Asterix, Obelix a Kleopatra
[Asterix & Obelix: Mission Cleopatra 2002]

Egyptská královna Kleopatra (Monica Bellucciová) chce svému pochybovačnému spolupanovníkovi Caesarovi (Alain Chabat - též režisér filmu) dokázat, že Egypt je stále ještě ta největší, nejsilnější a nejmocnější říše. A tak mu slíbí, že mu její lid do tří měsíců postaví nový palác. Kleopatra tímto nesplnitelným a nesmyslným úkolem pověří mladého architekta Numerobise. Na rozdíl od svých kolegů má totiž volno a jeho mládí je navíc zárukou královnou vysněného moderního designu paláce. Pokud její příkaz Numerobis splní, zasype ho zlatem, a když ne, dá ho sežrat krokodýlům.
Numerobis si je vědom toho, že za tři měsíce stihne tak maximálně vytvořit nákres stavby, a proto se musí spolehnout na zázrak. Z dětství si pamatuje legendy o čarodějníkovi Miraculixovi, který dokázal uvařit nápoj na znásobení síly toho, kdo se jej napije. Numerobis však Miraculixe nepovažuje jen za pohádkovou legendu, ale věří v jeho existenci a vydává se ho hledat do Galie. Tady při náhodných toulkách lesem potkává Asterixe (Christian Clavier) a Obelixe (Gérard Depardieu), kteří ho zavedou k Miraculixovi. Po krátkém přemlouvání následuje cesta celé čtveřice do Egypta, uvaření čarovného nápoje pro houf otroků a stavba se rozbíhá. Jenže onen lukrativní Numerobisův džob a následné zasypání zlatem by si chtěl vychutnat i jeho kolega z branže, záškodnický Amonbofis. A tak se i s římskými vojáky bude snažit udělat vše pro to, aby mu úspěšné splnění Kleopatřina úkolu překazil.

Film začíná a my si vychutnáváme krásné pouštní exteriéry Malty (kde se natáčelo). Všechno vypadá jako v pohádce a díky hudbě, značně vykrádající soundtrack Jerryho Goldsmithe z první Mumie, máme pocit, jako bychom sledovali začátek výpravného velkofilmu ve stylu... no... například Mumie. S přibývajícími minutami však iluze z úvodní sekvence začínají opadávat a my jsme stále více a více paralyzováni tou největší možnou intelektuální zhovadilostí.

Pokud se dá o některých filmech říct, že je z nich cítit, jak skvěle se štáb bavil při jejich natáčení, při tomto filmu je to třeba podtrhnout, zvýraznit tučným písmem a opatřit vykřičníkem! V Kleopatře totiž většina scén vypadá jako nevázaná improvizace bláznivých komiků v cirkuse. Žádná snaha o klasickou filmařinu typu Návštěvníků s poutavým námětem, vyprávěným formou dynamického spádu brilantně zinscenovaných komických scének. Comicsově koncipovaná Kleopatra zcela ignoruje důraz na kontinuitu a smysluplnost příběhu a všechny síly koncentruje do maximalizování ulítlosti samoúčelných epizodních grotesek, zasazených do "postmoderního" starověkého Egypta. Vůdkyně vzbouřených otroků hledá na staveništi své kontaktní čočky, Amonbofis oslovuje své muže "soudruzi", Numerobisův osel se jmenuje Kanabis a kouzelným nápojem posilnění otroci tancují do rytmu písně "I Feel Good" Jamese Browna. Dočkáte se též odhalení starověkého tajemství, proč má egyptská sfinga ulomený nos (byl to Obelix!), a budete též svědky nezapomenutelného kung-fu souboje architektů Numerobise a Amonbofise ve stylu Tygra a draka. Mají všechny tyto scény hlubší význam pro vývoj příběhu? Nemají. Vadí to někomu? Nevadí, protože...

Aby byl takový scenáristický mišmaš bez hlavy a paty divácky akceptovatelný, vyžaduje značnou dávku nevtíravosti. A právě její přítomnost zachraňuje tuto celuloidovou slátaninu před jejím zaplombováním do karanténního inkubátoru se štítkem "Nekoukatelné!". V největší míře ji do ní vnášejí sami herci, v jejichž mimice je jasně cítit bublání lávy zakrývaných záchvatů smíchu. To, co by se jinde dalo označit za neospravedlnitelný herecký nedostatek, tady působí jako záchranná vesta pro zmateného a vyjeveného diváka. Neboť právě díky těmto vibracím z plátna působí celá tahle groteska ne křečovitě, ale upřímně a roztomile zábavně. Právě všechny ty komické videoklipové sekvence a bláznivé animované vsuvky nám nabízejí jediný možný recept, jak strávit hrůzostrašnou myšlenku, že jsme za tuhle pitomost vyhodili nemalé peníze. A ten recept zní: "Neberte to vážně! Je to všechno jen jedna strašně, ale STRAŠNĚ velká sranda!" Asterix & Obelix: Mise Kleopatra je jedním z mála filmů svého druhu, který lze v pohodě akceptovat i navzdory jeho intelektuálně-destruktivnímu potenciálu. A evidentně je takovým proto, že autory zmíněného receptu nejsou Američané, ale jedineční, božští a nenapodobitelní Francouzi. Ti Francouzi, kteří dovedou bláznivou komedii pojmout nejen jako buranské prdění, zvracení a fuckovaní, ale i jako dětsky nevinný, roztomilý filmový úlet. Po filmařské stránce je to sice jeden z nejstrašnějších filmů, které momentálně běží v našich kinech, ale co do zábavnosti jeden z nejsrandovnějších. A vaše rozčarování, nebo spokojenost po jeho zhlédnutí bude záviset jen na tom, zda se dokážete povznést nad nenaplněné očekávání "největšího FILMOVÉHO dobrodružství roku" a s překvapeným úsměvem na tváři jej přijmete jako jednu velkou komediální comicsovou show. Ona totiž tato maškaráda humoru skutečně není FILMEM v pravém slova smyslu. A potvrdili by vám to určitě i její tvůrci, které z jejího natáčení určitě ještě bolí bránice a lícní svaly. 

P.S.: A ještě jedno důležité upozornění! Určitě na Asterixe & Obelixe: Mise Kleopatra nechoďte, pokud máte slabost pro malá, nevinná jehňátka a nesnášíte promítače, kteří si nechávají mobil položený u zvukové aparatury!

Martin Pomothy