40 dnů a 40 nocí
[40 Days and 40 Nights 2002]

Stejně jako není malých rolí, snad není malých témat. Ale oč menší téma, o to větší invenci a preciznost při zpracování vyžaduje. Pokud se téma čtyřicetidenního dobrovolného celibátu (který může být v raném věku opravdu trýznivý, já se nehádám) vyřeší permanentním pohledem na svíjejícího se mladíka se štanglí salámu (nebo co to bylo) nainstalovanou v trenkách, je to pohříchu málo. Ale o mnoho více toho v sexuální komedii režiséra Michaela Lehmanna (např. Proč kočka není pes) neuvidíte.

Ještě nedávno jsem si při psaní portrétu Joshe Hartnetta, který tu hraje hlavní roli, libovala, že v něm ani malý herecký prostor nikdy nevyburcoval křečovitou snahu na sebe upozornit. To jsem ho ale neviděla hrát postavu, která má být ve většině situací a ve své nejtělesnější podobě komická, což o roli webového designéra Matta Sullivana platí. Hartnett coby komik totálně vyhořel a střídání dvou výrazů - trpícího zamilovaného romantika a člověka, který nutně, ale opravdu nutně potřebuje na záchod - je ke konci filmu téměř nesnesitelné. 

Matt je mládenec, který se rozhodl TO celých dlouhých 40 dní a nocí s nikým (ba ani sám se sebou) nedělat. Proč? Inu, opustila ho dívka (Vinessa Shawová) a on ji nějak nemůže vytěsnit z hlavy. Oč častěji se snaží v náručích vstřícných děvčat zapomenout, o to více se mu - většinou v těch nejchoulostivějších okamžicích - připomíná. Zoufalý Matt se nechá inspirovat očistným jídelním půstem svého bratra-kněze a naordinuje si totální sexuální abstinenci. Zdá se vám ten motiv poněkud vachrlatý? To proto, že se debutující scenárista Robert Perez s promýšlením příčiny počínání hlavního hrdiny opravdu nezdržoval. Zřejmě se už už chtěl věnovat "legračním" příznakům a situacím, které celibát přináší, a tomu, jak se přetlakem sužovaný hrdina ve veřejné prádelně seznámí s krásnou a pochopitelně i charakterově kvalitní dívkou Ericou (Shannyn Sossamonová/Příběh rytíře). Slibně se vyvíjející love story začíná skřípat, když Erica nějak nemůže pochopit, proč se ji ten zamilovaně se tvářící mladík zdráhá byť jen políbit. Kolem ústřední dvojice po celou dobu křepčí patřičně rozjaření kamarádi, kteří uzavírají oplzlé sázky, bývalá přítelkyně Nicole, které se začne nový vztah zajídat a hledá důvěrně známé břehy i bůhví odkud se rojící hloučky vnadných spolupracovnic v proklatě krátkých mini, které se snaží Mattovi ukrást bobříka sexuálního hladu.

Možná to někde v letním kině s pivem v ruce mohla být svižná a lechtivá zábava, ale to by Josh Hartnett nesměl sklouznout do jednobarevné, pitvořivě "sobotovské" polohy, nosné pilíře scénáře by musely mít alespoň trochu logiky, dialogy nesměly být tak naivní a humor tak upocený. Chvíle, kdy napětí graduje, všichni v podniku potutelně sledují Mattovy vyduté kalhoty a pak slídí u záchodové kabinky v naději, že "si to konečně udělá", jsou dobrou cestou, jak divákovi sex totálně znechutit. Podivně ukoptěný pocit je ale bohužel právě tou pachutí, která i po skončení filmu trvá, a trvá a trvá... Zcela zbytečná a slepá je ve filmu náboženská paralela. Srovnávání se s Ježíšem, který dobrovolně na 40 dní odešel do pouště nebo upínání se ke krucifixu nevyznívá ani vtipně, ani kontroverzně a je naprosto samoúčelné.

Ale nic není černobílé a i na tomhle celuloidovém pásu se najdou barvitější momenty. Je to v okamžicích, kdy hlavní hrdina pod vlivem tíživé abstinence uniká z reality do představ a podivných vizí. Moment, kdy ho palčivě vzruší zásuvka ve zdi, je jeden z mála vtipných a naznačuje tón, který mohli tvůrci držet po celou dobu. Svět iluzí a horečnatých fantazií vybízel k rozvinutí a rozjetí dadaistické hříčky o tom, jak nedostatek sexu dokáže pozměnit realitu a jak sexuálními bytostmi ve skutečnosti jsme, aniž máme odvahu si to přiznat. Režisér i scenárista měli devízu v podobě sympatických hlavních hrdinů, kteří by jistě zvládli sofistikovanější ztvárnění tématu, ale zůstalo jen u několika chabých náznaků. Prý není nudných erekcí, ale ta Mattova je pro diváka už v polovině filmu k uzoufání.

Monika Valentová