Malý Nicky
[Little Nicky 2000]

Jak by se asi měl chovat ideální potomek pána pekel? Měl by poslouchat tátu Satana a starat se o hladký provoz kotlů? Nebo by měl jednat spíš na vlastní pěst a proti všem a šířit hrůzu rovnou měrou na zemi i v pekle? Ať tak nebo tak, "malý" (i když pubertě už dávno odrostlý) Nicky rozhodně ideálním potomkem není. Peklo ani zlo ho totiž vůbec nezajímají a nejraději by celý den seděl ve svém pokojíku a poslouchal heavy metal. Jeho dva pekelní bratři Adrian (Rhys Ifans, spolubydlící Hugha Granta z Notting Hillu) a Cassius (Tom 'Tiny' Lister, Jr.) jsou ovšem z jiného těsta a jde jim o pekelný trůn. A když se dozvědí, že se ho tatíček Satan (Harvey Keitel) ještě pár tisíc let nehodlá vzdát, oba se rozlítí a provedou jisté komplikované a velmi ošklivé (i na peklo) věci, jejichž následkem zamrzne pekelná brána, vyschne přísun nových duší a táta Satan se začne rozpadat. (Nechtějte to podrobněji vysvětlovat, prostě je to tak.) Inu, a aby bylo zabráněno tomu úplně nejhoršímu, Nicky musí vypnout gramofon, vydat se na povrch zemský, najít bratry, kteří zde úspěšně budují "peklo na Zemi" a po dobrém nebo po zlém je přesvědčit, aby si vlezli do kouzelné láhve a vrátili se zpátky pod zem.
Nicky tedy poprvé opouští rodnou hroudu a vydává se do New Yorku. Je sice zabit (několikrát) dřív, než vůbec své bratry najde, ale naštěstí má nekonečný počet životů. Postupně v něm vyklíčí upřímné odhodlání. A také cit, který doposud nepoznal, když potká ušlápnutou, obrýlenou, ale sympatickou Valerii (Patricia Arquetteová).

"Pekelný" námět dal tvůrcům možnost pustit si fantazii na špacír, což také v plné míře udělali. Hlavním Nickovým průvodcem po New Yorku je například sprostý pekelný buldok (sprostý, protože mluví). Nicky i jeho bratři ovládají pekelnou magii (Nicky, pravda, ve značně omezenější míře než bratři). Peklo je výpravné, ale více vás bude šokovat nebe. A tak dále. Některé nápady scenáristů jsou opravdu vydařené, neokoukané a vtipné, ale důležitější je, že režie Stevena Brilla (jde o jeho první větší film) je poměrně slušná a dokazuje, že vtipnost komedie nezáleží ani tak na tom, zda se v ní zvrací, nebo ne, ale spíš na tom, jestli je to zvracení vtipně natočeno. Čímž se nenásilně dostáváme ke zvracení.

Před pár lety jsme nad fekálně-dementním humorem Billyho Madisona nebo Vodonoše zoufale obraceli oči v sloup, ale dnes, v době Zamilovaného profesora 2 nebo Klubu sráčů, působí "sandlerovský" humor (nějaké to zvracení a hlášky typu "Vaše pekelná Výsosti, nezapomněl jste, že v 16:00 máte strkat Adolfu Hitlerovi ananas do prdele?") téměř jako nezávadná jemná zábava. Možná je to zrůdné, ale je to tak. Sandler zůstal věrný své úspěšné formuli a od jeho předchozích opusů se Malý Nicky liší pouze nákladnější výpravou a docela slušnou režií, díky níž se zasmějete i některým vtipům, kterým byste se při čtení scénáře asi nesmáli.

Už tradičně se ve filmu objeví mnoho (více než tucet) hostů a Sandlerových kamarádů v epizodních rolích. Zaujmou Quentin Tarantino jako slepý fanatický kazatel, který cítí zlo vyzařující z Nicka ("Bůh tě miluje. I tebe Bůh miluje. A z tebe je Bůh hodně nervózní."), Ozzy Osbourne jako Ozzy Osbourne (v klíčové scéně, kterou bohužel nemůžu prozradit) nebo Reese Witherspoonová jako... - a to taky nemůžu prozradit. Jiné epizodní role jsou bohužel pro našince poněkud méně pochopitelné, tudíž méně vtipné: Například fotbalista Dan Marino upisující se peklu nebo Rodney Dangerfield jako Nickyho dědeček Lucifer. Hlavní herecké břemeno leží pochopitelně na Sandlerovi, který celý film drží hlavu nakřivo (bratři ho praštili do obličeje lopatou) a mluví pekelným hlasem (který nezní nijak moc pekelně, ale pouze divně), což má nahrazovat herecký výkon. Mnohem lepším hercem je jeho mluvící buldok (živý buldok plus počítačové triky plus hlas Roberta Smigela) a z lidí pak dva metaloví fanoušci, kteří mají nelíčenou radost z toho, že se můžou seznámit se skutečným pekelníkem a nakonec se dostanou i do pekla.

Dosud jsem z většiny Sandlerových filmů nebyl zhnusen, ale spíše znuděn. Malý Nicky je tuším první, u kterého jsem se poměrně slušně bavil a jehož pointy byly pro mě nečekané a originální. Možná se vám poštěstí zažít při něm totéž. Samozřejmě, základním předpokladem je, abyste neholdovali žádnému jinému náboženství než satanismu.

František Fuka