo záruku toho, že její přítel nevezme roha, ale poctivě se s Mexičanem vrátí. Leroy ale není "učebnicový" vrah. Po cestě se svou kořistí zapřede rozhovor, oba se vzájemně pustí do rozboru svých zkrachovalých vztahů, a jak Samantha poznamená, její únosce je "na chladnokrevnýho vraha zatraceně senzitivní." Když se pak při zastávce v motorestu jeho pohled významně protne s pohledem muže u baru, Samantha z něj vypáčí přiznání, že je homosexuál, a jejich vztah se pomalu začíná ubírat vstříc přátelství. 

Nic to ovšem nemění na faktu, že se všichni (plus minus) nakonec musejí setkat v Mexiku, získat Mexičana, přežít a zjistit, co všechno dokáže překonat pravá láska... 

Mexičan měl původně být malý, nezávislý, nízkorozpočtový a s neznámými herci. Nakonec ale zaujal Julii Robertsovou a Brada Pitta, kteří spolu už dlouho chtěli pracovat a viděli ve scénáři tu správnou látku. Není těžké uhádnout proč. Na papíře to všechno určitě vypadalo slibně. Bizarní mix love story, černé komedie a gangsterky s exoticky mexickými podtóny nenabízel málo. Ale ouvej! Realizace měla být promyšlenější a technicky razantnější. Režisér Verbinski se až příliš drží na uzdě, šetří nápady a nedává filmu žádnou výrazovou osobitost. Nemluvě o tom, že by bylo záhodno, kdyby trošku zadupal na loudavého střihače a donutil kameramana, aby z mexických exteriérů vyždímal mnohem, víc nemluvě. Filmu zkrátka chybí jiskra. Nejen ta mezi dvěma hlavními hvězdami, kterým ani na chvilku nezbaštíme, že jsou osudově zamilovaní (a navíc fungují mnohem lépe každý sám než ve společných scénách), čímž je oslabena romantická rovina, ale především humoru i dramatickým scénám chybějí ostřejší hrany. Jako by se režisér Verbinski (Hon na myš) spoléhal jen na atmosféru a auru svých hvězd. Ani jedno z toho bohužel příliš nezabírá. Což neznamená, že by herci nebyli standardně dobří, ale jejich role by mohly být obsazeny tucty jiných, podstatně méně známých tváří a prakticky nic by se nezměnilo. 

Pitt jde coby ťulpas Jerry proti svému image a docela mu to vychází. Díky tomu, jaký je sympaťák, jsme schopni Jerrymu fandit a držet palce i přesto, že jasně vidíme, kde si zadělává na další malér a můžeme komentáře ve stylu "ten je blbej" pronášet s úsměvem. Robertsová oproti tomu často balancuje na hraně lehce nesympatické hysterie, nicméně její charizma nakonec začne zářit jako Černobyl ve chvílích, kdy se film zaměří na Samanthu a Leroye. James Gandolfini totiž, ač nejméně hvězdný z trojice, vytvořil suverénně nejzajímavější postavu snímku. Jeho souznění s Robertsovou funguje výtečně a jejich nejlepší scény jsou o třídu výš než zbytek filmu. 

Ani Gandolfini ale nedokáže potlačit smutnou skutečnost, že se toho vlastně většinou ani moc neděje. Inu a pak přijde poslední zhruba čtvrtina filmu, kdy scenárista nejprve plivne do očí našim sympatiím vůči určité postavě a se zbytkem filmu to už jde od desíti k pěti. Dočkáme se několika nepříliš smysluplných dějových zvratů a rozbřednutí už tak nepříliš sevřeného děje do matného patvaru, díky čemuž získáme pocit, že je film minimálně o půlhodinu delší, než doopravdy je. To, co mohlo být netradiční černou komedií, se tak stává jen ambiciózní, hvězdně obsazenou, solidně zahranou, leč stále jen... nudou.

Ondřej Vosmík