Bunkr
[The Bunker 2001]

„Zlo není venku.Je uvnitř.“
1944, německá armáda je na ústupu před rychle postupujícími silami amerických a ruských spojenců.Málopočetný zdecimovaný oddíl Němců najde úkryt v bunkru na německo-belgické hranici, obývaný jen pološíleným starcem a nezkušeným mladíkem.Venku je s největší pravděpodobností komando nepřátelských vojáků, spoléhajících se, že rotu Němců dříve či později něco vyžene z úkrytu, ať už klaustrofobie, případně dojedení všech zásob.Zdá se, že pro Němce může být bunkr stejně dobrou záchranou jako i hrobnkou.

Bunker je film o klaustrofobii, respektive o tom, co z klaustrofobie vzniká.Po tomto působivém, i když nijak oslnivém tématu sáhli během dvou let tři tvůrci.Jako to první to udělal právě Rob Green se svým Bunkrem, ale nedočkal se zaslouženého úspěchu.Toho se dočkal (netvrdím že nezaslouženě) David Fincher se svojí „psychovkou“ Úkryt.A nemůžu zapomenout ani na debutujícího Michaela J. Bassetta, který začátkem roku 2002 začal v Čechách natáčet podobně zaměřený psychothriller odehrávající se v průběhu druhé světové války, v hlavní roli s baleťákem Jamie Bellem.

„Vy to tam dole znáte.Dala by se tam nastražit past?“
„Celé je to tam past!“

Neznámý (pro mě) režisér Green šokuje.Naštěstí ne s pomocí odpuzujících hellraiserovských pseudoefektů, ale brnkáním na naše atavistické, pudové strachy.V podstatě kráčí ve šlépějích Záhady Blair Witch, s tím rozdílem, že točí „normální“ film s normálními postavami a co nejnormálnějším scénářem.Bunkr a Záhada Blair Witch jsou velmi odlišné (například v rozpočtu), ale v konečném důsledku vsázejí na to samé, což výborně funguje.Vedle drobnokresby vyhrocených mezilidských vztahů je Bunkr hlavně psychothriller par excellance, jeden z nejvypečenějších (a bohužel nejnenápadnějších) svého žánru.Sice je tu znát náběh na vyvražďovačku a dočkáte se i pár kapek krve (a olovem se v temných chodbách rozhodně nešetří), ale režisér zručně udržuje mrazivou atmosféru.

Mnohému napomáhá srozumitelná řeč scénáristy Dawsona.S hustou situací jsem obeznámeni hned zostra, bez zbytečných keců.Je to jasné: přibližně deset můžů je v bunkru.Venku (asi) američtí vojáci.Zásoby jídla a vody hádám i vydrží, horší je to se skromnou municí (to ale nepřítel neví).Američani se do bunkru mohou dostat jen teoreticky, prakticky by to znamenalo úpornou snahu početnějšího týmu, kterému by zdolání relativně nezničitelných zdí nějaký čas trvalo.Německému komandu pomoc nepřijde- to je fakt, se kterým je dobré smířit se.Pod bunkrem sou katakomby.Je to cesta ven, nebo se za kovovými vratmi ukráva něco, co je lepší nechat zavřené za nimi?Nemůžeme zapomenout ani na podivné zvuky nesoucí se upršenou nocí, a něco do sebe mají i historky o masových hrobech, čarodějnicích a morové epidemii…

Green mistrovsky buduje napětí a nechybí mu ani odvaha do úloh hrdinů obsadit německé komando (hrané američany).Relativně nejslabším článkem filmu zůstává, podle očekávání, závěrečné odhalení, které není moc srozumitelné.Na straně druhé, co když je také proto, neboť režisér věří v inteligenci svého diváka a předpokládá, že úvodní Nietzscheův citát mnohé vysvětluje?

Co se herců týče, jedná se o týmovou práci a nikdo z nich na sebe nestrhává samoúčelnou pozornost.Nejznámější tváří je asi mladý Jason Fleming (Krvavé housle).Kromě lehce nedomyšleného odhalení je viditelnějším záporem nepropracovaná psychologie postav; ty se dají zaškatulkovat velmi lehce – starý blázen, surový fanatik, traumatizovaný dobrák.Toho si ale nestíháte všímat – především díky komornějšímu vzhledu, který vaši pozornost přenáší na zcela jiné věci.Kromě samostatného příběhu i složky jindy vedlejší – brilantní práce se světlem, pološerem, tmou a tajemnými zvuky, pochmurnou hudbou, excelentní výpravu Richarda Camplinga a vystupňovaný příběh.Kromě několika prosluněných flashbacků a krátkého akčního úvodu (ve kterém se Green pohybuje velmi zručně) jsme po zbytek filmu uvěznění v temném bunkru.

Bunkr se každopádně vydařil, i když nemůže být řeč o nějakém převratném velkofilmu.Sběhlý divák tu možná rozpozná příchuť Nadaného žáka, Vetřelců nebo lidožravých Dravců, ale to jsou jen drobné reminiscence.Režisér se nenechal zastrašit potenciálním nebezpečným scénářem a do práce se vrhl s chutí a nečekanou dravostí.Jeho tah na branku je tak ostrý (a přitom promyšlený) až vás napadne otázka, či vyplatilo vložit tolik talentu do „jen“ horroru.Oplatilo, protože žánr horroru je ničený béčkami (a sequelami – Randy by vám to potvrdil) a proto je, řekl bych že až krásné, čas od času vidět film, který stojí za to.A to Bunkr stojí.

Ivo Kučera

Režie: Rob Green Scénář: Clive Dawson
Hudba: Russell Currie Kamera: John Pardue
Hrají: Jason Flemyng, Charles Boorman, John Carlisle, Jack Davenport, Christopher Fairbank, Simon Kunz, Eddie Marsan, Andrew Lee - Potts, Andrew Tiaernan ...