Harry Potter a kámen mudrců
[Harry Potter and the Sorcerer's Stone 2001]

Příběhy Harryho Pottera, jehož zfilmování nedávno Warner Bros. zadali zkušenému režisérovi Chrisu Columbovi, nejsou žádnou žhavou novinkou a kupodivu (nebo možná právě proto) ani literární stálicí na našem trhu. Dokud Internetem neprobleskla zpráva o tom, že se filmová adaptace série knih autorky J.K. Rowlingové skutečně připravuje, většina jich trčela na zaprášených policích většiny knihkupectví - a to nejen u nás, ale i ve světě. Leč s příchodem verze filmové nadšení diváci lační Harryho dalších příběhů značnou část prodejen knih neprodyšně obsypali a opustili až poté, co všechny dostupné exempláře našly své nové majitele - z fenoménu okolo postavy Harryho Pottera se stala mánie. A stejně jako každá jiná podobná mánie, i tato dnes pravděpodobně nejaktuálnější s sebou nese všechny typické příznaky - nadšení rozzářených dětí, kyselé obličeje dospělých i skupinku neutrálních pozorovatelů stojících raději dál od všeho toho šílenství a hysterie. Otázkou ale je, zda potterománii vyvolala jen beohledná touha po penězích nebo částečně také kvality samotného příběhu či jím inspirovaného filmu.

Harry Potter je značně utlačovaným dítkem. Pobývá v nerozměrném pokojíku zbudovaném pod schody v domě svých nejbližších příbuzných (tety a strýce z matčiny strany) a dennodenně je ponižován jak svými nechtěnými pěstouny, tak jejich rozmazleným spratkem Dudleym. Stejně jako tuzemskou Popelku ale i jeho čeká jednoho dne velmi efektní vysvobození. Stane se tak v den jeho jedenáctých narozenin - tou dobou je totiž odveden vazbitým fousáčem Hagridem na speciální místo v nitru Londýna, kterému se říká Příčná ulice a kde se soustřeďují všechny nejdůležitější kouzelnické obchody. Harry je totiž kouzelníkem, přesněji řečeno čarodějem, jehož podobně stylizovaní rodiče zemřeli rukou toho, jehož jméno se nesmí vyslovovat, v době, kdy Harrymu byl teprve jeden rok. A protože má před sebou nesporně velkou čarodějnickou budoucnost, je bez zbytečného vysvětlování odtažen až na Londýnské hlavní nádraží, aby na nástupišti 9 a tři čtvrtě přistoupil do Bradavického expresu, který si to o pár minut později pohasí směr Bradavice, které jsou mekkou všech čar a kouzel a místem, kde sídlí škola zaměřená na výuku takových předmětů jako zacházení s lektvary, létání na koštěti či levitaci. Na tomto místě se Harry setkává se svými budoucími spolužáky a dozvídá nejen o své barvité minulosti, ale také o osobě, která před lety zabila oba jeho rodiče.

Jednoduché, zajímavé, poutavé. Ve srování s Pánem prstenů sice Harry Potter vypadá jako zmrzačený chudáček, nicméně dětštějším pojetím zase něco málo bodíků nahání a nebezpečně tak svému rivalovi dýchá na záda. Podobné je to i s jejich filmovými adaptacemi - vedle Pána prstenů je Harry Potter tak nanejvýš zchudlým vzdáleným příbuzným, ale spádovostí děje jej i lehce předčí. Díky absenci zdlouhavých scén a nudných momentů navíc má šanci připoutat do nepohodlné kinosedačky i malé děti, které zpravidla málokdy víc jak dvouhodinový film bez potíží ustojí - bohužel se toto odvážné tvrzení nedá tak úplně generalizovat, čímžpádem dlouhá stopáž i přesto zůstává Kameni mudrců velkou vadou na kráse.

Stejně jako Pánovi prstenů lze i Harrymu Potterovi vytknout absenci výraznějšího zakončení (přestože oproti Pánovi prstenů není až tak okatě otevřené) - s takovým údělem se ale tvůrci série už jistojistě smířili. Nesmířili se však evidentně s jiným faktem a to tím, že by ještě mohl existovat i člověk (dítě), který dosud knižní verzi Harryho Pottera nečetl a tudíž by se rád ve filmu pomalu a co nejpochopitelněji postpně zorientoval... Je-li mu víc jak 13 let, není to problém, je-li ale mladší, pravděpodobně se v té přehršli jmen, událostí a akcí dříve či později ztratí. Taková už je ale daň za to, že po zbývajících stočtyřičet minut můžeme sledovat přehršel scén sršících počítačovými efekty (na které zřejmě ve výsledku už nezbylo moc peněz, jelikož jsou povětšinou značně odfláknuté), atmosférická prostředí (výprava se vskutku vyvedla) či děj poodhalující dialogy hlavních postav. Čert ví, proč kameraman jistě dlouhé a nadšené snažení části tvůrčího týmu zodpovědné za přichystání scény ve chvilce zasabotoval neustále stejnými pohyby kamery(všimněte si například, jak minimálně se liší všechny záběry v nichž něco/někdo vylétává nahoru doprava a kamera "to" přitom sleduje v lehce izometrickém nadhledu).

Vraťme se ale k dějové linii a filmu samotnému a poohlédněme se za hereckými výkony hlavních představitelů. Harry Potter osobně ztělesněný dětskou hvězdičkou Danielem Radcliffem vypadá velice podobně jako Harry ze samotné knihy, leč jeho pojetí čarodějnického učně není po stránce herecké snad ani průměrné (bez ohledu na to, že mu ještě není ani patnáct let). V rámci trojice nerozlučných přátel (Harry a jeho dva spolužáci z koleje) naopak doslova září negativistická šprtka Hermiona, jejíž role se ujala Emma Watson - doufejme, že to úplně nejlepší si ještě nechala do některého z příštích dílů (jejichž natáčení probíhá vždy jednou za dvanáct měsíců, zřejmě aby se dodržel stejný časový odstup knižních předloh), přestože pak už asi nebude tak sympaticky nepříjemná :).

Finální zhodnocení filmu jako je Harry Potter není ničím snadným... Přestože jste z předchozích odstavců mohli nabýt dojmu, že jím jako celkem opovrhuji a pokládám jej za ztracený čas všech zapojených tvůrců, mám za to, že po stránce podobnosti knihy a filmu bohatě předčí značně "osekané" Společenstvo Prstenu, a bude se tak bez výjimek líbit každému, kdo si jej oblíbil už ve formě nerozměrné knihy. Pro vás ostatní je to sice risk, nicméně risk, který se rozhodně vyplatí - nemáte-li totiž rádi filmové pracování Pána prstenů pro jeho přílišné sklony k násilí, jistě se vám jen nepatrně násilný Harry Potter nesmazatelně vryje do paměti jako jedna z mála povedených adaptací knižní předlohy.