Matrix
[The Matrix 1999]

Matrix je tu. Jeden z nejnetrpělivěji očekávaných filmů tohoto roku přišel do našich kin. Než došel od americké premiéry až k té naší české, stačil vydělat slušné peníze a spoustu diváků zaujmout natolik, že si získal atribut "kultovní". Na internetu se o Matrixu a všem, co s ním souvisí, vedou vášnivé diskuse a když miliony jejich účastníků odejdou od počítače, objeví se po několika minutách na monitoru vodopády zeleného číselného kódu. Již čtyři měsíce po světové premiéře se tak tento snímek stal výjimečným fenoménem a s trochou nadsázky i jedním ze symbolů končícího tisíciletí. 

atrix vypráví o  Thomasu Andersonovi a jeho cestě k úloze Mesiáše lidstva, které má zachránit před zotročením gigantickým superpočítačem. Anderson přes den pracuje jako programátor pro prestižní počítačovou firmu, v noci surfuje kyberprostorem jako elitní hacker s pseudonymem Neo. Někde v hloubi duše má pevně zakořeněnu myšlenku, že "je něco shnilého ve státě dánském". Zatím absolutně netuší, co to může být. Jediné, co tuší, je, že klíč k  tomuto neodbytnému mystériu by mohl mít ještě elitnější hacker a globálně hledaný kyberterorista, objevující se tu a tam v síti jako Morpheus. Neo se  snaží Morphea nalézt, ale jelikož to není jen tak někdo, kontakt se  uskuteční až v okamžiku, kdy Morpheus zjistí, že Neo je pro něj nejspíš tím nejcennějším člověkem ve vesmíru. V té chvíli stále ještě neví, jak hluboko vede králičí nora, ale jelikož se kolem něj začnou rojit chlápci, kteří vypadají jako ukrutně tajní agenti a kteří si zahrají v čemsi, co se  jeví jako strašidelný sen, začíná mu výše zmíněná hniloba velmi nevábně zapáchat. Následně se zdánlivě tváří v tvář setká s Morpheem, jenž mu dává na výběr mezi modrou a červenou pilulkou. První znamená návrat do známého světa bez vzpomínky na setkání a druhá exkurzi po králičí noře s průvodcem a odborným výkladem. Neo volí červenou a začínají se dít prapodivné věci. 

Neo se probudí v postapokalypticky vypadajícím světě na palubě dopravního prostředku jménem Nabuchodonozor a je mu odhalena realita: dodnes žil ve virtuálním světě, počítačové simulaci jménem Matrix, generované superpočítačem. Fyzicky přežívají lidské bytosti v kójích plých slizu a superpočítač, jemuž slouží jako zdroj energie, jim do mozku sype hromady elektrických impulsů, které vytvářejí skutečnost. Jak už to tak bývá, hrstka rebelů zůstává nepodrobena, jejich vědomí proniká do Matrixu, kde provádějí záškodnické akce. Agenti, s kterými se Neo již seznámil, jsou něco jako antivirové programy určené k jejich likvidaci. Povstalci potřebují jediné: vůdce, který by uměl změnit pravidla Matrixu, v přímém souboji porazit agenty a dát rozhodný povel k vyvedení lidstva z područí strojů. Tím Vyvoleným je Neo, to on má být strůjcem vítězství ducha nad hmotou.

Matrix samozřejmě není dokonalým filmem, ačkoli se kolem něj bleskurychle vyvinul monstrózní kult a ačkoli má vesměs velmi kladné recenze. Vytknout se mu toho ovšem mnoho nedá. Scénář je až na slabé rozuzlení jedné "kritické" situace a  další jedno nebo dvě poněkud slabší místečka vychytaná komplikovanost sama. To, co se na první pohled jeví jako logické nekonzistence, se dá bleskurychle smést ze stolu nějakou vychytralou interpretací, která však nikdy není nezdravě vykonstruovaná či kostrbatá. Určitě se také někomu nemusí zdát způsob, jímž rebelové pomocí telefonních linek pronikají a  utíkají z Matrixu či jiné "neuvěřitelné" věci, pak ale vězme, že už Arthur C. Clarke pravil, že "jakákoli dostatečně vyspělá technologie je k  nerozeznání od magie". A jelikož nemáme Matrix, abychom mohli experimentovat s telefonními budkami, je potřeba to tvůrcům sežrat. A  věřte, že většinu z vás to nebude stát příliš přemáhání. 

Matrix je téměř bezchybným i co se týká propracovanosti postav a hereckého ztvárnění. U  každého klaďase i záporáka lze bez potíží vysledovat motivace jednotlivých činů, každému z nich rozumíme a za daných okolností by nám nečinilo zvláštní problém jednat jednoduše tak, jak jednají oni, čímž se rozostřuje původně černobílé vidění světa. Laurence Fishburne jako Morpheus a Keanu Reeves jako Neo jsou výborní a, ač to ani u jednoho na Oscara asi stoprocentně nebude, Matrix bude v jejich filmografiích figurovat na  čelních místech, a to nejen kvůli komplexnímu úspěchu snímku jako celku. Pro Carrie-Anne Mossovou je Matrix prvním významnějším filmem (u nás jsme ji zatím mohli vidět snad jen v již podle názvu pochybném seriálu Modelky s.r.o.) a její nenápadná krása a dokonalost rysů tváře i křivek těla jí jistě přinese další slibné role. A kromě tohoto všeho: 

Matrix je audiovizuální bomba a to takového kalibru, že kdyby existoval přepočet na  bomby atomové, neměl by v žádném případě šanci ani arzenál všech jaderných velmocí světa dohromady. Ztvárnění degradace člověka na zdroj energie a  "hardwaru" počítače, na němž běží Matrix, je tak nesmírně působivé, že i  těm největším cynikům a misantropům by se jistě lidstva zželelo a šli by do boje za jeho osvobození. Akční scény jsou jedny z nejdynamičtějších a  zároveň nejrealističtěji vypadajících, jaké kdy byly natočeny. Téměř žádné ze střihů nevyvolávají dojem, že by měly maskovat jakousi nedokonalost či nevěrohodnost, ti lidé to prostě všechno dělají! Souboje muže proti muži, které v Matrixu lze vidět, by dle mého velmi skromného názoru měly sloužit jako definice standardu kung-fu. A hudba? K dynamickému filmu patří patří i dynamická hudba, tudíž uslyšíte Marylin Manson, The Prodigy, Ministry nebo Monster Magnet. Je třeba říci, že soundtrack jako samostatný celek není až na jednu dvě skladby nikterak výjimečný, nicméně ve spojení s  vizuálním vjemem se vám velice účinně zakousne do mozku. 

Matrix je ovšem také postmoderním dílem, stejně jako další kultovní snímky devadesátých let, Dvanáct opic Terryho Gilliama nebo Pulp Fiction Quentina Tarantina. I  v Matrixu najdeme postmoderní atributy jako jsou nejednotnost místa a  nejednotnost času. Nezáleží přece na tom, že jednou jsme v reálném světě a  jednou ve virtuální realitě, že jednou jsme v reálném čase a jednou v čase virtuálním, který není ničím jiným než systémovým časem superpočítače, protože pokud bude existovat něco jako Matrix, slova reálný a virtuální téměř ztrácejí svůj význam. I žánry jsou v Matrixu důkladně namixovány: na  jedné straně příběh vznešeného, téměř filosofického pátrání po "objektivní realitě" a její nalezení, na straně druhé ryze konzumní akční podívaná (což samo o sobě není nic degradujícího!). Někde mezi tímto a mnohým dalším lze najít na akční sci-fi neuvěřitelně silnou lovestory, která se v  nedbale maskovaných náznacích proplétá celým snímkem. Ještě za mnoho let pak budou vděčným námětem diskusí nejednoznačná vyznění některých scén a  mnohost výkladů některých motivů tak, jako se dodnes diskutuje o tom, zda byl Deckard replikantem nebo ne, nebo jako se dodnes a pokaždé jinak rozplétají časové smyčky ve Dvanácti opicích. Z Pulp Fiction si Matrix vzal onu popkulturní limonádovost, k níž mj. patří masové a až fetišistické uctívání jednotlivých replik či celých dialogů. Uvidíte sami, že již za pár týdnů budete po hospodách a jiných k těmto debatám jako stvořených zařízeních slýchat rozhovor o ohýbání lžíce nebo Neův monolog z  úplného konce filmu tak, jako ještě dnes slýcháme debatu o čopru nebo pasáž Ezechiel 25.17. 

Matrix je skvělý film, jeden z nejlepších, jaké jsem kdy viděl. Nebojte se od něj očekávat nezdravě mnoho. Já sám jsem ještě od žádného filmu tolik neočekával a tím více fascinující to byl zážitek, když Matrix elegantně a s ohromnou rezervou překonal vysoko nasazenou laťku. Dokážu si představit lidi, kterým se Matrix líbit nebude nebo z něj nebudou nijak zvlášť uneseni: je jim více jak pětatřicet let, nemají výrazně kladný vztah k počítačům, internetu, počítačovým hrám a akčním filmům, nikdy nečetli Dicka, Gibsona nebo Vonneguta a při poslechu The Prodigy či Rage Against the Machine se  osypávají. Pokud žádné z těchto kritérií nesplňujete a přesto vás Matrix nedostal, jste jednoduše nějací divní. Nicméně závěrem jsem nucen vám říci, že předchozích sedm odstavců téměř krystalicky čisté chvály bylo úplně zbytečných pro všechny, kteří je čtou, protože (jak již jistě tušíte) nikomu se nedá slovy a několika obrázky vysvětlit, jaká pecka Matrix je. Musíte to vidět na vlastní oči.

Lubošek

The Matrix;USA 1999Režie: Andy Wachowski, Larry Wachowski;Scénář: Andy Wachowski, Larry Wachowski;Kamera: Bill Pope;Hudba: Don Davis; Hrají: Laurence Fishburne (Morpheus), Keanu Reeves (Neo/Thomas Anderson), Joe Pantoliano (Cypher), Carrie-Anne Mossová (Trinity), Hugo Weaving (agent Smith), Gloria Fosterová (Oracle), Marcus Chong (Tank).