Kokain
[Blow 2001]

Skončila šťastná éra marihuanových jointů, úsměvných LSD-tripů a přerostlých "květinových dětí", poctivě zkouřených mexickou trávou z Michoacánu. Pomalu končí sedmdesátá léta a kokain zasahuje Ameriku jako atomovka. Všichni si tu sjíždějí lajtnu stoprocentním diskotékovým matrošem z Kolumbie, všichni jsou zdunění superkoksem z medellínských manufaktur. Kdo na to nemá, vypadává ze hry, kdo není v rauši - nežije! Uprostřed deštného pralesa, na plantážích šéfa šéfů El Padrina Pabla Escobara, sklízejí peoni další úrodu kvalitní jihoamerické koky. A zakrátko vzlétnou z polních letišť koksem napakované cessny podnikavého selfmademana George Junga (původem nevinného burana z provinčního zapadáku v Massachusetts), který má teď pod palcem pětaosmdesát procent kokainového importu, jímž zaplavil Spojené státy, topí se v narkodolarech a potížích, jež přináší takový obyčejný život drogového megadealera. 
Bezstarostná jízda zpravidla nekončí happy endem 

Největším rizikem těch, kteří se narodí v upatlaných středostavovských poměrech, je fakt, že je po čase unaveně přijmou za své. Ale jsou i takoví, kteří tuhle fatální deku setřesou, dokud mají sílu, a jen tak nalehko vyrazí dobýt velký svět. A tohle je autentický (jen místy scenáristickými ornamenty poněkud přizdobený) příběh jednoho z nich. 

První věc, ve které měl dospívající George Jung (Johnny Depp) jasno, byla, že nechce v životě dopadnout jako jeho snaživě pracující a do prudící, zvadlé bytosti umanutě zamilovaný fotřík (Ray Liotta), který prohrál všechny šance dřív, než se narodil. Fred Jung nikdy nevydělal tolik, aby jeho rodina byla za vodou a on tak uspokojil materialistické libido své ženy Erminy (Rachel Griffithsová). A tak se George s kámošem Tuňákem rozhodli, že vezmou své osudy do vlastních rukou, vyrazili do Kalifornie, a protože byli ve správnou chvíli se správnými lidmi na správném místě, stali se záhy králi Manhattan Beach. Všichni tu byli zhulení, všichni tu od nich kupovali trávu, kterou jim dodával místní dealer Derek (Paul Reubens), k němuž je uvedla Georgeova první láska Barbara (Franka Potenteová). Jenomže ambiciózní George se rozhodl dostat do velkého kšeftu, navázal kontakt s drsnými mexickými dodavateli a začal marihuanu lifrovat na panenské východní pobřeží. Tak se talentovaný nýmand z Massachusetts propracoval ke své první haciendě v Acapulcu, ale také k cele č. 3 ve federálním nápravném zařízení v Danbury, kde díky spoluvězni Diegu Delgadovi (Jordi Molla) absolvoval interní rekvalifikační kurz a přeškolil se z marihuany na kokain. Když ho pustili, byl přesně ten typ profesionála, co má zkušenosti, kontakty a koule, tedy tři elementární vlastnosti, jež od své budoucí americké spojky vyžadoval boss medellínského kokainového kartelu Pablo Escobar (Cliff Curtis). A tak si s Jungem plácli a odstartovali období jeho strmého vzestupu, dočasného pobytu na výsluní i nevyhnutelného pádu na ústa. 

Americký kokainový sen Teda Demmeho 

Má dva rozdílné poločasy. Ten první rozjíždějí George s Tuňákem, Barbarou, Derekem a Dullim v odlehčeném plážovém rytmu. Na Manhattan Beach je legrace, všichni žijí naplno, kšeft s trávou je nevinný odvaz - a vy máte pocit, že si každou chvíli přiběhnou prásknout jointa i řádně vyvinutí kluci a holky z Pobřežní hlídky. Ale pak dochází v Demmeho lineárním biografickém portrétu drogového magnáta George Junga k razantnímu střihu, sehraná parta, na níž bylo radost pohledět, mizí ze scény (někdo zemře, někdo se prostě z děje vypaří) a charizmatický dealer Johnny Depp postupně začíná táhnout tuhle filmovou káru plnou koksu sám. Ostatně on je tenhle retrosnímek (natočený podle literární předlohy Bruce Portera) skutečně především o něm. Vězeňské blues na počátku druhého poločasu už nezní tak optimisticky a vy se musíte rychle adaptovat na to, že po bezstarostné jízdě nastává čas podrazů, deprese, destrukce a zmaru. A taky si zvyknout na Georgeovu otcovskou lásku, podfutrovanou v druhém plánu pseudoušlechtilým kontextem typu: "Když nedokázal být řádným občanem, chtěl být alespoň dobrým taťkou." Přetrpět je třeba i stále teatrálnější dobové proměny Georgeova exteriéru (Johnny Depp si nechal od maskérky a výtvarníka kostýmů hodně líbit), vrcholící neuvěřitelně aranžovanou a jen obtížně stravitelnou finální (téměř montypythonovsky parodickou) scénkou na vězeňské zahrádce, jež je dokladem chvály nechtěného a vzbuzuje pocit, že část Escobarova koksu byla v průběhu natáčení zkonzumována přímo filmovým štábem. 

Ústředním dramaturgickým a režijním faulem Kokainu je však fakt, že je zjevně komponován tak, aby na úrovni první signální soustavy vzbudil nekritické sympatie a souznění s hlavním "hrdinou", nikoli náhodně ztělesněným miláčkem davů Johnnym Deppem. Jeho George Jung je chlapec, který snil svůj americký sen, chtěl uniknout ze stísněných poměrů, měl nápady, odvahu i velkorysost, naivně důvěřoval křiváckým parťákům a vlastně vždycky toužil po klidném rodinném životě. Ve chvíli, kdy je zrazen a všemi dojemně opuštěn (viz závěrečný titulek), si neřeknete, že je to dobře, protože (alespoň než se najde další podobný štráfek) bude na ulici méně koksu - ale budete mít spíše pocit, že si tenhle chlapec, který nikdy nikomu neublížil, zasloužil přece jen lepší život. Scenáristický a režijní trik, jenž vás do téhle pozice dostrká, je prostý jako šluk z jointa, co vám ubalil nejlepší kámoš. Stačí jen dát si bacha a dojít na půl cesty, tj. ukázat, jak se koka sklízí, jaká je sranda s ní kšeftovat a jaké to je čas od času dobrodružství, a také, jak je posléze snazší vydělané prachy vážit než počítat. Prostě idylka milo pohledět, jež ignoruje, co tyhle miliony dávek stoprocentního diskotékového matroše z Kolumbie vlastně způsobují. A tak proti chladnokrevně vraždícímu Escobarovi či podrazáckému Diegovi působí George vcelku jako kladný hrdina, uštvaný osudem (široko daleko není nikdo, kdo by si zasloužil více vašich sympatií a soucitu), což je hodně účelová a povýtce ujetá stylizace životních osudů jednoho z největších drogových bossů Ameriky. O co věrohodněji působí třeba Scorseseho doboví Mafiani či Casino, o co životnější je úplně jiný selfmademan Eddie Adams, jenž v Hříšném Boogie (i když v jiném oboru) rovněž revokuje diskotéková sedmdesátá a osmdesátá léta. A kam až by se celý Demmeho projekt propadl, kdyby se portrétu George Junga neujal charizmatický Johnny Depp, skvělý v úvodu snímku, leč s přibývající stopáží stále více karikovaný do podoby dobově postrojené loutky z panoptika voskových figurín. Klidnou a vyrovnanou hereckou kreací se v Kokainu prezentuje Jung senior Ray Liotta, zatímco australský import Rachel Griffithsová a španělská sexy star Penélope Cruzová se od začátku úspěšně snaží, aby vám šly na nervy. Německý objev Franka Potenteová se mihne sympaticky Georgeovým životem (leč zemře dříve, než se může pořádně rozehrát) a těžkotonážní "Tuňák" Ethan Suplee je milým odlehčením mezinárodního castingu, na který kladl Ted Demme velký důraz (možná si nechal poradit i od svého slavnějšího strejdy Jonathana). V epizodní roli Georgeovy malé dcery Kristiny tak třeba uvidíte devítiletou neteř Julie Robertsové Emmu. 

Poprvé přišel George Jung do vězení s maturitou z marihuany a vyšel s doktorátem z kokainu. Těžko říct, s jakým titulem vyjde z lapáku v roce 2015, kdy mu vyprší jeho poslední trest. Nicméně Kokain, který vám servíruje Demme, s vámi příliš nezatřese. Nechá vás spíš na povrchu a i bez titulků se vám tenhle trip bude zdát delší, než ve skutečnosti je. Snad nám časem spraví chuť Soderberghův Traffic.

Michal Šobr