Klub sráčů
[Kevin & Perry Go Large 2000]

Před nedávnem jsem v novinkách psal o začátku natáčení snímku Prci, prci, prcičky 2 a citoval jsem Jasona Biggse, který mluvil o tom, že se v žádném případě nebudou snažit "posouvat hranice možností" a v tělně tekutinovém humoru překonat Scary Movie - Děsnej biják. Je jasné, že Biggsův rozhled nesahá až za oceán na britské ostrovy. Kdyby tomu tak bylo, nenapadlo by ho totiž Scary Movie - Děsnej biják v souvislosti s "hranicemi možností" vůbec zmínit. Ze srovnání s tímto titulem totiž vychází Klub sráčů podobně, jako by dopadl Anální vetřelec v souboji s 9 a 1/2 týdny.

Když se totiž teenager Kevin ztvárněný téměř čtyřicetiletým komikem Harrym Enfieldem a jeho spoluteenager Perry v podání šestatřicetileté Kathy Burkeové (roku 1997 oceněna v Cannes za herecký výkon ve filmu Nil by Mouth!) vydávají s Kevinovými rodiči na rodinnou dovolenou na Ibizu, kde ti dva chtějí dělat jen jen jedno, a to "dělat to", topoří u toho penisy s takovou razancí, že nadzvedávají stoly v restauraci, mohutné stolice vykazující jasné postižení organismu roupem dětským se zasouvají do ústní dutiny a zrcadla jsou zasažena litrovými sprškami hnisu nejen z tzv. jebáků, ale dokonce i z hluboce zanícených ran svědčících o amatérských pokusech o piercing.

Přes dlouhé a intenzívní přemýšlení se mi nepodařilo určit cílové publikum snímku. Je to určitě teenagerská komedie? Přes svých čtyřiadvacet si myslím ještě nezřídka dovolím ten luxus a sklouznu si k pubertálním schématům myšlení a chování, přesto jsem na vrásčité karikatuře náctiletého a jeho dementně vypadajícím parťákovi ani na žádném z jejich činů neshledal pranic zábavného. A to jsem se opravdu snažil. Nebo se jedná o jakousi parodii na subžánr, v níž se mohutnou fekální hyperbolou má zjevit jeho stupidita, povrchnost a primitivismus? Pokus o to, aby výroky hlavního hrdiny typu "To je tak nefér!" či "Nejsem vaším otrokem!" pronesené směrem k rodičům vyzněly legračně, by k takovému názoru mohl svádět, přesto je tu příliš mnoho jiných důkazů o tom, že tomu tak není. Jsem opravdu zmaten.

S přibývajícími minutami jen narůstá přesvědčení o naprosté sterilitě ústřední dvojice, co se zplození alespoň mrzáckého úsměvu na rtech diváků týče, a tak nezbývá než se obrátit k vedlejším rolím. Několikrát vás lehce pobaví Kevinovi rodiče, jejichž sexuální život chytá na Ibize druhý dech, ale daleko větší šanci by tento párek ve středních letech měl v úplně jiném filmu. V šíleném oceánu trapnosti pak na sebe téměř všechnu pozornost na několik okamžiků strhne DJ Paul Eyeball v podání ještě daleko šílenějšího Rhyse Ifanse, ale i on jako by pod vlivem okolní ubohosti rezignoval, a jeho kreace je tak až na jedno vskutku parádní číslo s lahví vodky pouhým odvarem geniálně provedeného váguse z Notting Hillu.

Ano, můžeme říci "všechno špatně, zpátky na stromy" a snažit se diváctvu dodat optimismu teorií o cimrmanovském pionýrství slepých uliček, obávám se však, že výrok "Nebyli to právě tvůrci Klubu sráčů, kteří ukázali světu, že výstřik hnisu ze zaníceného pupku smích v sále nevyvolá?" valnou útěchu do řad návštěvníků tohoto dílka nepřinese.

Lubošek

Kevin and Perry Go Large; Velká Británie 2000, 82 min.; Režie: Ed Bye; Scénář: Harry Enfield, Dave Cummings; Kamera: Alan Almond; Hrají: Harry Enfield (Kevin), Kathy Burkeová (Perry), Rhys Ifans (Eyeball Paul), Laura Fraserová (Candice), Tabitha Wadyová (Gemma), James Fleet (otec), Louisa Rixová (matka).