Divoké kočky
[Coyote Ugly 2000]

Mladá maloměstská Violet opouští svého obtloustlého, trochu nabručeného, ale správňáckého otce, a vyráží do New Yorku, aby si vydobyla úspěch svými písničkami. Patologický strach z živého vystupování, ve kterém hraje jistou roli kariéra zesnulé matky, ovšem způsobuje, že nestojí o post plnohodnotné písničkářky, stačí jí písně pouze skládat a opatřovat textem. V New Yorku Violet nesklidí se svými skladbami okamžitý úspěch a poněkud omylem skončí jako jedna z barmanek v drsném baru Coyote Ugly, kde k rozlévání tvrdých drinků patří také dravá a vyzývavá show. Nicméně lásku, úspěch a životní hodnoty lze nalézt i bez nahrávacího kontraktu v kapse.

Se základní premisou scénáře si očividně nikdo nelámal hlavu. Pravda, na tom ještě nemusí být nic špatného, i na hromadě klišé se dá při troše invence slušně stavět. Jenomže tentokrát stokrát viděné není pouhým stavebním kamenem, nýbrž celým domem s číslem popisným stojedna. Šéfarchitekta Jerryho Bruckheimera, proslaveného zejména produkcí akčních hitů (Skála, Top Gun, Armageddon) už zřejmě omrzelo ždímat peníze ze stále stejných peněženek a pokusil se navázat na svůj starší "dívčí" produkt Flashdance. Nenaplněné ambice stát se novým "popelkovským" mýtem pro zasněná mladá děvčata (ehm. také vám to spojení připomnělo Smažená zelená rajčata?) se Divoké kočky ani nesnaží nijak zastírat.

Zůstává poněkud záhadou, proč si Bruckheimer k takovému pokusu pozval bezvýznamnou scenáristku a režiséra debutanta. Naopak pochopitelné je angažování samých nových mladých dívčích tváří, "ostřílenější" herečky by jednak nafukovaly rozpočet a druhak by na sebe strhávaly pozornost. Divák slinta by si tedy nemohl nerušeně vybrat, která z typově vyváženého hereckého ansámblu se mu vlastně líbí nejvíce. I když popravdě řečeno náročný slinta si nevybere. Naopak obsazení nějakého serióznějšího herce s kladným vztahem k občasným komerčním pokleskům, konkrétně Johna Goodmana, patří ke zvyklostem podobných produkcí. Přirozeně se to týká role, v níž nemá prostor vyvolat pozitivní emoce ani u svých skalních fanoušků (jo, kdyby se mu tak zase zachtělo někoho. nejlépe Violet. rozprášit do moře)..

Jediným světlým momentem Divokých koček jsou tedy řízné scény divokých tanečně-pěvecky-barmanských vystoupení. Kvalitou sice nikterak výrazně nepřevyšují hardrockové videoklipy z osmdesátých let, vyšumělou přeslazenou limonádu tvořící zbytek filmu však ano.

Není dvakrát fér strefovat se do jakéhokoliv filmu jen proto, že s jeho cílovou skupinou se nedokážete identifikovat ani pro účely recenze. Jenomže není ani možné chválit nudný a primitivní kýč jen kvůli tomu, že jsou ještě mezi námi diváci, kteří takových věcí zatím ještě moc neviděli.

Daniel Mise

Coyote Ugly;USA 2000, 100 min.;Režie: David McNally;Scénář: Gina Wendkosová;Kamera: Amir M. Mokri;Hudba: Trevor Horn; Hrají: Piper Peraboová (Violet), Adam Garcia (Kevin O'Donnell), Maria Belloová (Lil), Melanie Lynskeyová (Gloria), Izabella Miková (Cammie), Bridget Moynahanová (Rachel), Tyra Banksová (Zoe), John Goodman (William Sanford).